Země není placatá a není středem vesmíru. Přesto to tvrdila řada největších astronomů své doby a to po několik století. Ale ani mučení a upalování oponentů nezměnilo nic na tom, že země je kulatá.

Zájmy velkých a nadnárodních firem nejsou totožné se zájmy obyvatel a států. Ačkoli to tvrdili po několik století nejvýznamnější ekonomové. Opak je pravdou a mnohé studie i zkušenosti to dokládají. Zájmy velkých a nadnárodních společností jsou v přímém rozporu se zájmy obyvatel a většinou jsou proti nim. Ministerstvo průmyslu a obchodu by tedy mělo zajišťovat, aby velký průmysl, obchod a banky svými zájmy příliš nepoškozovaly zájmy občanů, malých a středních podnikatelů a tedy státu.

Současný ministr průmyslu Jan Mládek nám však představuje nové pojetí ministerstva. Je to ministerstvo cizích zájmů. Ministerstvo, které zastupuje firmy z cizích zemí, které radí firmám, jak neplatit daně, a když se jim moc nevede nebo něco pokazí, zajišťuje pro ně miliardové dotace ze státního rozpočtu.

Vrcholem této podpory a Mládkova tažení v zájmu průmyslu, které započal už jako perestrojkový nomenklaturní kádr, je podpora Transatlantické dohody o obchodu a investicích — TTIP. Spolu s částí evropské a americké byrokracie prosazuje vytvoření nového nikým kontrolovaného a nikomu odpovědného RVHP. Dění ve státě má být podle této smlouvy podřízeno zájmům nadnárodních firem a to včetně kontroly potravin či ochrany životního prostředí.

Ekonomicko-politický establishment se nám s naivní odhodlaností astrologů třetího řádu snaží vnutit mýtus o prospěšnosti takové dohody. Logicky se jim to nemůže podařit, tak nezbývá, než se odvolávat na mýty o prospěchu, který budeme mít z toho, když omezíme svobodu občanů ve prospěch podpory největších firem.

USA jsou naším čtrnáctým nejdůležitějším obchodním partnerem. Vývoz do USA tvoří jen dvě procenta našeho exportu, což je o polovinu méně, než byl náš obchod s Ruskem a asi čtyřikrát méně, než náš obchod se Slovenskem.

↗

Proti TTIP se demonstruje v celé Evropě. Ve Velké Británii petici proti TTIP již podepsalo přes 54 000 lidí. Foto: World Development Movement, Flickr

Dále je třeba si uvědomit, že až osmdesát procent obchodu s USA tvoří vnitropodnikový obchod uvnitř nadnárodních firem. Samozřejmě většinou zahraničních, nejčastěji z USA. Najdeme zde ovšem i bývalé české firmy, které ve snaze vyhýbat se daním přesunuly své centrály do některého z daňových rájů. Takovým příkladem je firma Linet Zbyňka Frolíka — držitele medaile za zásluhy Václava Klause — která své sídlo přesunula do daňového ráje v Nizozemí.

Většina kapitálových zisků z tohoto obchodu tedy skončí na zahraničních kontech a má pro českou ekonomiku jen minimální přínos. To je ovšem v globalizovaném světě problém většiny malých zemí. Přínosem jsou tedy alespoň pracovní místa. Většina zaměstnanců utrácí peníze na domácím trhu a tak mohou posilovat místní ekonomiku a vznik dalších pracovních míst. Pokud nekončí v nadnárodních řetězcích a opět neodtékají do zahraničí.

Mládek v jednom svém článku tvrdí, že „v Evropě panuje shoda, že nedovolíme, aby TTIP měnil naši legislativu nebo otevřel trh geneticky modifikovaným potravinám či masu ze zvířat dopovaných hormony.“ Tento nesmysl ministr napsal několik týdnů poté, co Rada EU zveřejnila dosavadní dohodnuté body. Ty jasně usvědčují Mládka z hlouposti, nebo ze lži. EU se s USA na ničem takovém nedohodla. Podle dosud dohodnutých bodů a doporučení vyjednavačům budou tyto věci rozhodovat byrokraté na základě „studií“.

Pokud studie budou tak kvalitní jako ty, které tvrdily, že DDT či Agent Orange jsou neškodné látky, Bůh nás ochraňuj.

