Odbory po česku, kolekce a rekreace

V dobách pravicových vlád ČMKOS ubylo takřka sto tisíc členek a členů. Odboroví předáci a předačky se nejsou s to zapojovat do širší evropské debaty o roli, kterou by odbory měly hrát. A nedokáží hájit ani stará a prověřená odborářská témata.

Minimální mzda od letoška znovu pomalu roste. Životní a existenční minimum bylo vládou zmraženo na konci minulého roku, aby se prý lidem vyplatilo pracovat. Podpora v nezaměstnanosti zůstává směšně nízká a neumožňuje vést důstojný život. Prekarizace práce pokračuje. Ženy jsou na pracovním trhu nadále znevýhodňovány.

A vedení ČMKOS se tváří spokojeně, mne si ruce, že od válu konečně odešli Topolánkové, Nečasové, Kalouskové a Drábkové, jako by nemělo co na práci. Nejde však jen o zmíněná témata, kterým by se čelní odboráři a odborářky měli věnovat. Snadno lze nalézt mnohá další.


České odbory v porovnání s německými vypadají jako Pat a Mat vedle MacGyvera. Jsou nemotorné, nešikovné, vlastní nekompetencí ubližují nejen sobě, ale i svému okolí a často bývají k smíchu. Přesto nejsou zbytečné. Foto: facebook.com

Konfederace by třeba měla důsledně požadovat dodržování zákoníku práce – především osmihodinové pracovní doby – a posílení Státního úřadu inspekce práce. Dalším požadavkem by mělo být radikální zvýšení podpory v nezaměstnanosti, neboť ta v současné míře nepředstavuje záchytnou síť, která člověk uchrání před chudobou. A právě ochrana před tímto společenským zlem je jejím hlavním posláním.

Pokud podpora před chudobou nechrání, nefunguje a jedná se o vyhazování peněz. Lze si rovněž představit podporu ČMKOS pro zákaz práce v neděli a o svátcích, příznivější postoj k integraci cizinců do české společnosti a mnohé další.

V sousedním Německu se například v tamějších odborech aktuálně diskutuje problematika digitalizace, které s sebou na jedné straně přináší mizení pracovních míst a na druhé stírání dělící čáry mezi pracovní dobou a volným časem. Odbory se zapojují do debat o rizicích, které s sebou přináší úmluva Transatlantického partnerství pro obchod a investice (TTIP). Stavějí se proti agenturnímu zaměstnávání, práci na nejrůznější dohody a tzv. minijobs.

Odbory naopak prosazují genderová témata, ať už se jedná o slaďování osobního a pracovního života nebo kvóty pro rovné zastoupení žen a můžu v rozhodovacích pozicích.

Elke Hannack, místopředsedkyně německé odborové konfederace Deutscher Gewerkschaftsbund (DGB) říká, že „silnější zastoupení žen ve vedoucích grémiích firem a podniků vytvoří vzory pro mladé ženy s dobrým vzdělání a v dlouhodobém měřítku bude mít také pozitivní vliv na kulturu práce a pracovní dobu. Potřebujeme ovšem daleko více. Spravedlivé zastoupení žen na pracovním trhu si totiž žádá pracovní podmínky, které umožňují samostatné zabezpečení existence jak mužům, tak ženám po celou dobu jejich života.“ Proto musí následovat další kroky, které spravedlivě nastaví trh práce.

Nově zvolený předseda DGB Reiner Hoffman v nedávné době otevřel společenskou debatu o hodnotě práce, která souvisí s otázkou času k práci a času k žití. Hoffman hodlá tlačit na zkracování pracovní doby pod čtyřicet hodin týdně. Cílem by totiž mělo být zajistit důstojnou práci pro co největší počet lidí a zároveň pracujícím dopřát dostatek volného na času na zapojení se do života společnosti.

České odbory většinu výše zmíněných otázek ignorují. Buď je považují za nedůležité, nebo nemají kapacity se jimi zabývat. Obojí je špatnou zprávou pro českou společnost. Přesto nejsou jakousi pravěkou příšerou z dob dávného zlého komunismu, která jen náhodou přežila do dnešních dnů.

Stále poskytují svým členům mnohé výhody. Ať už se jedná o sjednávání kolektivní smlouvy, skrze kterou lze získat výhody nad rámce zákoníku práce, bezplatné právní poradenství a případné právní zastupování v pracovně-právních sporech. Mnoho odborových svazů rovněž zřizuje garanční a podpůrné fondy. Od odborů lze získat finanční příspěvky na vzdělávání a jazykové kurzy, případně na rekreační pobyty. A občas se rozdávají i vánoční kolekce.

Odbory jsou zkrátka v podobné situaci jako politické strany. Potýkají se s nezájmem a opovržení veřejnosti, za které si často mohou samy. Nicméně stále zůstávají institucí, která může mít velký vliv na dílčí politiky státu. Fungování německých odborů může sloužit jako příklad a cíl, kam lze dojít.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.