O živnostnících a pandách

Budoucnost prý z nás, živnostníků, udělá jakési společenské cingrlátko. To je dobré. Ke dvěma uhozeným důvodům, proč podnikám, mi přibude třetí.

Zuzana_valkova_cb

Zuzana Válková

04.04.2014 09:11

Baby_panda____again_by_roland3791

Takový švec bude brzy exotický jako panda. Foto miezbiez.deviantart.com

Uplynulé pondělí nabídlo samostatně výdělečně činným osobám – to je krásný pojem, zaměstnance při tom asi musí někdo držet za ruku – možnost se na chvíli zastavit a podumat o tom, proč dělají to, co dělají. Já si na to už několik let odpovědět nedovedu, a tak mě potěšilo, že mi novou perspektivu v textu pro Lidové noviny nabídl zástupce Asociace malých a středních podnikatelů a živnostníků.

Dotyčný člen nejvyššího vedení, jehož jméno si, bohužel, nevybavím, se za naše zájmy dosti bral, a tak si z něj vůbec nehodlám střílet, dokonce mu děkuji, i když oni nám ty paušály, pane vedoucí, stejně zruší, jak chmurně předjímáte.

Také bych ocenila, kdyby stát začal na vaši radu vnímat naši roli jako takové ekonomické zpestření či ozdobu HDP, protože z nás do rozpočtu stejně nejde nic kloudného vyrazit a už brzy přijde den, kdy vyhyneme. Aniž bych fandila katastrofickým scénářům, pomalu se ukazuje, že takový švec bude brzy exotický jako panda, a dost možná se na něj budou jezdit dívat školní zájezdy. Tohle je, děti, pán, co si sám kasíruje korunky, a podívejte, zrovna se švácnul do palce!

Jelikož nejsem řemeslnice, nemusím se obávat, že by moje zmizení někomu chybělo: svět se bez mých epochálních výprav do wordu dobře obejde. A pokud vznikne nějaký živnostnický skanzen, mně v něm může připadnout nejvýš role osoby, která ustavičně vyhrožuje zdražením, ale nikdy to neudělá, protože se jí nechce, jelikož klient je sympaťák. Takže budu stát za páskou a hudrovat.

Moje motivace k práci je ostatně též jaksi pandí. Tahle nová výsada zdobit socioekonomický profil se postaví vedle ony dva další nepřesvědčivé důvody k podnikání: prvním je možnost dát si dopoledne nebo odpoledne kávu v libovolném prostředí, a nikoliv nutně v kanceláři, a vůbec se v dospělosti svobodně pohybovat a nakládat s časem. Což, jak si možná též všímáte, by člověk neměl a je k tomu trénován už od školky. Tou druhou je ona věc s nadřízenými, která je značně citlivá, když o sobě víte, že máte sklon dělat obličeje, když vás úkoluje někdo, koho jste si nevybrali.

Proto bych si přála, aby nám stát ta poslední léta před odchodem do propadliště dějin trochu zpestřil. Každý rok touhle dobou si říkám, jak musí být fascinující stát na straně, která daně vybírá, a letos připadla pánovi, jenž se holedbá, že nám, samostatně činným, dobře rozumí.

Asi by se mi líbilo, kdyby se pro nás, poplatníky, přichystala nějaká jednoduchá počítačová animace, která by znázorňovala, jak peníze v reálném čase vtékají do státní pokladny. Takovýhle rostoucí sloupec – na originalitě netrvám – by se plahočil k zelené rysce znázorňující státní výdaje, a pak by se to prostřihlo záběry na dozorující úřednictvo, kterak v kantýně nad chlebíčky se salátem uzavírá sázky, o kolik tam ten sloupec nedoskočí.

Ale to se stane asi tak jistě, jako že pandy propadnou obnovené vášni pro pořizování potomstva. Takže si jako ta panda přeju, aby mě ještě chvíli nechali na pokoji.


A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.