V letošních volbách to schytali bezdomovci. To už opravdu zavání fašismem, jakkoli je ten pojem nadužívaný. Součástí kampaně byla nejhrůznější hesla: Pryč s narkomany, bezdomovci a hernami (ČSSD); Z Nuslí vyženeme pouliční živly (ČSSD); Méně bezdomovců a feťáků = větší bezpečnost (Veřejné zájmy); Osoby bez domova mimo obytné zóny (ODS); Bezdomovci na Praze 14 domov mít nebudou!(OKS).
Proč právě bezdomovci? Někdo to vysvětluje strachem lidí z pádu na dno. Pohrdání těmi, kteří vypadli ze systému, stejně jako to hrozí nám. Opačná interpretace zase operuje s hypotézou, že si lidé neumějí představit, jak snadná cesta na ulici může být.
Ať už jsou příčiny odtažitého vztahu k lidem bez domova jakékoli, vypadá to, že bezdomovců bude přibývat a postoj k bezdomovectví se jen tak nezmění.
Některá letošní předvolební hesla už opravdu zavání fašismem. Foto Roman Sikora
Na jedné straně jsou zastánci represe, kteří by všechny lidi žijící na ulici nejraději někam odsunuli, nebo dokonce zavřeli. Na zdánlivém protipólu stojí ti, kteří tvrdí, že bezdomovci jsou přirozenou součástí demokracie, a že si na lidi bez domova musíme zvyknout. Oba přístupy v sobě zahrnují přesvědčení, že když někdo přijde o bydlení, je to jeho volba. Nebo chyba.
Zřejmě existují lidé, kteří žijí na ulici dobrovolně, ale je jich menšina. Pro naprostou většinu lidí je ztráta bydlení strašná rána. A že si to způsobili sami? Často se v příbězích, které slýchávám, objevují okamžiky, kdy člověk, který spadl na dno, udělal chybu. Nebo sérii chyb. Zadlužil se, neplatil nájem, přišel o bydlení, nevyřídil si dávky, začal pít, neřešil svou situaci včas. Když pocítíte tíseň, není snadné být nad věcí.
Jenže chyby tohoto typu nedělají jen lidé, kteří skončí na ulici. Dělá je hodně lidí, jen pro většinu nemají takové důsledky. Buď proto, že mají dost peněz na to, aby je napravili, nebo proto, že se mohou obrátit na někoho, kdo jim pomůže, půjčí jim peníze, ubytuje je.
Někdo ty peníze ale nemá, nebo nemá za kým jít, popřípadě se stydí žádat o pomoc. Z ulice zpátky je cesta ještě těžší. Ve víru života na ulici se návrat stane pro mnohé nepředstavitelný, ale to neznamená, že je bezdomovectví jejich svobodná volba, že tak skutečně chtějí žít.
Když slyším tvrdá slova na adresu bezdomovců od svobodomyslných liberálů, cosi se ve mně vzpouzí. Přemýšlím, proč přesvědčují sami sebe, že je vlastně vše v nejlepším pořádku, když si přeci každý může svobodně vybrat, jestli se bude válet doma, nebo na ulici. Snad to potřebují, aby mohli dál věřit, že žijí v nejlepším z možných světů. Nebo jen podvědomě brání to, čeho sami dosáhli, protože jsou-li lidé na ulici jen kvůli své nedostatečnosti, je jejich vlastní dobrá situace oprávněná. Možná jsou prostě spokojení, že jim samotným se žije dobře, a proto to jistě bude spravedlivé. Ale co když není?
A proč bezdomovci?
Jedním z hlavních témat letošních voleb jsou lidé bez domova. Čím si tuto pozornost zasloužili? Vypovídá to něco o tom, že tato skupina lidí předstvuje pro naši společnost čím dál větším problém? A nebo to říká v první řadě něco o nás?
- Vytisknout článek
- Sdílet
- Velikost textu + -
