17. 11. 1989 mezi mytologií a nezájmem

Přestože se můžeme setkat s různými černobílými pohledy na konec minulého režimu, většina lidí chápe, že jeho rozpory vedly k jeho stagnaci a nakonec i k jeho vnitřnímu zhroucení. Chápe, že změny byly nutné, to, že přišly, hodnotí spíše pozitivně.

V předvečer 25. výročí 17. listopadu 1989 je obyvatelstvo na jedné straně ovlivňováno patosem mytologie tzv. sametové revoluce, na druhé straně se vytrácí zájem lidí o význam a odkaz oné události. Podle nedávného šetření asi 30 % mladé generace nemá ponětí, o čem státní svátek „Den boje za svobodu a demokracii“ má být. Většinou jsou jen rádi, že mají další den volna.

Pravda, střední a starší generace si ještě pamatují časy před rokem 1989 z vlastní zkušenosti, to je ale po letech zakryto novými starostmi. Extrémně ideologickému vidění možná konvenuje nabídka propagandistického klišé o minulosti jako slepé civilizační uličce a nebo naopak jediné reálné alternativě predátorskému kapitalismu. Objektivní zhodnocení této nové historické zkušenosti však do značné míry chybí. Jako by se tu neprotínaly reálné pokrokové a reakční tendence, nýbrž jsme se jen snažili dostat z jakési pasti dějin.

Na jedné straně je tu dnes silně podporovaný názor, že minulý režim byl jen jakousi dějinnou anomálií, obdobím totálního zmaru a devastace. Myšlenka na socialismus je v tomto rámci chápána jako zesměšňovaná utopie a totalitární barbarství v jednom. V podstatě tento pohled ztotožňuje pokrok a demokracii s kapitalismem. A vývoj po roce 1989 vidí jako nezbytný a jediný možný návrat do přirozeného řečiště dějin, které dosahují v neoliberálním konceptu svého vrcholu.


Podle nedávného šetření asi 30 % mladé generace nemá ponětí, o čem státní svátek „Den boje za svobodu a demokracii“ má být. Foto Mikuláš Křepelka, Mediafax

Na protilehlé straně je tu pohled lidí v podstatě z názorového ghetta, kteří chápou prohru minulého režimu jako důsledek změšťáčtění společnosti a zrady na ideálech v důsledku přehmatů a nekázně. A obhajují tvrdé represe potřebou obrany před nepřáteli zřízení. Nechápali a nechápou, že tu už v minulém systému byla potřeba progresivní změny minulého režimu a že nakonec měla mít podobu sociální revoluce. A to, co v posledku přišlo, mají jen za revanšistický antiúnor.

Toto černobílé vidění ale neodpovídá sociální zkušenosti většiny lidí. Možná proto tak silný nezájem o takto falešně vyprávěné příběhy. Přitom věcná střízlivost a historický nadhled by umožnil odpovědět na otázky, které s odstupem doby zaznívají stále častěji. Komu skutečně tehdejší změny nakonec pomohly? Nešlo spíš o ukradenou revoluci a nebo dokonce jen zákulisně sjednanou frašku při předávání moci vybraným elitám?

Většina lidí chápe, že rozpory minulého režimu vedly k jeho stagnaci a nakonec i k jeho vnitřnímu zhroucení. Chápe, že změny byly nutné, to, že přišly, hodnotí spíš pozitivně a ptají se jen, zda jsme nepromarnili příležitost ke změnám daleko progresivnějšího významu. Také už vidí, že následná transformace ale vedla k systému, který už začíná rovněž vykazovat znaky určitého selhání. A že si tuto transformaci pochvalují už jen její skuteční vítězové.

To, že předání moci proběhlo naštěstí poklidně a také zřejmě v jisté míře i připraveně (tzv. tranzice), ještě neznamená, že s tím spojený společenský zvrat nepřinesl kvalitativní změnu společnosti, která běžně provází sociální revoluce. Nešlo jen o výměnu elit v rámci nějakého politického spiknutí proti režimu. Změna režimu by znamenala jen proměnu určitého typu mocenských procesů. Ale zde vzniklo odlišné postavení velkých sociálních skupin.

