Bojíte se o svůj majetek? Jeďte na setkání vyhnaných Němců

Monika Horáková

Už šedesát šest let probíhají v Geislingenu v Bádensku-Württembersku setkání Němců pocházejících z jižních Čech a jižní Moravy. Vyhnanecká politika vůči České republice není v těchto kruzích na prvním místě.

Už po sedmé jsem se o víkendu zúčastnila setkání Němců pocházejících z jižních Čech a jižní Moravy. Setkání se koná už šedesát šest let v Geislingenu v Bádensku-Württembersku. Zažít takové setkání na vlastní kůži, to vám rozšíří rozhledy.

Například se začnete dost smát představě některých lidí, že vyhnaní Němci teď jistě sedí v Německu a urputně vymýšlejí záludné strategie, jak získat majetek, který jejich rodinám patřil před rokem 1945 a který má dnes většinou české majitele. Za celých sedm let jsem nepotkala nikoho, kdo by o něco podobného usiloval.

Vysvětlení má dvě roviny — lidskou či každodenní a rovinu politickou. Právní rovinu vědomě pomíjím.

Tak předně: lidé, které můžete v Geislingenu potkat, prožili většinu života v Německu, mají tam své děti, vnoučata i přátele. Byť jejich sžívání se s novým prostředím neprobíhalo po roce 1945 ideálně a dodnes je možné u celé skupiny pozorovat projevy jinakosti v porovnání s Němci, kteří se v Německu narodili, jsou vyhnanci s dnešní německou společností v praktickém životě velmi sepjatí.

Setkání Němců pocházejících z jižních Čech a jižní Moravy v Geislingenu v Bádensku-Württembersku. Foto Monika Horáková

Snažit se proniknout do českého prostředí a domáhat se zde jakéhosi majetku, takový proces má tolik obtíží, počínaje jazykovou bariérou a konče praktickou neznalostí českých poměrů, že by to vyžadovalo opravdu velké nasazení osobních sil i finančních prostředků.

Představuji si to asi tak, jako bych se já rozhodla usilovat o majetek svých předků na středním Slovensku, přičemž bych kvůli tomu nemusela vstupovat do žádných právních sporů. Stačilo by v mém případě dům jen koupit. Byl by totiž teoreticky na prodej. A když pomyslím na to, že bych ho snad i měla na dálku udržovat, tolik energie nejsem schopna vydat ani ve třiceti, natož v sedmdesáti. A to prosím rozumím slovenštině!

Také bych se pravděpodobně nesetkávala s udivenými dotazy svých příbuzných a asi bych nemusela své úmysly nijak vysvětlovat. Potomci Němců z jižních Čech a jižní Moravy však často ani přesně nevědí, odkud že to byli jejich předci vyhnáni. „Babičko, jak daleko jste to měli k Uralu?“ ptala se vnučka Němky vyhnané ze Starého Města pod Landštejnem (opravdu!). Připočítejte tedy, že tito lidé by o majetek usilovali spíše bez větší podpory svých rodin.

Politická rovina není zajímavá o nic méně. Těžko se nám to v českém rybníčku představuje, ale vyhnanci mají spoustu práce s politikou směřovanou ke spolkové i zemské vládě. Jihočeští a jihomoravští Němci jsou vzhledem ke svému aktuálnímu bydlišti velmi aktivní vůči vládě Bádenska-Württemberska, ale také k politickým reprezentacím jednotlivých měst, například politika vyhnanců vůči radnici v Geislingenu je velmi významná. Geislingen je jejich partnerským městem. Jedna ze zdejších ulic se jmenuje Jihomoravská. Takové věci se opravdu nestanou samy od sebe.

Co myslíte, že bylo hlavním tématem letošního setkání? Vztahy s Českou republikou byly poněkud upozaděny, protože letos v úřadu po šestnácti letech končí starosta Geislingenu Wolfgang Amann. Loučení s ním bylo velkolepé, došlo i na standing ovation.

Vyhnanecká politika vůči České republice není ve vyhnaneckých kruzích na prvním místě. Jak si jinak vysvětlit, že v celé České republice je zřízena jen jedna malá Sudetoněmecká kancelář, a ještě navíc v Praze? To je přece velmi málo. Uměla bych si představit kontaktní místa v jižních Čechách, na jižní Moravě, v severních Čechách, na severní Moravě. Vzájemným vztahům by to myslím jen prospělo.

A pro všechny, kteří tak rádi zneužívají vyhnanecké téma v české politice, mám dobře míněné doporučení. Jeďte se podívat třeba do Geislingenu na příští setkání, ať jste v obraze. Je totiž vidět, že jste tam ještě nikdy nebyli.

    Diskuse
    August 6, 2014 v 22.14
    Deutschsüdmähren
    Výborný článek a oceňuji realistickou pozici autorky, před níž se mnozí Češi brání i bez ostnatých drátů. Bohužel čecháčkovský izolacionismus a udržování starých dobrých strašáků je tu ke škodě naší a dalších generací stále silně zakořeněn.

    Možná bych nebyl tak zbytečně korektní a nezdůrazňoval na prvním místě "jižní Čechy". V Geislingenu to byl sněm Němců původem především z jižní Moravy, provincie Deutschsüdmähren sahala sice okrajově až do jižních Čech, kam patřilo jihočeské německé Novobystřicko sousedící s jihomoravským Slavonickem. Když se v textu opomíjí např. Slezsko a píše se jen o Němcích v severních Čechách a na severní Moravě, tak u jižních Čech jde v tomto kontextu o hyperkorektnost.

    Nezapomeňme také na německy mluvící krajany z Prahy, Brna a jižního Brněnska, Jihlavska a Německobrodska, Hřebečska, Orlických hor, Olomouce, Vyškovska atd.
    August 7, 2014 v 9.23
    Jedna strana mince
    je pořád jen jednou stranou.
    Na té druhé je dvacet bodů landsmanšaftu. V těch je úplně něco jiného, než tvrdí autorka.
    Kdopak asi určuje politiku landsmanšaftu? Ty roztomilé děti, nebo jeho vedení?
    Čecháčkovský izolacionismus a udržování starých dobrých strašáků je je jedním z jeho hlavních náplní. Kde by nehrozilo nebezpečí, tam by dávno zanikl. Jenže jak to vysvětlit nechápajícím, to opravdu nevím.