Čuba, český Obama

Jan Gruber

Bývalý dlouholetý šéf JZD Slušovice František Čuba porazil na Zlínsku v druhém kole senátních voleb dosavadní místopředsedkyni Senátu Alenu Gajdůškovou rozdílem třídy. Nostalgie zvítězila nad nejistým dneškem.

„Za vším se skrývají chapadla neviditelných mafií, které se snaží kšeftovat s majetkem, který jim nepatří, ustavují podezřelé akciové společnosti a hledají cesty, jak bezpečně ulít nelegálně získaný kapitál. Krajně temné slušovické žilky nenápadně prorůstají celým naším potravinářstvím.“ řekl v den výročí vpádu sovětských vojsk do Československa z balkonu hotelu Melantrich Václav Havel. Druhý den František Čuba po dvaceti sedmi letech odstoupil z funkce předsedy agrokombinátu Slušovice.

Čuba vybudoval z JZD Slušovice prosperující podnik s miliardovými obraty a stamilionovými tržbami. Slušovice byly pojmem. Prezentovaly se jako budoucnost socialistického hospodářství. Navštěvovali je čelní českoslovenští politici. Jednou se na návštěvu zastavil i Michail Gorbačov. Po sametové revoluci však přišel úpadek a pád. Přesto étos legendárního družstva ze společnosti ani po pětadvaceti letech nevyprchal.

„S nikým jsem nehovořil, takže nemohu říct, jaké měli [voliči] pohnutky, že hlasovali pro mě. Musíte se těch lidí zeptat.“, řekl František Čuba v rozhovoru pro LN (Lidovky.cz). Foto repro voltecubu.cz 

Právě na nostalgii po starých dobrých časech vsadil Čuba při své senátní kampani: „Doba Slušovického JZD přinesla lidem z východní Moravy nejen spokojenost, prosperitu, plnou zaměstnanost a možnosti seberealizace, ale také hrdost, že jsou občany Moravy a tehdejšího Československa.”

Jeho sebeprezentace kromě příslibu vybudovat kanál Dunaj-Odra-Labe a dvě soběstačné rybí a zeleninové farmy byla zcela obrácená do minulosti. Slušovice, Slušovice a znovu Slušovice. Voliči a možná i sám Čuba uvěřil, že je možné dle starého receptu znovuvzkřísit zašlou slávu kdysi pyšného regionu.

V dokumentu Roberta Sedláčka „František Čuba: Slušovický zázrak“, říká bývalý předseda JZD, že je mu „naprosto lhostejné, jestli je tady feudalismus, kapitalismus nebo socialismus. A tomu podniku je to stejně lhostejné. Tady jde o to, že si ten podnik musí určitým způsobem nalézt vztah k tomu systému. A pak se musí rozvíjet dál sám. Neexistuje socialistické a kapitalistické podnikání. Je prostě podnikání.“

Čuba slíbil voličům podnikání a pracovní místa. Stejně prostě jako sliboval kde co Andrej Babiš. A stačilo to i bez koblih. Poražená Alena Gajdůšková se čertila a stěžovala si, že ji porazila „virtuální realita a marketingová kampaň“, která „holt funguje lépe než poctivá práce.“ Dosluhující místopředsedkyně Senátu s údivem konstatovala, že si lidé raději zvolili legendu a ne „člověka z masa a kostí“, jak charakterizovala sama sebe.

Avšak kromě těchto nepříliš šťastných vyjádření se v rozhovorech dotkla i důležitějších témat — financování předvolební kampaně svého protivníka.

Čuba totiž vytapetoval Zlínsko svými billboardy à la Obama, na nichž se duchaplně skvělo: „Čuba do Senátu. Volte Čubu“. Čubova kampaň byla mnohem masivnější než jeho protikandidátů, její financování nicméně nelze dohledat. A Strana práv občanů, za niž kandidoval, žádné informace poskytnout prozatím nehodlá. Proto si také vysloužil od Transparency International v rámci hodnocení transparentnosti volební kampaně samé nedostatečné. Výjimku tvořila výborná za prezentaci na sociálních sítích.

Přesto předseda Strany práv občanů Jan Veleba po zveřejnění výsledků voleb s uspokojením konstatoval, že je vnímá „jako posun v uvažování občanů. Voličům už nestačí jenom tak někoho podstrčit v tričku jakéhosi hnutí. Dokazuje to například mimo jiné i to, že oligarchie českou cestou do budoucnosti rozhodně není.“

Veleba má zřejmě pravdu. Oligarchie není onou budoucností české politiky. Ovšem do minulosti obrácený a kanál Dunaj-Odra-Labe prokopávající starý Čuba rovněž ne. Voliči si na Zlínsku zvolili nostalgii, vzpomínku na časy, kdy se měli často lépe než dnes.