Vznikl tedy celý odlišný společenský systém. O pouhé restauraci tzv. dickensovského kapitalismu však nelze také mluvit. Do stejné řeky skutečně nejde vstoupit a ani my jsme se nemohli prostě vrátit před únor 1948. Ne každá změna ale musí být přímým krokem vpřed.

Civilizace se nevyvíjí lineárně, tok času má své zákruty a větvení. A jako byly možné alternativy v roce 1989, tak je možné zvážit i dnes alternativy dalšího vývoje. Proto nemá cenu spoléhat na tlustou čáru za minulostí. Nezájem o pochopení odkazu roku 1989 nás může dovést k nové pasti dějin.

A co si myslíte vy? Diskuse (20 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Otakar Bureš - student

kajakáři Čtvrtek, 13.Listopadu 2014, 18:11:10

sedíce v kajaku plujeme řekou, "tok má své zákruty a větvení", před námi jez, kajaky do sebe naráží v urputné snaze vydat se tokem zpět, někteří padají do jezu, válec nesemele každého...jedou pak dál...každý je ve svém kajaku sám...na břehu pár prasat volá: "Žijete si jako prasata v žitě!"
a co tedy, pane autor?

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

je to na nás, vždy máme volbu Pátek, 14.Listopadu 2014, 10:05:22

Nevím jestli jsem vám porozuměl ale pokud nechcete s tím svým kajakem putovat zpět k pramenům mizícím v zemi ale plout vpřed tak máte vždy možnosti.
I slalomáři vědí že objet branku sice lze s využitím vratiproudu, ale cíl je ve předu. A diváci na břehu vám v tom nepomohou. To je na vaší volbě a na to jak zvládáte své pádlo..

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Mezi mytologií a nezájmem... Pátek, 14.Listopadu 2014, 13:27:38

Název textu v podstatě už sám o sobě dokonale postihuje celé jádro věci.

Co vlastně počít, jakým způsobem se postavit k revoluci, která byla zároveň kontrarevolucí, k osvobození, které zároveň přineslo atomizaci společnosti do navzájem lhostejných individuí?

Občansko- respektive liberálně-demokratická revoluce má vždycky jeden zásadní, neodstranitelný deficit, co se týče její schopnosti vlastního sebeoslavování, totiž že přináší takový způsob svobody, který lidem sděluje, že to jediné co je hodno skutečného zájmu je vlastní osobní materiální prospěch. Když tedy tato revoluce chce slavit své vlastní vítězství, svůj vlastní revoluční počin, pak se tím dostává do přímého rozporu se svou vlastní podstatou: chce totiž oslavit a vyzdvihnout svůj i d e a l i s m u s, ale za podmínek všeobecného m a t e r i a l i s m u, který ona sama přinesla.

Výsledek je tedy takový, jak jiný být nemůže: vztah převážné většiny populace k této revoluci a jejím oslavám je lhostejný nebo přinejmenším velice vlažný; takže její slavnostní akty k jejímu výročí se pak čím dál tím více podobají těm ze svrženého, "totalitního" režimu: umělé spektákly s vycizelovanými projevy profesionálních politiků, kteří celebrování takovýchto oslav mají prostě v popisu práce, a při daných příležitostech ze sebe umně ždímají státnická gesta.

Tato "velká revoluce svobody" se už dávno ztratila sama v sobě, denně zakopává o svou vlastní realitu; a tak se není možno divit tomu, že její sebeoslavy budou povětšině jenom trapným pokusem z hlubin depozitáře vytáhnout a oprášit její staré ideály.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

z minulosti k budoucnosti Pátek, 14.Listopadu 2014, 22:28:58

Ano a odpověď na tyhle otazníky je dle mne jednoduchá a složitá zároveň. Listopadem to neskončilo a jestli tehdy zůstaly alternativy vůči washingtonskému konsensu (v ČR v klausovském provedení) v podstatě ležet, tak tentokrát by stálo za to je dokázat zvednout. A to společně, mezinárodně a jak v rovině politické tak i ekonomické.
Má levice konečně na to až přijde čas ?

