Ty jsi ale blbá aneb O ženském sebevědomí

Debaty o rovném zastoupení žen často končí konstatování, že ženy jsou málo sebevědomé. Nejde přitom o akademický problém. Nedostatečné sebevědomí má přímé důsledky pro osobní život žen a například i pro jejich profesní dráhu a ekonomickou situaci.

Na to téma narážíme stále: ženy jsou málo sebevědomé. V diskuzích o kvótách, zaměstnanosti žen, ale i sexuálním obtěžování nebo domácím násilí je jen otázkou času, kdy padne také tento postulát. Sebevědomí českých žen je problematická věc. Ne však v tom smyslu, ve kterém se je pokoušejí posílit „ženské“ časopisy a podobně zaměřená produkce (názorný je v tomto směru reklamní slogan jisté firmy vyrábějící spodní prádlo „Sebevědomí ženy začíná pod šaty“).

Ty svým monotematickým důrazem na vzhled či kondici řadu žen spíše deprimují, protože aktuálně uznávaná varianta krásy je z různých důvodů mimo jejich dosah – frustrovat ostatně může i známý axiom „Každá žena může být krásná, stačí udělat to a to.“ Navíc kladení rovnítka mezi sebevědomí a krásu zužuje prostor pro ženskou úspěšnost – snad s výjimkou modelingu – jen na oblast vztahů, či dokonce sexu bez vztahu.

Samozřejmě nechci přehlížet ani to, že být slušivě upraven zvýší alespoň zčásti sebejistotu muži stejně jako ženě, ani fakt, že krásní lidé jsou, jak doložily psychologické výzkumy, okolím lépe přijímáni, a tedy mají jisté předpoklady k hladšímu uplatnění. Ovšem také ženy – stejně jako muži – se chtějí, či snad spíše potřebují uplatnit i v dalších sférách, než je vztah nebo sex. A stejně jako svůj vzhled by tedy měly umět „prodat“ – nebo alespoň integrovat do vlastního sebepojetí – i další své přednosti a talenty.

Ostatně ani poměr mezi krásou a sebevědomím zdaleka není samozřejmý. Obojí spolu může, ale nemusí souviset. Ženě, která neumí brát vážně sama sebe, své pocity, svá přání a svoje myšlenky a stát si na nich, ani atraktivní vzhled k sebevědomí nepomůže. Jistota vlastní ceny a práva na osobitost – tedy to, aby žena nezpochybňovala sama sebe – jsou nezbytným základem pro to, aby ji bralo vážně také její okolí: nejenom, ale také to mužské.

Při šetřeních na školách se před několika lety zjistilo, že nadané žákyně mají sklon úmyslně podávat horší výkony, aby příliš nevynikaly. Možná leží příčina v obvyklé dětské nechuti ve třídě „trčet“; možná bychom však mezi motivacemi našli i prostý strach „být dobrá“.


„Ženské“ časopisy svým monotematickým důrazem na vzhled či kondici řadu žen spíše deprimují, protože aktuálně uznávaná varianta krásy je z různých důvodů mimo jejich dosah. Foto en.wikipedia.org

Zatímco generace mužů formovaly věty typu „kluci přece nebrečí“, které jim pak jako vložený šém mnohokrát komplikují sebepojetí i vztahy, děvčátka byla setrvale více vedena k poddajnosti, poslušnosti a vychovávána v malých očekáváních ohledně svých intelektuálních výkonů.

U dívek máme i dnes sklon připisovat případné úspěchy spíš okolnostem než jejich vlastnímu přičinění. Jako tzv. syndrom podvodníka pak tento přístup ženy v dospělosti často opakují vůči sobě samým, když své úspěchy připisují náhodě, omylu či okolnostem, místo aby se z nich uměly radovat a být na ně hrdé.

Malé sebejistoty českých žen si před nedávnem všimla v rozhlasovém vysílání ekonomka Ilona Švihlíková, když se pozastavila nad komunikačními vzorci mezi ženami a muži. Ženy sice mají vlastní názory, ovšem poměrně rychle z nich slevují, projeví-li nějaký muž nesouhlas – což se stává vcelku spolehlivě, neboť ve společnosti přežívá tendence názory žen bagatelizovat a nebrat je vážně.

Co silně zraňuje v partnerských vztazích („co to zase plácáš“, „kvůli tomu přece nemůžeš být naštvaná“, „proč jsi tak protivná“, nebo přímo „ty jsi ale blbá“), odráží se i v běžném či profesním styku a ženy pak snadno podléhají přesvědčení, že jejich pocity či názory jsou pomýlené, mimochodné a že na ně nemají právo.

