Neo-eurasijství, útěcha nebo plán?

Úsilí USA o světovou hegemonii vyvolává pochopitelnou reakci. Pokud však Rusko dělá z tzv. atlantického okruhu svého nepřítele, tak ne pro nějakou civilizační misi, ale z konkurenčních důvodů. Slouží tomu např. geopolitický koncept „eurasijství“.

Po zániku bipolárního světa máme objektivně svět multipolární. Ranná globalita prostě unipolární není, ale jednotlivé póly civilizačního rozvoje hledají pro svou expanzi adekvátní konkurenční strategie. Mocenské i ideologické. A navzájem si dokazují, která má větší oprávnění při hledání kulturní hegemonie. Zatímco jedni jsou vydáváni za nositele dobra, tak ti druzí za nepřátele lidstva. A obraz nepřítele se hodí na roztáčení kol byznysu vojensko-průmyslových komplexů.

Často zaniká fakt, že jádrem jsou tak či tak imperiální zájmy, mezi kterými rozlišovat má smysl pouze relativní. Pokud zápas mocných za nové dělení světa je ze své povahy imperiální, nelze mezi takovými bloky vybrat toho spravedlivého, mravního, který je východiskem pro neprivilegované vrstvy obyvatel a oporou míru. Impéria nikdy nebudou zárukou míru, ty dodržují jen to, co musí. Propagandistické aparáty se ale samozřejmě snaží vnutit lidem opak.

Imperiální úsilí USA o světovou hegemonii vyvolává pochopitelnou obrannou reakci. Co se však logice vymyká, je, když kritikové jednoho imperialismu ten druhý jaksi nevnímají. V dnešní geopolitické situaci nejčastěji ten ruský, který se údajně neposkvrnil „imperialistickými zločiny“. Přitom samotné Rusko je hrdé na to, že se vrací po svém propadu v 90. letech opět mezi světová impéria s velmocenskými ambicemi.

Součástí velmocenské identity Ruska byl i zápas o křesťanství jako státní ideologii. Někdejší schizma mezi katolíky a pravoslavím bylo vyjadřováno imperiální metaforou třetího Říma. První byl Řím Caesarů a prvních biskupů, padl, pak přišla východní Byzanc, která vystřídala Řím a taky padla. A nyní je řada na moskevské říši, poslední velký Řím.

Hlasatelé slávy třetího Říma jako říše dobra a správné cesty k Bohu, s tím dnes někdy paradoxně spojují křížovou výpravu proti globalismu a neoliberalismu. Přitom každá světová velmoc uvažuje globálně a musí se poměřit s realitou světového trhu. A kapitalismus na ruské půdě není nijak přívětivější než ten jinde. To není nějaká lež západní propagandy.


Samotné Rusko je hrdé na to, že se vrací po svém propadu v 90. letech opět mezi světová impéria s velmocenskými ambicemi. Foto archiv WEF, flickr.com

Lidstvo v globální éře tíhne k univerzálnosti, i když projekt „světového státu“ a „světové společnosti“ je zatím v nedohlednu. V multipolární společnosti jsou cesty ke globalismu různé. Ale pokud Rusko dělá z tzv. atlantického okruhu svého nepřítele, tak ne pro nějakou civilizační misi, ale z konkurenčních důvodů. Slouží tomu např. geopolitický koncept „eurasijství“, který otevřeně deklaruje cíl odtrhnout Evropu od atlantické vazby a ovládnout ji v rámci kontinentální Eurasie (otázkou zůstává, co na to Čína).

Zájmem globální civilizace je modernizace, tedy i modernizace Ruska. Nejde o to dostat je na kolena, ale ani o to, aby imperiální Rusko v ambicích na globální hegemonii vystřídalo USA. Zatím ideologie globální role „eurasijství“ vypadá spíš jako útěcha než jako reálný plán. Hra na Evropu až po Vladivostok a krach transatlantického partnerství je absurdní strategie.

Konflikt Západu a Východu je cesta do pekel. Sousedství Evropy a Asie má samozřejmě potenciál. Euroasijský koncept ale vznikl před začátkem 90. let, jako obranářské a iracionální odmítnutí universalismu v evropské civilizační tradici (srv, např. P. N. Savickij „Eurasijství“, Berlín, 1925).

Podivný odér dává dnešnímu eurasijství jeho klíčový propagátor profesor Alexandr Geljevič Dugin. Někdejší lídr obskurní národně bolševické strany (1993), ale především donedávna vlivný ředitel Centra konzervativních studií v Moskvě, obdivovaný lídry prezidentské strany Jednotné Rusko.

Své názory rasputinovský vizionář Dugin podrobně prezentoval zejména v monografii „Čtvrtá politická teorie“ (Moskva, 2009). Vychází z nesouhlasu s třemi velkými ideologiemi historie (socialismus, fašismus a liberalismus) a navrhuje čtvrtou, jejímž domovem má být právě Eurasie a třetí Řím v provedení Moskvy.

V podstatě mu jde o konzervativní ideokracii, hybatelem nemá být společenské bytí a reálné sociální zájmy, ale uspořádání legitimní, korporativní moci. Znamená to vůdcovský kult, snahu dosáhnout harmonie autoritářstvím a pohrdání individuem. Státní je nad lidským.

