Poslanecká sněmovna včera zahájila projednávání prvního návrhu státního rozpočtu sestavovaného už novou vládou Bohuslava Sobotky. Zákon o státním rozpočtu na rok 2015 předložený ministrem financí Andrejem Babišem již v září s pozitivním výsledkem projednala tripartita, tedy zástupci zaměstnanců i zaměstnavatelů.

Zdálo by se tedy, že tentokrát bude rozpočtová debata bez obvyklých zásadních střetů o tento možná nejvýznamnější ekonomický zákon. Přitom vláda slibovala, že připraví rozpočet změn, kterým opraví důsledky tupě restriktivní fiskální politiky minulých vlád a přejde na novou rozvojovou trajektorii.

Tradiční výhradou vůči posledním rozpočtům bylo, že nejsou dostatečně prorůstové. Tento návrh má být už mírně prorůstový při udržení nezbytné konsolidace. Na rok 2015 má být udržena míra investování vyšší než v posledních letech, především s ohledem na intenzivnější čerpání evropských prostředků.

Prezident Miloš Zeman také řekl, že nebude vetovat Babišův návrh rozpočtu, pokud bude růst investic větší než růst spotřeby. Skutečně ale přináší návrh na rok 2015 takové navýšení vládních výdajů na modernizaci průmyslu a na výstavbu dopravní infrastruktury, na podporu inovací, vědy a exportu? Skutečně povede k tomu, že konvergence české ekonomiky k vyspělým zemím, která se zastavila v roce 2008, bude pokračovat?

Nová vláda skutečně neškrtí své investice jako její předchůdkyně, ale investiční transfery a nákupy v běžných cenách rostou stále pomaleji než výdaje na provoz vládních institucí, na víc nejsou zdroje. Zdroje pro SFDI nerostou a investiční nákupy státu jsou menší než za vlády Petra Nečase. Vláda jen slibuje jejich racionalizaci, ale ne s významnějším multiplikačním účinkem.

Mají být motorem rozvoje investiční pobídky pro soukromé firmy? V období 2000-2006 tomu tak bylo, ale dnes je jiná atmosféra pro investiční boom. Naznačují to konjunkturální predikce německých firem, které už koncem léta zaznamenaly stagnaci (ostatně i český průmysl ztrácí na dynamice).

Za této situace mohou být důležitá opatření na straně rozpočtových příjmů. Ministr financí ale odmítá úpravu daní a hlavní zdroj příjmů uvádí lepší výběr berní a masivní úspory ve státní správě. Naplní se ale optimistický odhad vývoje příjmů? Celkové výdaje rozpočtu včetně evropských transferů mají růst jen o 0,6 % (na 1218 mld. Kč), tedy meziročně budou nominálně takřka stagnovat. Se započtením očekávané inflace 1,7 % by hodnota těchto výdajů reálně vlastně klesla.

↗

Ministr financí se trochu mítinkovou dikcí snaží dokázat, že aspoň racionalizují správu příjmů a výdajů státního rozpočtu. Foto ANO

Návrh obsahuje finance na dílčí valorizaci důchodů, životního minima a na kompenzaci zrušených zdravotních poplatků. Obsahuje i mírný nárůst platů ve veřejné sféře. Masivnější investiční injekci státu však nečekejme, stejně jako stranou zatím musí zůstat sny o zlepšení odvětví, jako je zdravotnictví či školství. Na větší úkoly prostě rozvojové peníze v rozpočtu chybí.

Očekávat je v potřebném objemu jen od lepšího výběru daní a omezení provozních nákladů státní správy je značně iluzorní. Složená daňová kvóta (podíl odvodů na HDP) má klesnout z letošních 34,9 % na 34,6 %. Rozpočet počítá se zapojením privatizačních výnosů 16,5 mld. Kč.

Návrh rozpočtu na příští rok se především veze na polštáři příznivé předpovědi ekonomického vývoje. Ano, po propadu ekonomiky v období 2009-2013 se v druhé polovině loňského roku dostavilo mírné oživení. V roce 2015 má už v ČR dojít k uzavření záporné produkční mezery (rozdíl mezi reálným a potenciálním produktem). Důležité růstové impulsy však mají exogenní charakter. Ve vývoji vnějšího prostředí jsou vysoká prognostická rizika.

Oživení v Evropě rozhodně není konsolidované a evropský plán hospodářské obnovy má dosud velmi sporné účinky. Otázkou také je dopad tvrdší bankovní regulace při sporné kvalitě bilancí evropských bank. Zhoršení bezpečnostní situace může ovlivnit soukromé investice a rozsah reinvestování zisku zahraničními vlastníky firem v ČR.

Problémem může být další vývoj v energetice, jsou zde silná a eskalující geopolitická rizika (Ukrajina, Irák), náklady na energetickou bezpečnost mohou dramaticky vzrůst. Odhady světové ekonomiky jsou dobré, ale kromě eurozóny má růstové problémy i Rusko. Bilance s ním sice nepřevyšuje 4 % obratu zahraničního obchodu, ale nepřímé dopady mohou být nepříjemné.

Pravicová opozice vyčítá ministru Babišovi snížené tzv. fiskální konsolidační úsilí, protože navržený rozpočet přinese zvýšené strukturální saldo (deficit očištěný o hospodářský cyklus a tzv. diskreční opatření vlády).

Oproti plánovanému deficitu na letošní rok ve výši 112 miliard korun sice uvažuje o nižším saldu 100 mld. Ale vzhledem k očekávanému lepšímu plnění letošního rozpočtu by mohl být letošní deficit pod 90 mld. Kč a tak vlastně na příští rok uvažuje ministr Babiš o zvýšení rozpočtového salda. Proto zprava přichází volání po pokračování restrikce.

Zdá se, že mediální mantry na téma rozpočtové politiky brání koncepčnějším pohledům. Podnikatelé přitom sice hořekují nad náklady práce, ale cítí potřebu důraznějšího investování a financování rozvoje jako zásadní alternativy. Ne škrty, ale rozvojem by se měl odstraňovat vládní dluh. Proč je na tom dnes EU hůře než USA?

Ministr financí se trochu mítinkovou dikcí snaží dokázat, že aspoň racionalizují správu příjmů a výdajů státního rozpočtu. Jak to funguje zjistíme až při projednávání státního závěrečného účtu za rok 2015. Ale tím, že vláda např. založila tým Kobra, tempo HDP neudrží. V případě větších problémů v mezinárodní ekonomice nebude mít nástroje na jejich řešení. Sliby na růst kvality veřejných služeb nebude vláda bez větší daňové solidarity také schopna plnit.

Je zjevné, že návrh našeho rozpočtu skrývá v oparu erárního optimismu fakt, že je spíše udržovací a koncepčně indiferentní. Nepřináší výrazně odlišnou strukturu výdajů ani není znatelně prorůstový. V podstatě vláda promeškala další rok na to posunout se ke skutečné změně v hospodářské politice.