Některé mýty okolo výsledků komunálních voleb
Jiří PeheKomunální volby je nutné analyzovat na různých úrovních: malých obcí, menších měst, velkých měst a Prahy. Na každé této úrovni jsme byli svědky jiných přístupů voličů a z toho plynoucích odlišných výsledků.
Právě skončené komunální volby svádějí mnohé analytiky a komentátory k jednoznačným závěrům typu „přesvědčivé vítězství hnutí ANO“. Ve skutečnosti jsou výsledky voleb dosti nejednoznačné.
Především je nutné komunální volby analyzovat na různých úrovních: malých obcí, menších měst, velkých měst a Prahy (kde měly celopražské volby i charakter voleb krajských). Na každé této úrovni jsme byli svědky jiných přístupů voličů a z toho plynoucích odlišných výsledků.
Zatímco na úrovni malých obcí jednoznačně zvítězila sdružení nezávislých kandidátů a mezi politickými stranami lidovci, v menších městech si vedle nezávislých a lidovců počínala poměrně slušně i sociální demokracie. Ta zvítězila ve čtrnácti z celkového počtu sedmdesáti dvou měst v kategorii měst od patnácti tisíc do padesáti tisíc obyvatel.
Ve velkých městech jednoznačně kralovalo ANO, které vyhrálo v osmi krajských městech a hlavním městě Praze. Posbíralo nejvíce vítězství i v širší kategorii statutárních měst.
Zato ČSSD nedokázala vyhrát v žádném městě s populací nad sto tisíc obyvatel, a dokázala vyhrát jen ve dvou z dvanácti měst v kategorii od padesáti tisíc do sto tisíc obyvatel.
V přepočtu na procentní body vyhrálo zásluhou úspěchu ve velkých městech celostátně ANO, ale v součtu celostátně získaných mandátů skončilo až osmé. Porazily ho všechny parlamentní strany, s výjimkou TOP 09.
Opravdu vítězství ANO?
Mluvit tedy o vítězství ANO je problematické, neboť záleží na úhlu pohledu. V symbolické rovině lze o vítězství ANO mluvit, protože úspěch hnutí ve větších městech ukázal, že jeho kouzlo funguje nejen na úrovni celostátní politiky, ale i mezi obyvateli velkých a středně velkých měst napříč republikou.
Jenže se zároveň ukázalo, že to samé kouzlo buď nefunguje v menších městech a obcích, anebo že ANO zatím nedokázalo vybudovat místní organizační struktury. Nelze se ale pak nezeptat, proč tomu tak je.
Jistě k tomu přispívá relativní novost hnutí, a lze jistě přijmout argument, že ANO s postupem času asi pronikne i na nižší úrovně politiky. Lze ovšem též argumentovat, že ANO na nižší úrovně zatím neproniklo, protože je to hnutí kontrolované a vlastněné jedním mužem, který prostě nemůže být všude.
Andrej Babiš byl schopen dohlédnout na tvorbu kandidátek ve velkých městech, ale nebylo v jeho silách dohlížet na kandidátky na nižších úrovních. ANO tam tedy buď vůbec nekandidovalo, anebo nebylo schopné postavit lidi, za které by jeho vůdce mohl alespoň nějak ručit.
I ve velkých městech, kde ANO nakonec uspělo, zůstává otázkou, kdo jsou lidé, kteří za něj kandidovali a v mnoha případech uspěli. Můžeme tisíckrát kritizovat tradiční strany coby zkorumpované a zlenivělé, ale na jejich kandidátkách jsou lidé, kteří prošli nějakým srozumitelným výběrovým procesem, včetně toho, že se hlásí k určité politické ideologii.
Zmatek napravo způsobují příkladně ti z pražské smetánky, její zlaté mládeže, či provinční pravice, kteří se dosud nevzpamatovali ze ztráty aury nad elitní hlavou.
Součet voličů pravice se nemění, pouze skladba karet v jejich ruce.
Ano tu partičku ještě pořádně nerozehrálo..bych mínil.
Zda má na voličské chování větší vliv generační příslušnost či věk je ovšem otázka, která by vyžadovala podrobnější analýzu.