Chraňme muže před patriarchátem

Život muže v patriarchální společnosti vůbec není tak snadný, jak se často soudí. Zatímco ženy patriarchát omezuje v tom, že se nemohou vzdělávat a budovat kariéru, muže omezuje v tom, že na ně pokládá břemeno odpovědnosti za další dospělé osoby.

Když se řekne rovnost pohlaví, troufám si tvrdit, že většinu lidí napadne jako první feminismus a boj za práva žen. Má to své opodstatnění: O feminismu i boji za práva žen se často diskutuje, ať už v tom dobrém, či špatném. Jsou však pro boj v rovnosti pohlaví stěžejní pouze ženy? Čeho vlastně my, bojovníci za rovnost pohlaví, chceme dosáhnout?

Často se v souvislosti s rovnými příležitostmi zmiňuje patriarchát. Toto slovo, které je odvozeno z latinského „pater“ a znamenající „otec“, označuje nadvládu mužů nad ženami (případně dalšími pohlavími). Je to stav, který se příznivci rovných příležitostí snaží zničit. Ale měli vůbec muži nad ženami moc? I nad sebou samotnými?

To, že ženám bylo v dřívějších dobách v našich zeměpisných šířkách upíráno právo na vzdělání nebo na práci, je známý fakt. Nazývat však toto období nadvládou mužů je ovšem zavádějící, protože spousta mužů nemohla ovládat ani svůj život. Ukážeme si proč.

Představte si, že jste mužem v kompletně patriarchální společnosti. Stejně jako většina mužů ve vaší společnosti i vy si nejspíš založíte rodinu. Vezmete si ženu, která zůstane doma, bude vychovávat děti a pečovat o domácnost, zatímco vy budete vydělávat na živobytí.

Narodí-li se vám samí synové, máte celkem vyhráno. Nejsou-li závažně postižení, mohou se v dospělosti osamostatnit a žít si vlastním životem. Máte-li ovšem alespoň jednu dceru, začíná drama.


Být mužem v patriarchální společnosti nemusí být žádná výhra. Foto archiv BW

Úlohou žen je péče o děti a domácnost, což znamená, že vaše dcera nepůjde do školy ani do zaměstnání a místo toho zůstane celý život doma. Protože vy ze svého příjmu musíte živit sebe i ženu, dá rozum, že se vám nebude chtít vyživovat další hladový krk, a proto se budete snažit legálně udat dceru, nejspíš přes sňatek se zajištěnou osobou opačného pohlaví, aby se o ni postarala místo vás. Občas bývá kolem toho hodně zlé krve, leckdy i doslova, protože z dějin i literatury se dochovaly případy, kdy se tyto rodinné rozepře ohledně budoucí rodiny řešily (sebe)vraždou.

Zdá se vám to děsivé a raději byste rodinu nezaložili, abyste takové dilema řešit nemuseli? Bohužel, péči o druhé uniknout nemusíte. I když zůstanete svobodným mládencem, pořád hrozí, že váš otec předčasně zemře a vy se budete muset finančně postarat o svoji matku v produktivním věku, jestliže se nenajde jiný muž, který by ji zaopatřil.

Nezapomínejte také, že můžete mít ještě nějaké sourozence. Můžete tedy dostat na starost sestru, která se nedokázala provdat nebo které muž zemřel či utekl. A tyhle ženy mohou mít také svoje potomstvo, dokonce ženského pohlaví...

Z výše uvedeného je patrné, že být mužem v patriarchální společnosti nemusí být výhra. Zatímco ženy patriarchát omezuje v tom, že se nemohou vzdělávat a budovat kariéru, muže omezuje v tom, že na ně pokládá břemeno odpovědnosti za další dospělé osoby. Nejste-li movitý muž, budete se nejspíš trápit stejně jako ženy.

Že tato nerovnost ovlivňuje muže dodnes, je patrné z mnoha statistických údajů. Ve většině zemí světa se dožívají muži v průměru nižšího věku než ženy a také častěji dotáhnou sebevraždu do konce. Ve větší míře než ženy také propadají alkoholismu a tabáku a dvakrát častěji umírají na cirhózu jater.

