Letos v létě vláda ČR slíbila, že bude valorizovat nejen minimální mzdy, ale i životní minimum, které nebylo upravováno od 1. 1. 2012. Přes nízkou průměrnou inflaci životní náklady těch nejchudších nestály. Voliči tedy tato slova uvítali jako potřebné sociální opatření.

Na tuto valorizaci už byly v návrhu státního rozpočtu na rok 2015 dokonce vytvořeny prostředky. Proto poněkud překvapila informace, že bude i nadále sociální minimum (které slouží i k propočtu vyplácení sociálních dávek) zmrazené. Copak už neplatí, co jsme nedávno mohli slyšet v předvolební kampani, že pro chudého člověka je každá stovka dobrá?

Podle slov ministryně práce důvodem tohoto rozhodnutí bylo motivovat lidi k práci a ne k životu na sociálních dávkách. Po zvýšení minimální mzdy by se totiž zvýšením sociálních dávek opět snížil rozdíl mezi sociálními a pracovními příjmy.

Skutečnost potvrzuje, že přijetí nízko hodnocené a často nejisté práce místo pobírání nárokových dávek může vést dlouhodobě k poklesu reálných příjmů celých rodin. Je s podivem, že někteří na levici jakoby už přejímali argumentaci, že na chudý lid (a ještě by se mohlo xenofobně dodat na cizince) musí být přísnost.

↗

Mluvit o motivaci k práci v souvislosti se sociálními transfery a ne s odměnou za práci se nemůže líbit ani odborům. Foto web vlády ČR

Pravicová opozice (Miroslav Kalousek) toto rozhodnutí vlády vítá s tím, že připomíná nízkou míru inflace a riziko zneužívání sociálních dávek. Levicová opozice (v tomto případě šlo o můj komentář) to chápe jako zklamání pro voliče, kteří už se těšili, že sociální systém bude byť nepatrně, tak přeci jen štědřejší.

KSČM byla za podstatnější valorizaci jak minimální mzdy, tak sociálních dávek. On i po zvýšení od ledna 2015 bude minimální čistý pracovní příjem pod hranicí příjmové chudoby (EU ji definuje jako 60 % mediánu, OECD jako 50 % mediánu). Pozitivně motivační má být pracovní příjem, sociální škrty motivovat mohou jen v negativním smyslu.

V tyto dny také zveřejnila Agentura pro sociální začleňování výsledky své studie o vztazích zaměstnanosti a závislosti na sociálních dávkách. Např. ukazuje, že domácnost s dítětem zůstává v situaci hmotné nouze až do hrubé mzdy ve výši okolo osmnácti tisíc korun měsíčně, tedy i když budou oba rodiče pracovat za minimální mzdu. Problém tedy není v příliš štědrém sociálním systému, ale ve stále příliš nízké úrovni minimální mzdy v ČR. Sociální tvrdost povede ne k vyšší zaměstnanosti, ale k růstu stínové ekonomiky.

Průzkumy STEM z počátku listopadu potvrzují vysoké preference hnutí ANO i ČSSD. Lidé zatím klíčovým stranám současné vlády pro jejich sliby věří. Kupní síla dávek je prostě nedostačující a těžké bude vyjít i s mírně zvýšenou minimální mzdou. Mluvit o motivaci k práci v souvislosti se sociálními transfery a ne s odměnou za práci se nemůže líbit ani odborům.

Obcházení sociální a pracovní legislativy je věcí kontroly státních orgánů a ne důvod k redukci sociálního státu. Tzv. komunismus v dávkách není problém takového řádu, aby vyřešil existující sociální problémy. Racionalizovat sociální systém je vždy možné, ne však snižovat už nyní podvázaný objem sociálních transferů.

Motivace k práci je důležitá, ovšem hlavně ta pozitivní. Z práskání bičem nad „lenochy“ také čiší jaksi nahnědlá optika. I když míra nezaměstnanosti aktuálně poněkud klesá, jsou regiony a profese, kde zůstává chronická. Zde mluvit o lemplech, co odmítají pracovat a parazitují raději na dávkách, je urážlivé k mnohým z těch, kterých se to týká.

Negativní motivace k práci (strach z trvalé pauperizace celé rodiny) vede spíš k práci na černo a k nárůstu stínové ekonomiky. Zvýšení sociální nerovnosti je jeden z klíčových důvodů, proč je rok 1989 dnes tak často chápán jako promarněná příležitost.