Zároveň si ale zvolili i stále doznívající devadesátá léta: neprůhledné financování volebních kampaní a prorůstání byznysu a politiky. Úspěch Čuby je vlastně druhým slušovickým zázrakem, „skutkem, který nelze vysvětlit známými přírodními zákony.“ Vždyť ani Čuba sám neví, proč mu vůbec někdo dal svůj hlas.

    Diskuse
    October 24, 2014 v 11.59
    Díval jsem se na ten dokument a je mimochodem zajívamé, jak se v něm Čuba vymezuje proti právu zaměstnanců na stávku (12:47, https://www.youtube.com/watch?v=HO41rAPB79Y)
    October 24, 2014 v 14.26
    Vstávají noví oligarchové
    Babiš, Čuba, Valenta, ....

    Pro DR je tu hodně práce pro šíření občanského a demokratického vědomí a sebevědomí.

    Snad se časem občané poučí...
    October 24, 2014 v 20.43
    Kritika Čuby je poměrně laciná
    Například ta kritika stávky jako způsobu řešení, Čubovi se nelíbí stávka jako taková, ale právo na stávku nezpochybňuje. V dokumentu je tolik zajímavých a podnětných věcí. Např. to, jak nový režim proti Čubovi vystupoval, přitom mohli převzít jeho manažerský model v tehdy státních podnicích před privatizací. Když nic, tak velmi dobrý manažer Čuba byl. Narozdíl od Babiše a Valenty Čuba úspěšný podnik s kapitalistickými prvky vybudoval neuvěřitelně v době socialismu a zaměřil energii ho do investic do úspěšných pracovníků a jejich motivace. Dokázal přinést práci a prosperitu do okrajového regionu, ne jen do Prahy a okolí, jak to umí současná garnitura.

    Dr. Gajdůšková nic prosperujícího nevybudovala a maximálně se pustila do populistického boje proti církevním restitucím, několik měsíců po bitvě.
    MF
    October 24, 2014 v 23.20
    Souhlasím. Je to dost křečovitě napsané, trapné, navíc jdoucí naprosto od věci.

    Čuba patřil k okruhu lidí, kteří se tady koncem 80. let snažili postavit proti té vší mizérii, technologické zaostalosti, tuposti byrokratického státně-stranického aparátu a něco pozvednout a vybudovat. Zdá se, že Čuba byl naprosto geniální manager. Slušovice pak už dávno nebyly jen JZD, mj. tam montovaly počítači, vytvářel se software a rozjížděly tehdy progresivní biotechnologie. Můj otec, tehdy pracující v ČSAV s nimi do roku 1990 spolupracoval, byli ochotni a schopni aplikovat výsledky základního výzkumu. Kdyby u nás byly po roce 1990 normální poměry, tehdejší Slušovice se mohly stát základem velké a silné české firmy.

    Naivně jsem po roce 1990 čekal, že právě takovíto schopni lidé dostanou šanci. Mělo to ale dopadnout jinak – šanci dostali žvanilové, hochšapleři a zloději. V článku zmíněný Havel se na tom také pěkně podepsal.

    Nevím, proč by měl Čuba hledět do minulosti a Gajdůšková do současnosti (či chtěl autor říci dokonce do budoucnosti?). Gajdůšková je jen rutinní členka aparátu, která umí vysedávat na schůzích, a jak již můj předřečník napsal, nic nevytvořila ani nevymyslila. Do paměti lidí se ovšem zapsala jako veliká bojovnice proti církevním restitucím. Politická chyba, o které se v ČSSD nesmí mluvit. Těžko s takovým stigmatem vyhrát.
    PL
    October 25, 2014 v 0.26
    ´Ach, ty propagandy
    - napsal a napadlo ho, kdo je režíroval. Bezva fotostřih i zvuk - před i po, co se v mládí naučíš..´

    S těmi stávkami jako drogami se Čuba v tom ne/dokumentu seknul, ovšem ve své poslední větě se plete autor tohoto článku. Čuba patří k lidem, kteří každou novinářovu otázku nepřijmou, zřejmě podle zásady, plytký novinář, plytký čtenář ..tipnul bych si, kdybych pro svou propagaci novináře také nepotřeboval.