Děti bývají po rozvodu v drtivé většině případů svěřovány matkám. Na muže je společností přenášen obrovský stres a společnost od nich očekává pracovní výkony a finanční obživu rodiny, nikoliv podíl na výchově dětí nebo na péči o domácnost.

Ve společnosti bychom se tedy v rámci diskurzu o rovnosti pohlaví neměli zabývat jenom ženami, nýbrž i muži, abychom dosáhli žádoucího stavu, kdy se každý jedinec bude moci svobodně rozhodovat o svém životě, aniž by ho za to okolí implicitně či explicitně trestalo.

A co si myslíte vy? Diskuse (2 příspěvky)

Jevi_1

Eva Hájková - okres Opava

Středa, 11.Června 2014, 19:17:28

Máte naprostou pravdu. Patriarchát neznamená jen nadvládu mužů nad ženami, ale i nadvládu mužů nad jinými muži. Ti jsou v nerovné společnosti nuceni žít jakési béčkové životy. Společnost bohužel stále ještě vysoce cení u mužů schopnost "postarat se o rodinu", čímž je na ně vyvíjen v tomto směru skrytý nátlak. To, co je společensky ceněno, je zároveň ekonomicky čím dál tím víc znemožňováno.
Podobným jevem je přetrvávající vysoké společenské cenění práce (samozřejmé té, která je vykonávána za přiměřenou finanční odměnu) v dobách, kdy ekonomika už čím dál tím méně takovou práci nabízí.
Ti "béčkoví" muži ovšem mívají jiné přednosti, které si často ani neuvědomují, protože jsou pod vlivem toho společensky převažujícího pohledu na věc.

Janmachacek_bw

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Nic není zadarmo Čtvrtek, 12.Června 2014, 06:55:45

Ta představa, že chudák patriarcha musí živit rodinu, zatímco jeho ženy jen sedí doma a starají se o děti, je poněkud zjednodušená. I v patriarchálních společnostech bylo vždycky známo, že žena je užitečný živočich a má v domácnosti mnohostranné využití. I v patriarchátu má žena svou hodnotu a rodina od ní očekává spoustu práce: vždycky jde v rodině o dělbu práce mezi muži a ženami, a vždycky to ve funkční, úspěšné rodině musí vyjít tak nějak napůl, způsob dělby práce mezi pohlavími se mezi patriarchální, matriarchální a rovnoprávnou společností liší jen povahou práce, jaká připadá na jednotlivá pohlaví, nikoliv množstvím.

Věno pro dcery je skutečným problémem jenom v degenerované indické společnosti, která se dusud plně nevzpamatovala z britské koloniální nadvlády. Stejná nadvláda se podobně krutě podepsala i na sousedních islámských společnostech, vděčíme jí za úpadek vzdělanosti ve všech koloniích a konkrétně v islámských společnostech například za fanatické zahalování žen, ale protože následky evropského kulturního vandalismu se přece jen společnost od společnosti liší, zjistily muslimské rodiny v Indii, že s věnem pro dcery si nemusí dělat starosti, že dcery na vdávání jsou vynikající vývozní artikl například do Saudské Arábie. Muslimové jsou si vědomi, že žena má svou cenu, ustanovení Koránu, že žena stojí o stupeň pod mužem je sice překážkou rovnoprávnosti, ale k jeho správnému pochopení je nutné si uvědomit, že ne o dva stupně nebo víc (a že například na více místech Koránu Mohamed ostře brojil proti předislámské tradici vraždění dcer), v islámské kultuře neplatí otec ženichovi za to, že ho zbaví dcery, ale ženich nastávajícímu tchánovi za to, že mu dá dobrou manželku.