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Nadešel čas? Sobota, 15.Listopadu 2014, 14:23:6

Jestli levice "má na to" vytvořit nějakou reálnou alternativu ke kapitalismu? - Aktuálně, v tomto momentu, docela určitě ne. Levice se sice za tu dobu už dokázala do jisté míry vzpamatovat z té naprosté porážky celého "tábora míru a socialismu", a neposledně v důsledku posledních krizí kapitalismu už nyní zase má odvahu podrobit tento systém zásadní kritice; ale nějaká opravdu životaschopná alternativa tu stále ještě není k mání.

Ten původní marxistický projekt vytvoření všestranně harmonické společnosti aktem převzetí produkčních prostředků do rukou sjednoceného dělnictva - tento projekt historicky propadl, a bylo by iluzí se ho snažit v té původní, ideální podobě obnovit.

Na troskách těchto iluzí je nutno rehabilitovat původní ideály - ovšem na mnohem realističtější základně. Ale je sotva možno spatřit někoho, kdo by se o takovýto obnovený projekt vůbec závažně pokoušel.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Však ten čas nadejde. Sobota, 15.Listopadu 2014, 15:37:4

Vzpomínám si na větu z jednoho filmu (tuším, že to byl Jurský park):
"Život si vždycky cestičku najde..."
Jenomže co je to vlastně život? Může se evoluce spokojit s tím, že jejím vrcholem budou dinosauři? Nebo že jejím vrcholem bude koloběh kapitálu, zboží a pracovní síly? Takové, která nemá žádný jiný smysl než se přizpůsobovat tomu koloběhu?
Anebo evoluce způsobí změnu kvantity v kvalitu a postará se o to, aby se našli lidé, kteří najdou způsob?

Vojtěch Klusáček - Brno

Neděle, 16.Listopadu 2014, 10:04:3

Neexistuje vhodnější moment k pokusům vymyslet alternativu ke kapitalismu, než doba kdy kapitálový mechanismus narazil na vlastní mez, projevující se zejm. chronicky trvalou hospodářskou krizí. Že stále vězíte v minulém režimu - na Josefa Poláčka - ztotožňuje veškeré další pokusy o systémovou alternativu s nějakým druhem předání vlastnictví produkčních prostředků do rukou dělnictva, je čistě výš problém.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Jaká alternativa? Neděle, 16.Listopadu 2014, 11:36:12

Pane Klusáčku, s tou výtkou ztotožňování systémové změny s převzetím vlastnictví výrobních prostředků dělnictvem byste se měl daleko spíše obrátit na ortodoxně marxistickou frakci kolem p. Hellera, tam by byla umístěna daleko případněji.

Jestli zrovna teď existuje vhodný moment k vymyšlení alternativy ke kapitalismu - možná že ano, ale to ještě zdaleka neznamená, že ta alternativa (jakožto reálně funkční model) je už k mání.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

S čím se spokojí evoluce? Neděle, 16.Listopadu 2014, 11:49:50

Paní Hájková, s tou evolucí je to tak trochu problém, že my bohužel nemáme žádnou záruku pro to, že ta evoluce půjde (sama) někam dál. Že se prostě nezastaví.

Existuje totiž určitá vědecká teorie, že každý živočišný druh má svou určitou linii či spíše úsečku svého vývoje - napřed se rozvíjí a modifikuje, ale pak už dosáhl konce svých možností a dalšího vývoje není schopen. A podle této teorie lidstvo už konce této úsečky dosáhlo, a dalšího podstatného evolučního vývoje už schopno není.

Takže v každém případě asi není možno spoléhat jenom na samočinnost evoluce; a jestli se nám na současném světě a současném člověku leccos nelíbí, pak nám zřejmě nezbude nic jiného, nežli sami nalézt nějakou tu cestičku dál.

Já osobně bych věc viděl tak, že svým způsobem se skutečně nacházíme někde na konci dosavadní evoluce lidstva - totiž jeho vývoje sociálního a duchovního respektive intelektuálního.