Nejde přitom o akademický problém. Nedostatečné sebevědomí má přímé důsledky pro osobní život žen a například i pro jejich profesní dráhu a ekonomickou situaci. Uveďme příklady. Karolíně je třiatřicet, vystudovala dvě vysoké školy – „ten diplom mi dali nejspíš z lítosti“. Od dvaceti let střídá více či méně neuspokojivé partnery. První od ní odešel po pěti rocích, které strávila nespokojená s tím, že se jí málo věnuje.

„Kdybych mu řekla, ať je se mnou častěji, určitě by mě opustil, protože by ho to omezovalo.“ Je neprovdaná, přestože velmi touží po rodině. „Nechtěla jsem s ním mluvit o svatbě, aby mi neutekl. Je jasné, že o dětech jsem s ním nemohla mluvit už vůbec. Nemohla jsem po něm přece něco chtít,“ říká na adresu zatím posledního z partnerů, se kterým se rozešla po dvou letech, protože jejich vztah „nikam nesměřoval“. Teď žije sama. „S tím, kolik mi je, už stejně stěží někoho najdu.“

Mariana studuje postgraduál. Od nástupu na vysokou školu se sama živila, podílela se na mezinárodním výzkumu, cestovala po mnoha exotických místech. Partnera dlouho neměla, ačkoliv si to přála. Když si pak přítele našla, vztah se nevyvinul podle jejích představ. 

„Jako katolička jsem s ním nechtěla hned spát, ale bála jsem se, že by mě kvůli tomu opustil. Ve svědomí jsem se s tím ale úplně nesrovnala. Vadilo mi taky, že se při milování neohlíží, co se mi líbí a co ne. Časem už mi to pak bylo všechno jedno, svoje tělo jsme si prostě odmyslela. Nevyhovovalo mi to, ale neměla jsem odvahu se s ním rozejít. Určitě už bych si nikoho nenašla.“ 

Nyní Mariana studium přerušila a možná je už nedokončí, protože otěhotněla. „Byla to spíš náhodná známost, nechci ho k sobě vázat. Má spoustu vlastních starostí.“ Momentálně je Mariana bez prostředků i bez bydlení a přespává u své ovdovělé matky.

Marginálie? Možná. Pokud přijmeme náhled, že některé názory, osudy a bolesti prostě netřeba brát vážně.

A co si myslíte vy? Diskuse (6 příspěvků)

Vojtěch Klusáček - Brno

Pátek, 7.Listopadu 2014, 12:04:55

Příklad č. 2 spíš ukazuje ničivé důsledky křesťansko-katolické tabuizace sexuálního prožitku mimo manželství a mimo spojitost s rozmnožováním.

Dan_ix-10_2

Daniel Soukup - Praha 7

Pane Klusáčku, Pátek, 7.Listopadu 2014, 18:32:40

Váš komentář by se (s trochou poťouchlosti) dal parafrázovat takto: "Názor ženy není potřeba brát vážně, protože jí ho nakukala církev."

A navíc: další dva zmiňované postoje (necitlivost muže při milování; představa ženy, že nemá muže k sobě vázat) přece s křesťanstvím vůbec nesouvisejí.

Petr Litschmann - M.Žižkov

Spíše na okraj tématu Pátek, 7.Listopadu 2014, 19:22:48

bych řekl, že většina žen nedostatečným sebevědomím netrpí, ale daleko hůř na tom bude dost možná celá většina mužů naočkovaných jeho nadbytkem. Ze všeho nejhorší však bude fakt, že si dnes už nelze stěžovat výhradně na vyvažující důmysl očkujících školkařů a školkařek, ale právě na médiální průmysl - velmi přeočkovaná to věc.

Vojtěch Klusáček - Brno

Pátek, 7.Listopadu 2014, 19:47:22

Názor ženy byl církevní doktrínou přinejmenším modulován a rámován, jak sám článek napovídá výslovnou zmínkou "Jako katolička jsem s ním nechtěla hned spát...ve svědomí jsem se s tím ale úplně nesrovnala." Následný vývoj v toho intencích. Při dalších problémech v intimním životě - tady necitlivosti muže - namísto otevřeně promluvit s mužem, přijmout a rozvíjet svou sexualitu ke své a nakonec i partnerově (větší) spokojenosti, raději sexualitu potlačit, jde ostatně o to, co má vštípeno jako něco, za co je potřeba mít výčitky svědomí a stejně koneckonců potlačovat, je-li praktikováno jinak, než jak značně zúženě věrouka žádá. Větší pravděpodobnost, že to pak nebude klapat, náhradní nouzové řešení jakožto východisko, pak jen navazují.

