Deník Referendum Svět

Zatímco mezi Izraelem a Gazou pokračuje násilí a naděje na dosažení dlouhodobého příměří je spíše teoretická, do konfliktu vstupuje také okolní svět. Jak před několika dny poukázaly The New York Times, arabští sousedé Izraele povětšinou mlčí. Aktivně však po diplomatické stránce vystoupila většina Latinské Ameriky včetně Brazílie. A právě mezi Brazílií a Izraelem došlo k nečekané roztržce.

Brazilská prezidentka Dilma Rousseffová. Foto redebrasilatual, flickr.com

Nejprve situace. Brazílie minulý týden jako druhá jihoamerická země stáhla ke konzultaci svého velvyslance v Izraeli kvůli „disproporčnímu“ využití síly a zvyšujícímu se počtu civilních obětí. Zpočátku se nejednalo o ostré prohlášení, ostatně podobné hlasy se ozývají často. Ostrá byla spíše izraelská reakce. Mluvčí izraelského ministerstva zahraničí Yigal Palmor se specificky o Brazílii vyjádřil v rozhovoru pro list Jerusalem Post jako o „diplomatickém trpaslíkovi“ a nespolehlivém partnerovi, který „spíše vytváří problémy, než aby je řešil“. Palmor nezapomněl připomenout porážku 7:1 s Německem na nedávném mistrovství světa.

Míra projeveného pohrdání byla překvapivá a vyjádření nikdo nekorigoval. Brazílie přitom nezaujala proti-izraelskou pozici a z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, nakolik je společnost v otázce současného konfliktu v Gaze nevyhraněná.

Začněme médii. Většina z velkých deníků se probíhající válce věnuje na hlavních stránkách především v souvislosti s humanitární krizí nebo vyjednáváními o příměří. Informuje jak o izraelském bombardování a pozemních operacích, tak o ostřelování raketami Hamásu. Většina komentátorů stojí na straně mírového řešení ve formě ukončení blokády Gazy a zastavení raketové palby a pouze velmi pravicový a často kontroverzní týdeník Veja otevřeně zkritizoval vyjádření prezidentky Dilmy Rousseffové volající po dosažení příměří.

Pokud jsem Gazu probíral s Brazilci, jejich postoj bývá podobný. Dokonce může být překvapivé, jak intenzivně konflikt sledují a často o něm debatují, a to nejen na univerzitách. Setkal jsem se třeba s vášnivou roztržkou mezi zákazníky jednoho bistra v Campinas, ale osobně jsem byl nejpřekvapenější míněním brazilské židovské komunity. V synagoze v Belo Horizonte, kde většina zdejších věřících Izrael navštívila nebo v něm dokonce žila, byl převažující názor jasný: násilí musí být zastaveno a izraelská operace si vyžádala příliš civilních obětí. A také příliš obětí na životech často mladých vojáků, dodali by někteří. Mimochodem Claudio Lottenberg, mluvčí Brazilské izraelitské konfederace (CONIB) sdružující židovské komunity v zemi, vyjádření izraelského ministerstva zahraničí odsoudil a veřejně se za ně omluvil.

Postoj společnosti kopíruje současná politika Brazílie, která se dlouhodobě snaží mít s Izraelem korektní vztahy, ale zároveň podporuje vytvoření samostatné Palestiny na základě mírové dohody a dodržování lidských práv. Prezidentku Dilmu Rousseffovou za její vyjádření pouze mírně kritizoval její hlavní prezidentský protikandidát v blížících se volbách Aécio Neves, ovšem s tím, že je nutné vždy odsoudit také zločiny Hamásu. Izrael politickou scénu země nerozděluje.

Brazílie není sama ani na mezinárodní scéně, její pozici sdílí drtivá většina zemí Latinské Ameriky. Po Ekvádoru a Brazílii postupně stáhly své velvyslance z Izraele také Peru, Chile, Salvador a Uruguay, tedy jak zástupci MERCOSURU, tak konkurenční Pacifické aliance, a v Radě pro lidská práva OSN se k těmto zemím připojilo Mexiko a Argentina při podpoře vyšetřování porušování lidských práv během pozemní operace v Gaze. Mnoho z těchto zemí má pevné vazby se Spojenými státy, ale nesdílí nekritickou ochranu Izraele na půdě mezinárodních organizací.

Je tedy snaha o vyvážené zhodnocení situace a apel na lidská práva „trpasličí diplomacií“, jak se domnívá Izrael? V takovém případě jsou diplomatickými trpaslíky všechny latinskoamerické země a s nimi většina civilizovaného světa. Izraelská prohlášení na brazilskou adresu byla hojně citována všemi významnými tradičními médii a na sociálních sítích se stala hitem. Zajímavé je, nakolik sebejistě se Izrael cítí, že si může dovolit znepřátelit zcela neutrální země a bez okolků uráží stát, jejíž prezidentka o něm téměř v každém vyjádření mluví jako o „přátelském národu“ a nezapomíná připomenout, že právě Brazílie se významně zasadila o izraelskou nezávislost v OSN v roce 1947.

Ale taková je současná izraelská zahraniční politika. Trpasličí.