Muž

Žijeme ve společnosti, v níž přetrvávají patriarchální - tzv. mužské hodnoty, aniž by jejich protagonisty museli být muži. Emancipační odpor proti nim však musí mít na zřeteli, že některé vlastnosti tvořící tento konzervativní konstrukt jsou základem odporu.

Až donedávna se zdálo, že žijeme v patriarchální společnosti, v níž je žena podřízena muži a své podřízení přijímá. Rozhodující jsou tzv. mužské vlastnosti, a žena, která chce dělat kariéru, si je musí osvojit. Příkladem je železná lady Thatcherová, která jako by ovládla patriarchální britskou společnost tím, že byla tvrdším politikem než její mužské protějšky. Žena vládla, ale byl to zvláštní návrat matriarchátu: byl to matriarchát, který byl pouhým vystupňováním patriarchátu, či lépe, byl to matriarchát, který obnovil patriarchát, jenž už začal slábnout vlivem sociálního státu a antiautoritářské vlny šedesátých let. Žena obnovila aspoň některé rysy patriarchální společnosti, které se v šedesátých letech jevily jako věc minulosti. Nešlo ovšem o obnovení tradiční autority, nýbrž o změnu postoje vůči neprivilegovaným a o odhodlání vést válku (válka o Falklandy). Neústupnost, zavádění asociálních reforem, označení odborů jako vnitřního nepřítele, to vše bylo spojeno s vládou ženy.

To svědčí o tom, že se už nedá hovořit o ženských a mužských vlastnostech. Mnozí muži se ve srovnání se ženami jako byla železná lady jeví jako příliš zženštilí. Některé ženy vystupují jako bytosti, které od slabých mužů přejímají štafetu a obnovují mužské vlastnosti. Ženy občas zachraňují „mužství“ (tzv. zmužilost) a muži občas „ženství“. Neznamená to nic jiného, než že se rozpadá tradiční vymezení mužského a ženského principu, jak o tom ve svém komentáři Kalich a meč psala Alena Zemančíková. Vzniká jakési smíšení mužského a ženského, které se dá považovat za potvrzení radikálního feminismu, jenž ukazuje, že tradiční mužské a ženské vlastnosti jsou socio-kulturním konstruktem.

Když si odmyslíme patriarchální pozadí starozákonního mýtu o stvoření ženy (žena jako tělo z těla muže), pak by se dnešní smíšení mužského a ženského dalo asi nejlépe vyjádřit slovem „mužena“, novotvarem vytvořeným českými překladateli Bible, který měl vystihnout sepětí mužského a ženského živlu v hebrejském výrazu íš (muž) a íššá (žena). Nežijeme v dobách patriarchátu ani matriarchátu, nýbrž v období mužen, v němž mizí muži i ženy a místo nich přibývá lidí, kteří jsou smíšeninou obojího.

To ovšem souvisí s celkovým rozpouštěním hranic a rozdílů (mezi vysokým a nízkým, vnitřkem a vnějškem, normalitou a perverzí…), jež je tak typické pro postmodernismus, „kulturu“ současného tekutého kapitalismu. Je v tom pozoruhodný paradox. Ti, kteří spojují různé formy emancipačního zápasu s podkopáváním pevných identit (od identity muže a ženy jako u určitých vlastností až po ideu Evropy s jejími specifickými rysy), vlastně dělají to, co dnešní kapitalismus s jeho neustálým narušováním všeho pevného, s jeho přesuny produkce, zboží, pracovní síly, se zkapalněním zažitých norem jednání. Sám dnešní kapitalismus už vše rozrušuje a uvádí do pohybu.

Proto je na čase začít uvažovat jinak. Nejde o to jednoduše se vrátit ke starým dobrým pojmům jako je mužství, ženství, národ, Evropa, neboť ty jsou už vytržené ze svého původního terénu, a bezprostřední návrat k nim je svého druhu podvod. Spíše je zapotřebí začít tyto věci vytvářet na pozadí postmodernismu, tedy jako protest proti současnému tekutému kapitalismu. Rozdíl mezi konzervativním a emancipačním přístupem je pak v tom, že emancipační přístup nezakrývá, že tyto věci jsou vždy do určité míry konstruktem. Mužství ani ženství není soubor „přirozených“ vlastností muže a ženy. To ale neznamená, že to jsou pouze relikty minulosti, od nichž se máme konečně osvobodit. V dnešní situaci se naopak takové vlastnosti jako je pevnost charakteru, stálost cílů nebo důslednost stávají formou odporu.

A co si myslíte vy? Diskuse (3 příspěvky)

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

poznámky Pátek, 19.Listopadu 2010, 12:59:41

Na půdě postmoderny se nic stálého a trvalého vytvořit nedá, tak jako je postmoderní tekuty kapitalismus, tak by byla i tekutá postmoderní emancipace, tedy neslibuje ani nenabízí ani pevnost charakteru, ani stálost cílů ani důslednost odporu.

V Bibli jsou dvě zprávy o stvoření. Příběh o Adamovi a Evě je až druhá zpráva. První zpráva zni: "Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, muže a ženu je stvořil" (Gn 1,27), Příběh o Adamovi a Evě je až v druhé kapitole. Tato první zpráva se dá interpretovat jednoduše a přece vzhledem k současnosti velmi aktuálně. Člověk byl stvořen ve dvou rovnocenných podobách jako muž a žena, tedy nemluví to ani pro patriarchát ani pro matriarchát, naopak pro rovnost mužů a žen.

Poznámka k druhé zprávě: Slyšel jsem, že existuje feministická interpretace, která říká, že zatímco žena byla vytvořena ze žebra, tedy z kvalitního materiálu, tak muž byl vytvořen z prachu, proto se spíše rozpadne a méně vydrží. Tuto interpretaci nesdílím, jen ji pro zajímavost sděluji

Lepenka

Michal Špína - komparatista

jiné poznámky Sobota, 20.Listopadu 2010, 00:10:21

Autor píše: "To svědčí o tom, že se už nedá hovořit o ženských a mužských vlastnostech. Mnozí muži se ve srovnání se ženami jako byla železná lady jeví jako příliš zženštilí." -- Nesvědčí to naopak o tom, že se o těchto vlastnostech stále mluvit dá? Jen to nejsou vždy muži, kteří mají takzvané mužské vlastnosti, na čemž ale přece není nic nového. -- Koneckonců: mužena je právěže prvotní, nikoli zpětně mixlá.

A co tedy nakonec autorovi vadí? Nevidím jasnější odpověď, než zase ten nehezký "postmodernismus", který je u něj automaticky neodlučný od pozdního kapitalismu a jeho tekutosti, jeho "rozpouštění hranic", kdy leccos přestává být pevné. -- Ale ona je pevnost nějak inherentně lepší než tekutost a plynnost? Já jsem za některé tekuté a plynné věci vděčný, ostatně i "duch vane kam chce".

Osobně nevnímám postmodernu jako pouhé rozpouštění. Vždycky v té polívce bude něco plavat, třeba i to mužství a ženství a Evropa, nebo co si vytvoříme: i tímto vytvářením přece může být postmoderna.

A "pevnost charakteru, stálost cílů nebo důslednost" se sice možná stávají formou odporu, ale zrovna tak útlaku. Takový pevný, stálý, důsledný inkvizitor nebo bankéř...

Na takový shluk témat zkrátka 5 odstavců sotva stačí...

09_ll

Vojtěch Varyš - divadelní kritik

Středa, 24.Listopadu 2010, 09:54:39

zajímalo by mě, co jsou ty mužské a ženské vlastnosti.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.