Zdá se totiž, že lidstvo ve svém dosavadním vývoji už skutečně prošlo veškerými možnými d í l č í m i formami své společenské a politické existence - a stejně tak si tyto své partikulární, omezené formy svého bytí teoreticky odůvodnilo stejně tak d í l č í m i, partikulárně platnými teoriemi a ideologiemi.

Jednodušeji řečeno: všechno, co vytváří bohatství lidské existence a lidského ducha, tu už bylo; jenomže dosud to bylo neustále jenom "ode zdi ke zdi", jedna jednostranná ideologie střídala druhou, jedna omezená forma společenského a státního uspořádání střídala jinou, protichůdnou.

A teď se staví ta otázka - a to právě z hlediska evoluce - jestli teď už přece jenom pro lidstvo nenastal čas, přehoupnout se přes všechna tato jenom dílčí řešení, dílčí modely a partikularistické ideologie, a pokusit se konečně o první skutečně komplexní pojetí své vlastní existence.

Z tohoto hlediska by ta perioda ideové dezorientovanosti ve které se právě pohybujeme mít svůj pozitivní moment: mohlo by to být právě znamením toho, že všechny ty dosavadní modely se už vyčerpaly, a že je nutno nějakého opravdu kvalitativně nového přístupu.

Petrasek Milan - penzista

Thomas Piketty a jeho model Neděle, 16.Listopadu 2014, 17:31:54

Ve svém poslední díle "Kapitál ve 21. století" útočí na ekonomický establishment a jeho ideologii. Ten se nejpozději od krize 2008 vyznačuje oslabováním moci demokratických instancí a zbožněním tržních mechanismů, jejichž zmítání, je bráno jako boží vůle.
Tomu všemu hodlá čelit daňovou politikou, a to i za dnešní situace, kdy peněžní elita je vždy připravena stáhnout své kozy a husy z ledu, zatím co politická elita hlasitě naříká nad prázdnou státní pokladnou a privatizuje/rozprodává poslední komunální hasičskou zbrojnici na s.r.o.
Pane Poláčku, souhlasím, že je nutno nějakého opravdu kvalitativně nového přístupu.........jinak to vše neskončí někde vlevo či vpravo, ale v ruce neodolného charismatického vítěze za každou cenu.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

17.11. 2014 promrhaná šance Úterý, 18.Listopadu 2014, 00:58:41

Bohužel, připomenutí si významu roku 1989 letos překryly spor zemanovců a antizemanovců. Což byla myslím s ohledem na zralost potřeby reflexe škoda.
Spor o jeho "expertizy" na téma punkové kapely totiž zafungovaly jako zástupný a současně výbušný problém. Opět promrhaná šance.
Doufám že ti co se do toho sporu zapojili (jedno na které straně) si uvědomí, že téma skutečných problémů a kvalitních alternativ je důležitější než co se včera předvádělo v pražských ulicích

Michael Kolařík - Student, Ostrava

Pane Kolaříku Úterý, 18.Listopadu 2014, 10:30:56

Obnova studené války (zatím snad pouze verbální) je jistě významným tématem nejen letošního a nejen 17. listopadu. Ale možná by bylo lépe toho želet, než se nad tím radovat.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Zmeškané výročí? Úterý, 18.Listopadu 2014, 12:29:3

Ostatně co se týká té - prý - promarněné šance k příležitosti daného výročí uvažovat o systémových alternativách, pak daleko příhodnějším se pro takové hledání jeví výročí Pražského jara roku 1968. Protože to bylo právě tehdy, kdy se začaly otevírat možnosti pro hledání nějaké společnosti nového typu - společnosti stojící na ideji socialismu, ale spojeného s principem demokracie.

