Báječné město k nežití

Kdyby to nebylo doopravdy, byla by to skvělá bojová hra. Najděte odvážného spoluhráče a vydejte se do středu Prahy s kočárem!

Praha je nádherné, civilizované město. V starobylém centru se dá pořídit fajnový módní artikl za moskevské ceny, vím o dvou veřejných záchodcích, které nevypadají jako brána do sedmého kruhu pekla, taxikáři jsou sice pořád nesnesitelně žoviální, ale turbotaxametry skoro zmizely.

Ve vybraném bistru si můžete objednat vajíčkový chlebíček od doma chované slípky, přičemž se lze doptat na její jméno, a popelnice na tříděný odpad jsou od sebe místy už ve vzdálenosti jednoho kilometru. Je to skvělé město pro život. Než tedy naložíte do kočáru děcko, protože musí do centra k doktorovi.

Tehdy se ozdoba světové architektury změní v džungli rozdrbaných chodníků, vyviklaných kočičích hlav, dodávek parkovaných výhradně na přechodu, střemhlavých skoků do hlubin metra, protože výtahy jsou pro změkčilé.
...dodávek parkovaných výhradně na přechodu. Foto machoparking.cz

Je královstvím ostrůvků vmezeřených do víceproudých silnic, na které když vstoupíte, můžete obdivovat detaily kapot a disků kolem projíždějících vozů. Naložíte-li v rámci zmíněné bojovky kamaráda/ dítě do škatule na kolečkách, protože s nosítkem neutáhnete další kabelu s věcmi, užijete si též pohoršených pohledů spolucestujících v tramvaji, když tento začne natahovat moldánky, jelikož je dávno vyhajaný a chce se chovat. Pražan přirozeně nikdy nic takového neviděl, protože nepochází z mimina, nýbrž z kultivovaného dospělce, a tak vás podrobí zkoumání, zdali svěřenou osobu schválně neroztrpčujete.  

Když se necháte pohoršeným šepotem vyhnat z veřejné dopravy, dočkáte se při pokusu překonat trasu Anděl – Karlín v čase kratším než půlmaratonovém několika nedokonaných pokusů o vraždu, a to tehdy, dostanete-li na přechodu přednost, ale řidič z opačného směru si toho zapomene všimnout.

Při přebíhání silnice na jiném přechodu, na nějž vám semafor vyměřil přesně 4,25 vteřiny, se přerazíte o vlastní kočár zaseknutý v járku tramvajových kolejí důmyslně vložených mezi ony rozbombardované kočičí hlavy. Při hledání místa, kde byste plačícího spoluhráče/ děcko nakrmili, vezmete zavděk epesním obchoďákem, protože když tam mají Gant, tak tam snad mají na hajzlíku předpokojíček s židlí pro kojící matky. Nemají.

Na záchodcích kojit odmítáte, vydáte se proto na kličkovanou mezi kšefty v naději, že najdete takové ty sedačky, co vychytrale podporují útratu tím, že vás tam zdrží. Nikde nic, jenom eskalátory.

Tak si pod jeden vlezete, usednete na leštěný rantl ohraničující jakousi vykopávku, na kterou se v oblaku z parfumérie nechodí dívat ani personál, a při kojení se dočtete, že je tam sezení přísně, ale skutečně přísně zakázáno, jelikož by se to mohlo osedět. Najedený pasažér se trochu zklidní, vy ne, protože vás sledují tři pohoršené kadeřnice, které už dávno neviděly kunčofta, natožpak prs.

Při odchodu z leštěného pekla na vás pustí křídlo dveří krasavice na šteklích, a protože je to ženská a stereotyp tvrdí, že by měla provozovat cosi jako empatii, seřvete ji. Bohužel nesoustředěně, protože váš spolucestující opět ječí.

Vyndat a pochovat ho není kde, protože lavičky se v centru města zřizují výhradně pro účely obchodu s drogami. Cesta domů je v zásadě nudná, protože ji znáte a umíte se vyhnout hlavním dopravním tepnám, čekají vás proto jen pěkné chodníky přepažené míchačkami na maltu, osobními automobily, žbrlením pro výškové práce, a všechny překážky budou důmyslně značené psími hovínky.  

O tom, jak nepřátelská je Praha vůči osobám, které ještě chodit nezačaly anebo nemohou, se toho namluvilo dost, ale zdá se, že stěžovatelé jsou stále zbytečně vlídní. Beru tedy část zodpovědnosti za tuto věc na sebe. Na příští vycházku se vybavím lístečky s nápisem „parkuješ jako idiot“, protože tato diagnóza je bez skloňování dobře použitelná i pro ženy, a znuděným spoluobčanům doporučím, aby odpoledne na paintballu vyměnili za výlet na Florenc.

A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Déjà vu Sobota, 26.Dubna 2014, 13:46:4

Spíše nežli "už jsem viděl" bych snad měl napsat "už jsem četl"; nicméně, pro tento nepatrný rozdíl není tento zážitek o nic méně půvabný. (Spanilomyslná autorka nechť odpustí, že natolik zlehčuji její trampoty s dětským kočárkem v hlavním městě království.) ;-)

Totiž, před už mnoha a mnoha lety v jedné exilové publikaci (vzpomínám-li si po té době ještě dobře, bylo to pařížské "Svědectví") se vedle obvyklých vysoce intelektuálně fundovaných nářků ze strany píšících disidentů na adresu tehdejšího totalitního režimu objevil dosti nečekaně příspěvek jedné "docela normální" mladé ženy. Mladé matky, s dítětem, budiž připojeno.
A tato mladá žena, jak už naznačeno, se nezdržovala a nevysilovala nějakým teoretizováním a politizováním, nýbrž prostě z hlediska čistě přirozeného pohledu vypsala každodenní, všední zážitky člověka žijící v té době - a jmenovitě opět v hlavním městě, v Praze. Nebylo to o politice - a přesto, to líčení každodenního potýkání se s lhostejností, ne-li přímo pohrdáním člověkem nakonec ještě mnohem plastičtěji než všechny ty politické sentence "profesionálních" disidentů ztvárnilo charakter oné bezútěšné doby.
A jeden z těch líčených zážitků - zůstal mi v paměti dodnes - byl tento: "A když v obchodním domě Máj posadíte dítě do sedačky na nákupním vozíku a ten vozík prostrčíte příslušným vjezdem do nákupního prostoru, tak je tam napříč ocelová tyč přesně v té výšce, aby vašemu dítěti urazila hlavu."

Ano, vzpomínám si sám, že přesně tak tomu tehdy v onom "komunistickém" Máji bylo. A sám jsem to tehdy pociťoval jako jeden z nesčetných projevů tehdy vládnoucí bezmyšlenkovitosti, bezohlednosti a až vysloveného chrapounství v zacházení s "obyčejným" člověkem. A nemuselo se, jak řečeno, vůbec ani jednat o samotnou politiku. I ve zcela běžném, každodenním životě těch šikan bylo nekonečné množství.

Nicméně, drahá paní Válková, jestliže dnes musíte konstatovat do značné míry stejný charakter vztahu moci k prostému občanovi, pak přinejmenším v jednom ohledu nelze přehlédnout jistou změnu: dneska o svých zážitcích a frustracích můžete psát veřejně, a nemusíte se uchylovat do riskantních sfér ilegálních tiskovin.

Jaký to pokrok!

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.