Tento příklad jen dokládá, že ministři jako Mládek nemají ani tušení o tom, co se děje v evropských orgánech, a to ani v orgánu, kterému se ještě pořád říká Rada ministrů. S Mládkem se buď nikdo neradí, nebo ho dění prostě jen nezajímá, protože se domnívá, že český volič zbaští cokoli.

Odtajněné materiály také ukazují na neustále prosazovanou a stále mohutnější strukturu arbitráží mezi státem a nadnárodními firmami. Podle předběžných výsledků to vypadá tak, že firemní, státní a advokátská byrokracie prosazuje nový soukromý soudní aparát, v němž budou moci nadnárodní firmy žalovat státy a soudit budou soukromí právníci z firem, které pro velké firmy pracují.

Soudy evropských států, států USA, Nejvyšší soud USA i nejvyšší soudy EU budou odstaveny. Střední firmy a zaměstnanci budou proti těmto rozhodnutím bezmocní, nebudou se mít kam obrátit, ale náklady přitom ponesou plně na svých bedrech.

Mládek ve svém posledním článku uvádí, že to pro nás bude výhodné, protože se tím zbavíme dosud nevýhodné smlouvy s USA. Jenže dříve uvedl, že vlastně není vůbec jasné, jestli v případě uzavření výhodnější smlouvy nebudou USA požadovat desetiletou výpovědní lhůtu pro starou smlouvu. Pro Mládka to výhodné možná bude, pro 99 % obyvatel ČR určitě ne.

Mládkův černý kůň na ministerstvu zahraničních věcí — náměstek Martin Tlapa — chce ještě navíc velké a nadnárodní firmy podporovat pod maskou boje s chudobou. 

Místo podpory lidských práv půjdou peníze na podporu neschopného průmyslu, který není schopen si zajistit své zakázky sám. To ovšem české mediální pravici nevadí a tak raději útočí na náměstka Petra Druláka a diskutují nutnost podpory vývozu demokracie. Buď proto, aby demokracie po TTIP ještě někde zůstala, nebo jen proto, aby likvidace české rozvojové a humanitární spolupráce proběhla v klidu.

Spojení oligarchických struktur mezinárodního obchodu, průmyslu a finančnictví s byrokraty z vládních struktur EU a USA před námi otevírá Pandořinu skřínku omezování základních práv a bezpečnosti.

O potravinách, životním prostředí, svobodě datových toků, možnostech regionálního rozvoje a mnoha dalších odvětvích našeho života mají podle TTIP rozhodovat anonymní byrokraté z velkých firem, federálních a unijních struktur. Podle dosud zveřejněných informací tak budou moci činit bez jakékoli odpovědnosti vůči voličům či s ohledem na předběžnou opatrnost.

Přitom dosavadní zkušenosti jasně ukazují, že přínosy z takových smluv tečou jen do kapes nadnárodních firem, zatímco na místní úrovni ubývá pracovních míst a dochází k dalšímu zbídačování zaměstnanců.

Obyvatelé a jimi volené struktury se nebudou moci bránit, protože jejich rozhodnutí a utváření státní legislativy či regionální strategie bude moci být zpochybněno zahraničními firmami i centrálními nevolenými orgány. TTIP je zásadní hrozbou pro budování otevřené a demokratické Evropské unie a je zároveň hrozbou pro fungování suverénního (EU) či federálního (USA) státu.

Zkušenosti s podobnými dohodami ukazují, že jsou hrozbou i pro budování silných a svébytných regionů. Vedou k vyšší centralizaci a neefektivnímu fungování řídících aparátů. V odporu proti TTIP se paradoxně spojují zájmy eurooptimistů se zájmy euroskeptiků.

V článku jsme si ukázali několik lží či snad jen prostě hloupostí ministra Mládka. Když ministr Mládek říká: „TTIP tedy vnímáme jako skvělou příležitost,“ lže opět? Ne! V tomto případě mluví pravdu. Pro neschopnou byrokracii na všech úrovních je dobré, když místo rozmanitosti a decentralizace nastoupí glajchšaltace a centralizace. Spojení s nadnárodními oligarchy a přesměrování národních rozpočtů do jejich kapes s omezením jakékoli kontroly či právního postihu je skutečně pro tyto lidi skvělou šancí.

Pro nás ostatní, pro většinu to však zůstává jen nebezpečným omezováním demokracie a lidských práv, ale zato dostaneme ekonomický propad.

Evropskou petici proti dohodě TTIP můžete podepsat na stránkách české části mezinárodní kampaně Stop TTIP.