Stát se pokusil zničit Pirátskou stranu

Po podzimních volbách do Poslanecké sněmovny dostala Pirátská strana státní příspěvek přesahující třináct milionů korun. Kromě pozitivních věcí to přineslo i celou řadu úskalí.

Stát se pokusil zničit Pirátskou stranu. Použil tu nejzákeřnější metodu, kterou mohl. Uchýlil se k použití prostředků, které zaručeně fungují a navíc státu samotnému nevznikají žádné trable. Jednoduše nám dal peníze. Příliš mnoho peněz.

Za volby do Poslanecké sněmovny Pirátská strana dostala státní příspěvek přesahující třináct milionů korun. To přineslo spoustu příležitostí, spoustu nadějných projektů a spoustu úskalí.

První problém je, že částka, kterou jsme obdrželi, je příliš vysoká, pokud ji srovnáme s počtem členů Pirátské strany. Pirátská strana má v tuto chvíli 355 členů (registrovaných příznivců a fanoušků na sociálních sítích je o jeden až dva řády více, ale ti o penězích nerozhodují). Toto úskalí například znemožňuje, abychom peníze dělili plně pomocí participativního rozpočtování, protože částka, která by na člena připadla, je zhruba stonásobek členského příspěvku.

To by ještě nebyl takový problém, rozpočet jsme přijmout dokázali, větší potíž je v tom, že nadměrný přebytek množství peněz oproti často slabší organizaci, přímo vybízí k řešení problémů tím, že na ně nasypeme peníze. Za peníze je možné dělat volební kampaň i bez členské základny.

S penězi nepotřebujete dobrovolníky. S penězi nepotřebujete výsledky, stačí dobře PRovat sliby. Proto jsme se rozhodli státní peníze na volební kampaň nepoužívat (s několika výjimkami, jako jsou například zábory, nebo platba volební kauce), abychom nepřestali být organizací budovanou zdola.


Problém peněz je, že je s nimi možné dělat volební kampaň i bez členské základny. Foto Wikimedia Commons

To ovšem podtrhuje další problém státního příspěvku. Příjmy Pirátů od státu v tuto chvíli zhruba deseti až dvacetinásobně přesahují příjmy Pirátů od jednotlivců. Stojíme tedy před nešťastnou volbou mezi kompenzováním organizačních, početních a dalších slabin penězi a demotivováním části členů, kterých je třeba dvanáct v krajském městě a chtěli by aspoň „blbých 50 000“ na kampaň.

Státní peníze ale přinášejí ještě dvě zásadní těžkosti. Největší riziko, které je s nimi spjaté, je riziko závislosti strany na příjmech od státu. Strana začne nevědomky přizpůsobovat své fungování získávání státních prostředků, chodí do koalic jen kvůli penězům, bere volby jako investici a je postupně čím dál závislejší na marketingu a mediální komunikaci.

S tím je úzce spojený druhý problém, pokud chcete něco skutečně změnit, peněz od státu je zoufale málo. Deset lidí na plný úvazek na rok. Zní to dobře, ale víc zdrojů má pod palcem libovolný ministr, hejtman, nebo třeba pět spolupracujících senátorů. Především ale riskujete ztrátu motivace dobrovolníků. Kdybychom měli zaplatit veškerou činnost, kterou naši dobrovolníci dělají sami od sebe, tak s pěti miliony na rok nemáme šanci.

Proto se stále snažíme získávat peníze pomocí členských příspěvků a účelových fundraisingových kampaní. Mimochodem, i poté, co jsme zavedli volitelnou výši členského příspěvku s minimální hranicí dvě stě korun za rok, z jednotlivých příspěvků získáváme v průměru stejně peněz jako dříve (před změnou byl příspěvek pevně daný jako pět set korun, se sníženou hranicí tři sta korun pro studenty, důchodce a nezaměstnané). Pirátské rozpočty, účty, účetnictví i pravidla hospodaření najdete na pirati.cz.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.