Mládkovo ministerstvo cizích zájmů
Tomáš TožičkaTTIP je podle ministra Mládka skvělou šancí. Bohužel jen pro něj, několik dalších vládních byrokratů a pak pro vedení nadnárodních firem. Pro všechny ostatní by dohoda s USA znamenala omezení svobod a ekonomický úpadek.
Země není placatá a není středem vesmíru. Přesto to tvrdila řada největších astronomů své doby a to po několik století. Ale ani mučení a upalování oponentů nezměnilo nic na tom, že země je kulatá.
Zájmy velkých a nadnárodních firem nejsou totožné se zájmy obyvatel a států. Ačkoli to tvrdili po několik století nejvýznamnější ekonomové. Opak je pravdou a mnohé studie i zkušenosti to dokládají. Zájmy velkých a nadnárodních společností jsou v přímém rozporu se zájmy obyvatel a většinou jsou proti nim. Ministerstvo průmyslu a obchodu by tedy mělo zajišťovat, aby velký průmysl, obchod a banky svými zájmy příliš nepoškozovaly zájmy občanů, malých a středních podnikatelů a tedy státu.
Současný ministr průmyslu Jan Mládek nám však představuje nové pojetí ministerstva. Je to ministerstvo cizích zájmů. Ministerstvo, které zastupuje firmy z cizích zemí, které radí firmám, jak neplatit daně, a když se jim moc nevede nebo něco pokazí, zajišťuje pro ně miliardové dotace ze státního rozpočtu.
Vrcholem této podpory a Mládkova tažení v zájmu průmyslu, které započal už jako perestrojkový nomenklaturní kádr, je podpora Transatlantické dohody o obchodu a investicích — TTIP. Spolu s částí evropské a americké byrokracie prosazuje vytvoření nového nikým kontrolovaného a nikomu odpovědného RVHP. Dění ve státě má být podle této smlouvy podřízeno zájmům nadnárodních firem a to včetně kontroly potravin či ochrany životního prostředí.
Ekonomicko-politický establishment se nám s naivní odhodlaností astrologů třetího řádu snaží vnutit mýtus o prospěšnosti takové dohody. Logicky se jim to nemůže podařit, tak nezbývá, než se odvolávat na mýty o prospěchu, který budeme mít z toho, když omezíme svobodu občanů ve prospěch podpory největších firem.
USA jsou naším čtrnáctým nejdůležitějším obchodním partnerem. Vývoz do USA tvoří jen dvě procenta našeho exportu, což je o polovinu méně, než byl náš obchod s Ruskem a asi čtyřikrát méně, než náš obchod se Slovenskem.
Dále je třeba si uvědomit, že až osmdesát procent obchodu s USA tvoří vnitropodnikový obchod uvnitř nadnárodních firem. Samozřejmě většinou zahraničních, nejčastěji z USA. Najdeme zde ovšem i bývalé české firmy, které ve snaze vyhýbat se daním přesunuly své centrály do některého z daňových rájů. Takovým příkladem je firma Linet Zbyňka Frolíka — držitele medaile za zásluhy Václava Klause — která své sídlo přesunula do daňového ráje v Nizozemí.