Brazílie dnes zvolí prezidenta. Nebo prezidentku

Stálý spolupracovník DR zaměřený na Latinskou Ameriku rekapituluje letošní předvolební kampaň a přibližuje dilemata, kterým Brazilci čelili před druhým nedělním kolem.

Páteční debata na kanálu Globo fakticky završila několik měsíců trvající kampaň před brazilskými prezidentskými volbami. Atmosféra během poslední a také nejsledovanější debaty byla o něco smířlivější a věcnější; jako by se oba kandidáti unavili extrémně konfrontačním stylem kampaně, během které jsme mohli být svědky několika zásadních zvratů.

Brazilští rozhořčení svého šampióna nakonec letos neměli. Foto Facebook

Popularita současné prezidentky Dilmy Rousseffové se v průběhu těchto měsíců pohybovala jako na houpačce a stejně hekticky se vynořovali a zase mizeli její potenciální vyzyvatelé. Ze startovního bodu, kde prakticky neměla soupeře, se krátce objevil jako největší rival předseda nejvyššího soudu Joaquim Barbosa, který ovšem následně svou kandidaturu popřel a politickou kariéru prozatím odmítl. Naděje odpůrců Rousseffové vzbuzoval kandidát Brazilské socialistické strany Eduardo Campos a po jeho smrti na scénu vstoupila Marina Silvová, necelý měsíc favoritka všech průzkumů. Jenže bývalá ministryně životního prostředí se neprobojovala ani do druhého kola. Nakonec se tedy Brazílie dočkala tradičního souboje pravice a levice. Pravicový „tukan“ Aécio Neves, ze začátku a nyní opět kandidát vzbuzující odpor u největší části veřejnosti, se na několik dnů probojoval na první místo průzkumů, přestože podle všech původních odhadů měl být Dilmou drtivě poražen. A nyní, v den voleb, už prezidentka opět vede předpovědi, i když ne tolik přesvědčivě jako na začátku.

Těžko říct, jestli zabrala sázka na očerňování protivníků a strašení koncem sociálních programů, což byla od kandidatury Mariny Silvové výrazná část vládní kampaně. Asi nejvýrazněji se zapojil bývalý prezident Lula, stále populární z doby svého funkčního období, když se mu podařilo zničit Marinu Silvovou v očích levicových voličů a od konce druhého kola systematicky útočit na pravicového kandidáta. Lula neváhal Aécia přirovnat k nacistům, označit ho za playboye nebo alkoholika. Někdy se zdálo, že kandiduje on, ne jeho protégée. Agresivní vedení kampaně celkem efektivně sjednotilo bývalé zaryté nepřátele, tedy Aécia Nevese a právě Marinu Silvovou, která se rozhodla vyjádřit Nevesovi otevřenou podporu a dokonce vystoupit na některých předvolebních mítincích. Ovšem zároveň přesvědčila podle všeho dost nerozhodnutých voličů, že pravicový kandidát by přes veškeré proklamace mohl ohrozit sociální programy zavedené za vlády Luly a Dilmy Rousseffové.

Zajímavou součástí kampaně byla též symbolická bitva o stát Minas Gerais, rodiště obou prezidentských kandidátů. Právě tady byl Aécio Neves dlouhá léta guvernérem, ale Strana pracujících jeho soupeřky tu letos poprvé vyhrála volby. Minas Gerais patří tradičně mezi nejbohatší a nejrozvinutější státy federace, oba tábory se tedy rozhodly zaměřit na rozdílné aspekty; Aécio Neves využíval silný ekonomický růst a vysokou životní úroveň jako důkaz své kompetence, Dilma Rousseffová kritizovala paradoxní zadlužení, málo inkluzivní zdravotnictví a školství nebo zaměstnávání Aéciových příbuzných. Byla to často bitva čísel a protichůdných údajů ze stejných zdrojů, na jejichž základě každý kandidát vyvozoval jiné závěry.

Podobně se bitva čísel a jejich interpretace vedla o více než šestiprocentní inflaci, která leží v žaludku mnoha Brazilcům. Aécio Neves kritizoval zvyšování cen, Dilma Rousseffová mávala ve vzduchu čísly z dob vlády posledního Aéciova spolustraníka, Fernanda Henriqua Cardosa, známého pod přezdívkou FHC. Mimochodem přirovnání k FHC použila prezidentka jako urážku soupeře, Aécio ji naopak označil za poctu. Překvapivě málo pozornosti se věnovalo řešení neutěšené bezpečnostní situace v některých městech a čtvrtích a vysoké kriminalitě. Žádný z kandidátů v druhém kole už nenabídl konkrétní recepty ani odvážné návrhy, jako by byla dekriminalizace či legalizace marihuany a lehkých drog, za jejichž držení sedí v přeplněných brazilských věznicích několik tisíc lidí.

Úplně také zmizel étos z loňských protestů; ostatně Dilma Rousseffová a Aécio Neves jsou kandidáti starých stran, s nimiž demonstranti spojovali vysokou korupci a klientelismus. Paradoxně právě tito bývalí demonstranti a ostentativní nestraníci jsou nyní zřejmě těmi, kteří neustále hýbají průzkumy. Volba mezi tradiční umírněnou levicí a pravicí je pro ně velmi obtížná a oba kandidáti v sobě mají část atraktivity a velkou část odpudivosti. Aécia Nevese podpořila Marina Silvová a celá řada nestraníků, představuje naději na změnu po dvanácti letech vlády jedné strany a byl populárním guvernérem. Ale je spojen s neoliberálními ekonomy a s obdobím před největším sociálním vzestupem milionů Brazilců, navíc vzbuzuje velké osobní antipatie kvůli vlastnímu životnímu stylu. Dilma Rousseffová je naopak přímou pokračovatelkou oné sociální revoluce a sama se podílela na řadě ambiciózních plánů proti chudobě. Jenže po čtyřech letech její vlády je brazilská společnost rozdělená a frustrovaná jako naposledy v 90. letech, nemluvě o korupčních skandálech a stále kritizovanějšími příliš přátelskými vztahy s kubánským režimem.

Není divu, že mnoho Brazilců svou povinnost volit zřejmě odbude bílým lístkem. A frustrace bude pokračovat bez ohledu na vítěze nebo vítězku. Dnes zvoleného nového prezidenta nebo prezidentku Brazílie čeká těžká práce vrátit zemi étos naděje a změny k lepšímu, kterou pociťovala za prezidenta Luly.

A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

484986_4526130479194_2091422123_n

František Kalenda - Praha

Výsledky Pondělí, 27.Října 2014, 01:33:7

Nejtěsnějším výsledkem od pádu diktatury nakonec zvítězila současná prezidentka Dilma Rousseffová. Ve volbách se ukázalo rozdělení mezi bohatým jihem a středem země a chudým severovýchodem, kde současná hlava státu získala více než 70%.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.