Roku 1989 už byly všechny tyto cesty beznadějně uzavřené - dvěma desetiletími husákovského marasmu bylo všechno co nějak souvisí s komunismem či socialismem většině společnosti natolik zhnusené, že veškeré pokusy o obnovení reformního komunismu byly předem odsouzeny ke ztroskotání. Navíc, jeho dřívější - a do let přišlí - představitelé sami už ztratili veškerý svůj dřívější akční impuls, a leckteří svým chováním za dob normalizace ztratili veškerý svůj dřívější morální kredit.

Takže, jestliže se současné výročí Listopadu nestalo a nestane impulsem pro celospolečenské (či alespoň v rámci levice) hledání alternativ ke kapitalismu, pak to asi sotva bude vinou názorových střetů na osobu současného prezidenta, nýbrž daleko spíše tím, že ten listopadový převrat sám žádný takový impuls poskytnout nemůže.

Takže nezbývá, nežli počkat si na příští kulaté výročí Pražského jara; anebo ale, ignorovat výročí, a ty cesty k systémové změně hledat už teď.

Martin Profant - Praha 7

Pavlovi Kolaříkovi Úterý, 18.Listopadu 2014, 20:32:49

Na Zemana si skutečně nepotrpím, ale řekl tam do těch házených vajíček jednu smutnou pravdu. On a tisíce dalších na Albertově byli v době, kdy odvaha nebyla laciná. Po zkušenosti Palachova týdne byla spíše hodně drahá.
Už jen proto je 17. listopad občanský svátek, který si zaslouží úctu, jak ten z roku 1989, tak ten původní, pro který jsme tam tehdy před pětadvaceti lety "nesli květinu". A celebroval ho prezident České republiky, kterým je zrovna a do času doufejme nepříliš dlouhého Miloš Zeman. Pokud v tomto případě mohlo hrát roli osoba představitele státu, pak snad jen kdyby to byl člověk minulým režimem zkompromitovaný, normalizační stvůrka (tady mi nejde o příslušnost k tehdejší vládnoucí straně, ale každý své odporné stvůrky si vytváří každý režim, ten normalizační jich ovšem plodil až moc) -- tu by se snad slušelo vypískat.
Ale ti, kdo vypískali Zemana, odmítli zároveň elementární respekt k významu 17. listopadu. Jakoby zrovna Zeman vystupoval veřejně tak málokdy a nemohli si nechat na jindy to své zbabělé představení, kdy s vědomím beztrestnosti a anonymitiy hážou po komkoli vejci. Člověk, který tohle dělá, je sráč bez ohledu na případnou odpudivost oběti (i kdyby házel po vrahu dětí) -- a vím, že to slovo je na štíru s kodexem, ale ono nemá v tomto kontextu funkční synonymum.

Martin Profant - Praha 7

Někdo úctu má Úterý, 18.Listopadu 2014, 21:40:21

Já jsem si všiml, že hlučně a nevlídně byl přijat nejen Miloš Zeman, ale také rektor Karlovy university. Ačkoli tam byl nikoliv jako přítel pana prezidenta, ale takříkajíc z titulu své funkce, de facto jako hostitel, Albertov je tradiční areál university a 17. Listopad náleží hned dvakrát do universitních dějin.
To se u něj taky báli oplzlosti?

