Velmi inspirativní je v této souvislosti četba Kellerova Posvícení bezdomovců. Povrchnost, s jakou je k problematice bezdomovectví (i dalším negativním sociálním jevům) u nás přistupováno, je přímo děsivá. Těžko pochopitelná je pak u lidí, kteří se hlásí k levici. Skutečně je jejím programem sociální darwinismus?

Je zajímavé, že když jsem pracoval s bezdomovci v USA a BRD, nezaslechl jsem ani jednou, že by si to vybrali dobrovolně. Asi je historie naučila, že to takhle prosté není.

Jinak ten p. Lippmannem zmíněný Keller je sice dobrá analýza, ale koncepce řešení je socialisticko-etatistická via antikva. Důvěra v neomezený růst a dobrý centralizovaný stát z toho čiší na sto honů.

Shodneme se zřejmě na tom, že mezi bezdomovci jsou takoví, jejichž pobyt na ulici nebyl jejich volbou. A že je vcelku možné, že se může stát téměř každému, že na ulici skončí.
Jenže co dál? Na jedné straně odmítáme sociální darwinismus a na druhé víme, že pouhé odmítnutí ho neodstraní. A jeho kultivace je ve zhoršujících se životních podmínkách většiny populace chimerou.
Takže řešení tohoto problému levicí bude dál spočívat v tom, že některé "neziskovky" občas někde propagandisticky pomohou promili bezdomovců? Nebo že budou občany přesvědčovat, že vzhledem k tomu, že mohou skončit jako bezdomovci, tak by ty okolo sebe měli začít mít rádi? Obojí je má stejný účinnek, jako dát hladovému slonovi lentilku.
S tím darwinismem je to také zajímavé. Většinová veřejnost se musí učit. Musí se přizpůsobit tomuto systému, páč levice se jej nechystá změnit a oni nějak musí přežít. Takže dřít za pár šupů a k tomu mít rád Romy, nepřizpůsobivé, bezdomovce. Ať se chovají jakkoliv. Kdo se tomuto apelu nepřizpůsobí, je levicí ocejchován minimálně jako kryptofašista.
Romové, nepřizpůsobiví a bezdomovci nemusí nic. Ti se přizpůsobovat nemusí, páč kdo je k tomu nutí, aplikuje na chudáky sociální darwinismus.
Chápu, že to vidím povrchně. Jestli to ale nebude tím, že mě neuspokojují jen konstatování, že veřejnost je v tomto směru nevzdělaná a místo saloních řečí o tomto problému bych raději chtěl vidět konkretní řešení, nespočívající jen v pomocí pár chudákům. A v tom, že pokud nebude pomoc motivační, je kontraproduktivní.

bylo heslo ČSSD na Praze 5 v roce 2010, není z letoška. Tehdy ještě Sobotka docílil toho, že plakáty byly staženy. Paroubek tehdy jako představitel ČSSD na Praze 5 to heslo hájil dost nejapně, že bezdomovectví je opravdu problém i pro ty lidi bez domova. No ale to heslo nebylo "Najdeme ubytování pro lidi bez domova."

Včera mě v Ostravě-Svinově vítal nápis "Konec tolerance".

Tahle atmosféra se opírá o myšlenku, že lidé, kteří někde bydlí, nefetují a pracují, by měli závidět těm druhým, kteří si ve své "nepřizpůsobenosti" přímo lebedí a mělo by se jim to zatrhnout. O tom, jak neúspěšní závidí úspěšným se píše hodně, ale tady se pracuje se závistí těch, co s velkým úsilím a sebezapřením žijí nějak spořádaně, lidem, kteří si zřejmě tu práci nedají. I český anticiganismus operuje s představou, že Romové jsou na tom strašně dobře, když přece nemusí chodit do práce a ve všem se o ně postará stát a neziskovky.

Závist je strašně iracionální síla, děti třeba sourozencům závidí i nemoce.

Jde vlastně o způsob jakým se vypořádávají nepřizpůsobiví s dobovým právním koloritem.
Dojem, vnucovaný mainstreamu babišími medii, že dnes jde jen a jenom o společnosti škodící živly - oproti dříve - je doopravdy projevem dětinské naivity.
A jsme zase u jedné z matoucích a platných zásad/závad neoliberální doktríny - "každý je JÁ sro., tedy svého štěstí strůjce".
A štěstí je možné dosáhnout poplatností permanentnímu stupňování výkonnosti na úkor cikánské kontemplace........tak jak babiší média vědí a hlásají.