Vážená paní prezidentko, dámy a pánové,

nejsem zvyklý předčítat dopředu připravenou řeč, věřím více spontánnosti, ale kvůli přípravě překladu mám těchto několik slov napsaných.

Vyprávět dvacetiletý příběh by bylo na mnoho dní. V devadesátých letech znamenala ochrana přírody na Šumavě střet se zbytky komunistické totalitní moci. Dodnes v pohraničí fungují sítě bývalé StB. I když železná opona padla, totalitní myšlení v lidech přetrvává.

Ale v posledních letech se diskuse o Šumavě rozšířila do celé republiky i Evropy. U nás Šumava není jen precedentem úsilí o ochranu posledních zbytků nedotčené nebo málo narušené přírody — všichni správci ostatních chráněných území v zemi vzhlížejí k Šumavě, protože vědí, že se tu rozhoduje i o nich.

Na Šumavě se hraje o úroveň politické kultury. O uchování základních hodnot, jako je úcta k přírodnímu dědictví. Šumava se stala symbolem střetu hodnot.

Bývalý prezident Václav Havel se zasazoval o ochranu šumavské divočiny. Bývalý prezident Václav Klaus se zasazuje o výstavbu sjezdovky v první zóně národního parku na Smrčině, kde je prales a hnízdí tetřevi. Řekl, že bude první, kdo si sjezdovku sjede. Dnes to vypadá, že nesjede.

Chtěl bych se s vámi podělit alespoň o několik pro mne velmi silných momentů.

Jeden, když jsem poprvé přišel do pralesa Trojmezná — nejzachovalejšího zbytku horského smrkového lesa pralesovitého charakteru v České republice s mnohasetletými smrky a kůrovcem. Nemohu popsat intenzivní pocit úcty a pokory, jako bych byl v chrámu. Chrámu přírody.