Luděk Ševčík - OSVČ

Když jsem byl přivolán.... Úterý, 18.Listopadu 2014, 22:01:42

Nechtěl jsem nic po příspěvku pana Profanta dodávat, protože by to bylo stejné, jako kdyby se amaterský malíř snažil dokreslit obraz Da Vinciho. Když jej ale začal překreslovat vápnem pan Kolařík, pokusím se jej smýt.
Tedy k tomu cui bono. Zeman musí být tím největším manipulátorem v dějinách ČR. Dokáže donutit Čr i ČT, aby v téměř hodinových intervalech 14 dní před jeho vystoupením na Albertově svolávaly demonstraci proti němu. Donutil své odpůrce přinést vejce a na jeho povel aby je začali po něm házet....
Teď už ale vážně. V internetových diskusích jsem zaznamenal názor, že vybičovaná hysterie proti Zemanovi je zkouškou. Zkouškou, zda by u nás nešla dělat politika tak, jako to dělají na Ukrajině. Demokratické volby, pokud nedopadnou tak, jak se to někomu hodí, se prostě nahradí Majdanem. Po Majdanu už by se národ tak bál, že by vyhráli iniciátoři, vždyť je to už vyzkoušené.
Možná je to přehnané. Faktem je, že podobné akce jsou příznakem fašizace společnosti.
Pokud se týká úcty vůči Zemanovi: ataky vůči jeho osobě byly vedeny velmi nechutně už v době prezidentských voleb. Po jeho vítězství se už dalo jen očekávat, že se s prohrou druhá strana nesmíří a jak píše Keller, bude jej kritizovat ať už cokoliv udělá, či neudělá. Otevřít, či pustit si jakákoliv mainstreamová média je stejné, jako otevřít ventil u plného fekálu. Takový útok na českého prezidenta tu byl naposledy v roce 38. Je zároveň faktem, že Kalousek a spol. přes něj útočí na vládu a leckteří levičáci jsou tuhle fintu neschopní pochopit, takže v boji proti němu proti MZ jdou sami proti sobě. Nic nového.
Na závěr něco na odlehčení. Na netu byl dotaz, proč tito "ochráni" demokracie takto agresívně nevystoupili vůči V.Klausovi, který amnestií naprosto zesměšnil a zdevastoval 25 let budování demokracie u nás. Protože pokud by někde měli protestovat, mělo to být právě tam. U mě vyhrála odpověď, že protestovat nestihli, protože právě díky amnestii tito protestující opouštěli věznice.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

nejde jen o vejce, ale o další směr cesty Úterý, 18.Listopadu 2014, 22:35:48

Rok 1989 byl nejen koncem určitého režimu ale také výsledkem studené války. Ale pochybuji že spor o Zemana je spor o novou studenou válku. Takhle myslím účastníci sporu neuvažují, pokud uvažují. Spíše bych řekl že figurují v scénářích opřených o masovou psychologii, nikoliv o poučení z minulosti pro budoucnost. A byl to krok k tomu co sami údajně kritizují, ke kanalizaci politické scény a otestování na pivních češích možností hysterických revolt bez ambicí skutečné změny.
Červená karta ještě v sobě něco z espritu těch dní před 23 lety měla, plagiáty "Miloše do koše" ještě chápu, ale někde si to nezadalo s verbálním instrumentariem oněch hovorů z Lán (o házení předmětů i na Gaucka a kol nemluvě). Paradoxně tZeman může využít ve svůj prospěch. Já jen doufám že test zatím nevyšel a že ukázal že na písknutí rozeštvaní češi do ulic hrát podle scénáře nepůjdou. Ať již pod cedulí "Braňme prezidenta" nebo "Miloše do koše",

Petr Litschmann - M.Žižkov

https://www.youtube.com/watch?v=71jWlJTFU4M Středa, 19.Listopadu 2014, 01:35:48

+Teď těch 30 % mohou být budoucí nevoliči (?)
- v tom případě to není moc - ani málo.

Petrasek Milan - penzista

Proslýchá se Středa, 19.Listopadu 2014, 12:21:17

že se mezi bezelstnou pravicovou smetánkou a její zlatou mládeží šíří pocit vzteku, způsobený fámou o komplotu antisocialistů Zemana a Klause jak proti antisocialistovi Schwarzbergerovi, tak i proti antisocialistovi Babišovi.
Osvědčené utápění frustu v kultuře kopané je spojeno s příjemným povyražením.
A o to Pražanům vždy a jen jde.........nebo že bych se mýlil.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

povrchnost a mravní kýč není kritika Čtvrtek, 20.Listopadu 2014, 20:57:50

Klaus a Zeman nejsou stejní - spojuje je mocenský pragmatismus, i časy opoziční smlouvy - ale jsou i významné rozdíly. Zeman je za ingerence státu, chápe smysl EU ...
prostě kritizovat lze Havla, Klause, Zemana jako asi každého - jen by se nemělo místo věcných výhrad plivat, šířit zášť jako ventil frustrací atp. bez ambicí formulovat cestu jak dál

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.