Jižní Amerika zažívá volební podzim. Největší pozornosti se samozřejmě dostalo těsnému souboji v Brazílii a opětovnému vítězství Eva Moralese v Bolívii. V době druhého kola brazilských prezidentských a guvernérských voleb minulý víkend ovšem také proběhly volby v Uruguayi. Tedy v zemi, která je pro celou Jižní Ameriku — a měla by být i pro nás — v mnoha ohledech inspirací.

V Uruguayi poslední čtyři roky vládl charismatický „Pepe“ Mujica z levicové Široké fronty (FA). Za svůj neuvěřitelně skromný životní styl si vysloužil přezdívku „nejchudší prezident světa“ a zaujal především sociální legislativou, kdy se mu podařilo prosadit státem kontrolovanou legalizaci marihuany nebo zjednodušit potraty, a to navzdory většinovému názoru pořád dost konzervativní veřejnosti. Protože uruguayská ústava neumožňuje dva po sobě jdoucí prezidentské mandáty, Pepe v úřadě končí. O jeho pozici se v prvním kole svářel Tabaré Vázquez, bývalý prezident rovněž za FA, a několik především pravicových protikandidátů. Z těch vyšel nejlépe syn bývalého prezidenta Luis Lacalle Pou z Národní strany (PN). Vázquez jde do druhého kola s téměř 48 procenty, zatímco Lacalle Pou s 31 procenty.

Přestože druhé kolo voleb se uskuteční teprve za měsíc a mnohé se může změnit, není nereálné už nyní předpovědět vítězství bývalého prezidenta Vázqueze. Kvůli úspěchům jeho vlády a vlády jeho následovníka.

Nejvýznamnějším z nich byla bezpochyby radikální redukce chudoby. Během deseti let vlády FA se snížila ze zhruba 40procentního podíl na dnešní 11,5procentní v populaci; extrémní chudoba přitom klesla pod jedno procento. Nezaměstnanost je na historicky nejnižší úrovni. Především Vázquezova vláda se zasloužila o lepší přístup ke vzdělávání a bezplatné zdravotní péči. Většina obyvatel mohla vidět zlepšení na své vlastní výplatní pásce; reálné mzdy narostly o čtvrtinu.

Vázquez byl občas oprávněně kritizován, že nedokázal prosadit postup v sociálních právech. To se stalo až za jeho nástupce. Přesto opouštěl úřad s nejvyšší oblibou v historii země. Jako úspěšný prezident, který bojoval proti chudobě a vedl skromný život mimo opulentní prezidentský palác, i když se nikdy nestal takovou ikonou jako Pepe.