Jan Bílek - Husle

Není se co divit Pondělí, 10.Listopadu 2014, 07:14:34

Zdravím Vás,

děkuji za zajímavý článek, ke kterému bych měl pár postřehů.
1) Zmiňujete explicitně "české ženy". Dělala jste srovnání se ženami jinde ve světě? ...Z článku mezi řádky čtu (možná mylně), že ženy v jiných státech jsou na tom lépe. Nechce se mi totiž moc věřit, že by nízké sebevědomí bylo nějakým specifikem ČR.
2) Není se co divit. Celá naše společnost, ve které žijeme, která je reprezentována převážně euro-americkou "kulturou" je založená na racionálních myšlenkách. A v tom jsou právě dobří převážně muži. Ženy mají - zpravidla - oproti mužům vyvinutější citovou stránku. ...Podívejte se na náš svět. Na předměty okolo Vás, které vytvořil člověk. Za vším jsou myšlenky - snad vyjma některých uměleckých děl atd. Někdo ty věci vymyslel - převážně muži. Důkazem tomuto tvrzení může být skutečnost, že drtivá většina vědců, o kterých se ve školách učíme, jsou/byli právě muži. Snad vyjma M.C.Sklodowské aj. ...Naše kultura zaměřená na racionálno je dominována muži. Ženy stojí v ústraní a musí o své světlo na tomto světě bohužel bojovat. Osobně se domnívám, že tato skutečnost stojí i za masivním poškozováním naší planety atd... ...Nechci tvrdit, že rozum a myšlenky jsou špatné. Ale naše společnost je na to až příliš zaměřená, chybí harmonie.
3) Tak mě napadla jedna věc, kterou delší dobu sleduji. Fenomén posledních cca 10ti let je "akční žena bojovnice", která se často ukazuje v různých akčních filmech dneška. Na tyto filmy se nedívám, ale vídám ve městech ty letáky - upoutávky. Často jsou to právě tyto "ženy bojovnice", které jsou na letácích zobrazeny na prvním místě. ...Jde opět o štíhlé ženy, mají přísný "tvrdý" výraz v obličeji, zpravidla dlouhé vlasy, přiléhavé oblečení, středně velká prsa a jsou vyzbrojené různými zbraněmi. ...Pracuji v Brně, a tak často vídám takovou obří upoutávku na jednom domě na Zvonařce - tramvajové zastávce. ...Táži se sám sebe: jde opět o "sexismus"? Tedy zobrazená touha mužů mít např. pohlavní styk se "silnou" ženou? Anebo zde jde i o něco více???? Právě třeba o zmiňovanou touhu žen prosadit se? Či něco jiného? Kde se toto v naší společnosti bere? ...Zajímal by mne Váš názor a názor dalších čtenářů na toto téma.
S přáním pěkného dne, JB.

Michael Kolařík - Student, Ostrava

Pane Bílku Pondělí, 10.Listopadu 2014, 18:36:6

při čtení vašeho textu mi přejel mráz po zádech. Že na postoje sexistického typu narážím na různých zábavních webech, na to jsem si zvykl, byť jsem se s tím nikdy nesmířil. Ale tady na DR se před tím svým způsobem ukrývám. A hle, vlk v rouše beránčím.
Klišé o racionálních mužích a citlivých ženách není o nic méně zhoubné, než to o silných a hloupých černoších a o slabých a chytrých asiatech (kreator téhle zhovadilosti si přiřkl roli aristotelského středu). Vzhledem k tomu, že mezi těmi slavnými vědci je mnohem víc žen, než černochů (alespoň co já si pamatuji), není tohle přirovnání vůbec nemístné. Protože i když se nesnaží lidi řadit do hierarchie (to je pravda oproti klasickému rasismu a sexismu zlepšení, ale dost pochybné a mizivé), pořád narušuje osobní identitu jedince, soudružnost kolektivu, svobodu rozvíjet své osobní vlohy a schopnosti (a ne ty někým oktrojované), a rovnost při uplatňování těchto vloh. Mám sto chutí odnést váš text k nám na fakultu, a zeptat se studentek, bakalářek, magister, doktorek, docentek a profesorek věd přírodních, co si o vás a vašich předsudcích myslí. Racionální by asi ty odpovědi nebyly, ale empatické a chápající možná ještě méně. Ale neudělám to, mám na práci lepší věci. Ony taky.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.