Dugin volá po „Řádu“, ale tím řádem mají být ruské pořádky odvozené od ruských zájmů a čelící „Chaosu“, reprezentovanému především říší Zla, tedy USA. Jeho neo-eurasijství je vlastní, kulturně a civilizačně uzavřený systém, který se připravuje na „událost“, která jako úderem blesku osvobodí lidstvo od atlantické dekadence a nicoty postdemokracie.

Dugin hájí tradice, ale přitom odmítá tradici osvícenského racionalismu. Spíše pracuje s iracionální reakcí na eschatologické napětí této doby. Eklekticky utváří tradici jako účelový a dosti toxický mix zprofanovaného panslavistického dogmatu, nostalgie po časech generalissima Stalina, revitalizovaného imperiálního šovinismu, mysticismu pravoslavné církve, ale neštítí se ani mysterií kořenících již v předkřesťanské době jako nietscheovského návratu k „nezkaženým“ předmoderním hodnotám.

Asi se lze shodnout na tom, že s Ruskem je lépe obchodovat než válčit. Pro nás i pro Rusko samotné. Byť z opačných pozic se Dugin i Huntigton mýlí – iracionální kulturní konflikty nejsou dobrým motorem dějin. Ani hegemonie neo-eurasijství odmítající tradici universalismu lidských práv by nepřinesla lidstvu nějaký Ráj.

Hledejme si každý svou cestu s respektem k hledání těch druhých. Multipolární svět by měl ale spíš využívat této různosti než ztrácet energii na konfliktech. A když ne hned standardy universální tak ty, které umožní sbližovat kvalitu života.

A co si myslíte vy? Diskuse (4 příspěvky)

Jirko bravo, z Tebe nakonec ještě bude marxista, souhlas, Čtvrtek, 24.Července 2014, 12:11:9

snad ještě stojí za podotknutí, že Dugin to přehnal, v ukrajinské krizi volal po pomoci východoukrajinským bratřím a po tom, aby se car Vladimír postavil do čela, a to tak vehementně, že asi cara naštval a na universitě skončil a byl nahrazen - jaká fraška - skorofašistou Žirinovským!!!!! Ale nedejbože, abych byl považován za toho, kdo si myslí, že západní verze imperialismu nebo čínská nebo muslimská jsou lepší!!! Připomínám Leninovo hodnocení situace před první světovou válkou, které nejvíce odpovídá současné situaci, kdy Lenin prohlásil válku za z obou stran imperialistickou a nespravedlivou a vyzval proletariát všech zemí, aby ji změnil ve válku občanskou proti své buržoasii. Dnes by to nemusela být zrovna válka v pravém slova smyslu, ale takové mohutné protiválečné demonstrace s požadavkem okamžitého uzavření míru, voleb pod co největší kontrolou atd. atd. by byly opravdu fajn - vyslaly by kapitalismu důležitý signál. A bylo by to v nejvyšší čas, uvážíme-li jednak utrpení nevinného obyvatelstva na Ukrajině, jednak hrozbu eskalace konfliktu směrem na Kubu apod. Jenomže při ubohosti současné levice ve světě, včetně opatrného a spíše proruského vedení KSČM, se tohle nestane, takže se naši potomci, pokud sem tam některý přežije, mohou těšit na svět dle katastrofických sci-.fi, radioaktivní poušť, mutace apod. Jsem už starý dědek, o nic mi nejde, ale těch dětí je mi opravdu líto.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

proti válce, ne pro štvaní Čtvrtek, 24.Července 2014, 14:10:21

předevčírem večer jsem jasně v událostech, komentářích řekl že i když mám Rusko za imperium, tak KSČM není proruská ani protiruská ale protiimperiální, padni komu padni.
A i když nejsme jako srtana naivně pacifistickým subjektem, tak oponovat imperiálním konfliktům bychom měli a mohli účinněji než v roce 1914 kdy tehdy levice ostudně selhala.
Prvním předpokladem je nepropadnout štvavým šovinistickým kampaním jedné či druhé strany a udržet si kritický nadhled. Rusko není ani totalitní Satan ale ani mesiáš a garant míru.
Při rozboru některých imperiálních strategií (jako duginovská podoba eurasijství) je dobře vidět na pařeniště různých mocenských zájmů a manipulativních technik.
A opět ano, ne proruská ale protiválečná demonstrace je jednou s forem, která by byla na místě pokud nedojde k řádnému yvšetření zločinů které se tam dějí a k deeskalaci konfliktu v perspektivě demokratických parlamentních voleb na ukrajině.

P.S. k těm demokratickým volbám nepochybně patří i respekt ke KS Ukrajiny, která je legitimní ukrajinskou a ne nějakou cizí (ruskou) protiústavní silou a to v řádné politické soutěži

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Čtvrtek, 24.Července 2014, 18:56:55

Pane Dolejši, to jste mě potěšil, že KSČM není proruská ani protiruská ale protiimperiální. A taky tím, že jste se tak rozhodně postavil proti válce.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

souhlas Čtvrtek, 24.Července 2014, 22:20:38

Imperiální politika vede k válkám a následnému pádu. Proto je tak nebezpečná a proto je třeba ji kritizovat, ať už ji dělá kdokoliv.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.