V tradiční patriarchální rodině při feudálním výrobním způsobu měla žena na starost dost velkou část práce na rodinném hospodářství, aby postavení patriarchy zodpovědného za obživu rodiny nebylo pro muže nijak neúnosné. Kapitalistický výrobní způsob tuto rodinu rozbil a například Vladimír Neff ve své zfilmované románové pentalogii od „Sňatků z rozumu‟ dále pěkně zachytil, jak tato změna v základně přispěla ke zrovnoprávnění žen v nadstavbě, když se průkopnice feminismu z lepší rodiny pyšní, že je první pracující ženou v Praze, a její přítel, levicový novinář, ji sice uznává a obdivuje, ale úplně jí zkazí radost faktickou poznámkou: „Ale vy nejste první pracující žena v Praze. Všechny dělnické ženy musí pracovat, aby uživily rodiny.‟ (Omlouvám se, že nevím, ve které přesně je to knize, a ještě k tomu cituji nepřesně, po paměti, a podle televizního seriálu.) Ještě dřív, než se ženy přiblížily aspoň na dohled rovnoprávnosti, bylo zavedeno i školní vzdělávání žen, jenom ty školy byly jiné pro ženy než pro muže, ženy byly vzdělávány pro podřízenou roli v patriarchální společnosti, pro práce považované touto společností za ženské.

Jediné, co skutečně musí muž v patriarchátu nést, je zodpovědnost. To je stejné jako s monarchií, tam je král také zodpovědný za svůj lid, zatímco na vlastní obživě, jakož i obživě krále, pracuje lid sám. Navíc, a to je zásadní problém jak patriarchátu, tak monarchie, ono „musí‟ je teoretický ideál, žádný neporušitelný zákon, ono je to spíš „měl by‟. Aby to fungovalo, musí patriarchové, stejně jako monarchové, zodpovědnost přijmout, musí plati zásada „Žádná moc bez zodpovědnosti‟. Proto v současnosti fungují lépe jak čínský konfuciánský kapitalismus s komunistickou ideologií, tak Putinův ruský novocarismus, než euroamerická tržní demokracie.

Klíčová je zodpovědnost. Patriarchát a monarchie jsou přitažlivé pro jednodušší mysli tím, že je v nich přehlednější než v rovnoprávné společnosti, kdo jakou zodpovědnost má. Západní demokracie trpí tím, že politici se dokázali vyvléct ze zodpovědnosti vůči voličům, zaměstnavatelé odmítají zodpovědnost jak vůči zaměstnancům, tak vůči státu, obchodníci unikají zodpovědnosti vůči zákazníkům a bankéřům se podařilo přenést všechna rizika na drobné střadatele a zodpovědnost na stát. Když se ztratí zodpovědnost, nefunguje nic.

Nést zodpovědnost, ať už jako hlava rodiny nebo hlava státu, není jednoduché, ale není to zas taková tragedie. Jsme přímo biologicky, na biochemické úrovni uzpůsobeni pro boj a pro vítězství. Vítězným samcům, ať je to člověk, nebo třeba rak, stoupá hladina mužských hormonů, které podporují růst svalů i mozkových spojů. Každé vítězství zlepšuje naše předpoklady pro další vítězství; zatímco porážka naopak. Úspěch, ať u žen nebo v práci, dělá muže silnějšími, chytřejšími, bojovnějšími a výkonnějšími. Neúspěch vede k depresi, ochablosti a ztrátě vůle i intelektu. Kdo má, tomu bude dáno, čert nosí vždycky na větší hromadu. Co skutečně ničí muže, není ani tak patriarchální zodpovědnost za rodinu, jako spíš kapitalistická konkurenční společnost, která vítěze odměňuje a poražené trestá.

Nevím jistě, jak dalece se lidská biochemie hodí pro rovnoprávnou společnost. Je možné, že bojovat a vítězit za rodinu bude nakonec opravdu mužská práce a pro ženy je skutečně vhodnější role týlového zabezpečení. Ale měl by se k tomu vyjádřit někdo povolanější, kdo se v té naší biochemii vyzná lépe naž já. Určitě vím, že porážka, zvlášť ve společnosti, která klade důraz na soutěž a na vítězství, je stejně zničující jak pro muže, tak pro ženy. Syndrom naučené bezmocnosti, kterým trpí jak pokusné krysy týrané v unfair bludišti, tak bezdomovci a dlouhodobě nezaměstnaní, všichni, které společnost odsoudila a hodila přes palubu, se týká mužů i žen, není ničí patriarchální výsadou.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.