Kamarádka má tři děti a po mnoha letech neviditelné práce v domácnosti začala hledat opět zaměstnání. Nebylo to tak docela snadné. Nejdříve musela doufat, že se její nejmladší potomek dostane v Praze do obecní mateřské školy. Uf, to měla ale štěstí. Další překážka na sebe však nenechala dlouho čekat.
Benjamínkovi se ve školce nelíbilo, neuplynul den, aniž by doma i ve školce zoufale neplakal. Potřeboval podporu a přítomnost rodičů, několikrát ho ze školky vyzvedli vyčerpaného pláčem třeba po první hodině.
Umíte si představit, že si za takových okolností domlouváte přijímací pracovní pohovory? Ne. Ani z hlediska časového plánování, ani z hlediska psychické vyrovnanosti. Byť jsem to považovala za nemožné, kamarádka práci opravdu našla. Ne však nadlouho. Po několika měsících skončila, protože jen s obtížemi mohla vyhovět požadavku zaměstnavatele zůstat v kanceláři do šesti hodin večer. Školka zavírá v pět.
V dny, kdy odcházela kvůli školce z práce dříve, si hodiny napracovávala časně ráno. To ale nebylo nic platné. Zaměstnavatel chtěl mít zajištěný provoz kanceláře až do šesti a bez jedné pracovní síly to šlo těžko.
Takové příběhy (a že se jich v mém okolí neodehrává málo) mě přesvědčují, že komunální politika orientovaná na ženské otázky je potřebná. Taková, jaká funguje třeba v Rakousku. Vídeňská sociálnědemokratická radní Sandra Frauenbergerová je například odpovědná za integraci, ženské otázky a ochranu spotřebitelů. V Linci se komunální politice orientované na potřeby žen věnuje zelená radní Eva Schobesbergerová. Do jejího rezortu patří také životní prostředí, ochrana přírody a vzdělávání. 
Není pravda, že by se situace žen v české společnosti dala měnit pouze na vládní úrovni. I na komunální úrovni se dají uskutečňovat funkční změny. Například prodloužená otevírací doba mateřských škol, garance dostatečného počtu míst ve školkách, podpora časově flexibilních úvazků ve všech organizacích, které zřizuje obec, či taková maličkost jako dětský koutek na radnici (už jste někdy byli s dvěma malými dětmi vyřizovat něco v kanceláři plné šanonů a urovnaných a velmi vysokých stohů papíru, přičemž místnost měla rozměr asi 4x3 metry? Ó, to musíte zažít!)
Předchozí náměty se týkají jen podpory na trhu práce. Ženská komunální politika má ale i další aspekty. Může řešit bezpečnost žen (iniciativy proti domácímu násilí, bezpečnost na ulicích, dostatečné veřejné osvětlení), ale také ženy neustále motivovat, aby nezapadaly do předem určených a pro mnohé poněkud diskomfortních rolí. Již zmiňovaná sociální demokratka a vídeňská radní Sandra Frauenbergerová například ve spolupráci se školami motivuje žačky a studentky ve výběru i jiných než silně feminizovaných povolání.
Radní pro ženské otázky nejsou v Rakousku nic neobvyklého. Nakonec proč také, když zde existuje i celé „ženské“ ministerstvo? V České republice můžeme začít na komunální úrovni třeba hned, snad i bez legislativních změn. Radní mohou řešit ženské otázky spolu s jiným, déle zavedeným rezortem. Cílem přitom není jen získat pro ženy poloviční podíl na moci a financích, ale také umět z pozice komunální politiky reagovat na odlišné životní dráhy, které ženy žijící v obci mají.
