Žabka. Jak se rodí řetězec

Anna Voňavková

Společnost Penta nechce jen stavět letiště ve Vodochodech. Provozuje také síť potravinových prodejen Žabka, které fungují na principu frančízy: z původních majitelů obchodů dělá pouhé nájemníky. A na dodavatele jde zostra.

Zatímco třeba v sousedním Rakousku obliba lokálních vesnických obchůdků s rodinnou tradicí a povětšinou i s vlastní výrobou neklesá, u nás se po sametové revoluci ani nestačila rozšířit. Zastavila ji záplava super a hypermarketů. Konkurence ale vznikla už i těm, kteří v množství diskontních slev dokázali díky své poloze přežít.

Co všechno umí Penta

Skupina Penta Investments je v Česku známá především díky plánované výstavbě letiště Vodochody. Provozuje ale také maloobchodní síť oblíbených multifunkčních obchodů s potravinami Žabka. Koupě polské Žabky byla v květnu 2007 prvním obchodem, který Penta uskutečnila mimo Česko a Slovensko. V přepočtu za 3,7 miliardy korun získala osmnáct set obchodů po celém Polsku. Tam už Penta provozovala sázkovou kancelář Profesjonal a síť lékáren Dr. Max, která je největší lékárenskou sítí také u nás a na Slovensku. Skupina získala Žabku s jasným cílem: „První studie proveditelnosti k možné expanzi Žabky proběhnou v Česku a na Slovensku,“ vysvětlil tehdy investiční ředitel Penty Jozef Janov.

Rok po koupi, na začátku dubna 2008, byla otevřena první česká Žabka v pražské Maiselově ulici. Od Prahy 1 dostala vstřícné nájemné a otevření se účastnil také první náměstek primátora Blažek. Dnes, po dalších dvou letech, dosáhla už první stovky poboček. Ty najdeme nejen v Praze, ale také v Roudnici nad Labem, Liberci, Bakově nad Jizerou, Sedlčanech, Sokolově nebo třeba v Suchdole nad Lužnicí.

Žabka frančíza: různí nájemci, společné parametry

Žabky otevírají především v rezidenčních oblastech, tam, kde malé obchody chybí, nebo kde je slabá konkurence. Jejich trumfem proti stávajícím malým potravinám je otevírací doba od šesti ráno do jedenácti večer. Loni, aby přilákala více zákazníků, Žabka rozšířila své služby také na možnost dobít si mobilní telefon, vybrat z bankomatu, pokud tedy nakoupíte nad tři stovky a vyberete do patnácti, využít terminály Sazky nebo zaplatit složenku, což vyjde levněji než na poště. Tyto služby ale podle zákazníků nefungují zrovna spolehlivě. Jeden z nich se rozhodl otestovat schopnosti prodavačů provést vklad na účet.

Síť podle jejího ředitele Zdeňka Linharta funguje na principu frančízy, tedy poskytování licence na provoz jednotlivým podnikatelům, kteří pak vedou svoji vlastní prodejnu. Oproti obvyklému postupu ale provozovatelé nejsou zároveň majiteli nebo nájemci prostorů. Zboží se nakupuje centrálně, za centrálně vyjednané ceny. Tak se obchod stává silnou konkurencí drobným živnostníkům, kteří už v lokalitě působili, protože na natolik nízké dodavatelské ceny nedosáhnou. Výsledkem je ale omezený a jednotvárný výběr zboží a podobný efekt jako mají hypermarkety — přežijí jen ti dodavatelé, kteří maximálně sníží ceny, protože se na tak silném odběrateli stanou závislými. Navíc jednotliví provozovatelé nemají možnost výběru zboží, ale zavazují se k hromadnému odběru. O to je nabídka monotónnější.

Tlačí ceny dolů, na vrub dodavatelů

„Cestou pro místní prodejny je sdružení v sítích, kdy sice s dodavatelem vyjednávají jako celek, ale každá z nich je autonomní,“ říká Milan Štefanec z Nesehnutých. Tak funguje třeba brněnský maloobchod Brněnka nebo Bala. Ta za svou hlavní výhodu považuje právě to, že nezavazuje své členy měnit stávající dodavatele, ale jen nabízí další alternativy.

Sítě tendující k monopolnímu chování jsou ale nejnebezpečnější pro lokální dodavatele. Místní pekárny, pěstitelé zeleniny a ovoce nebo producenti mléka nemohou nabídnout mléko za ceny, za které je může dodávat Madeta nebo Dr. Halíř, což jsou značky, které Žabka preferuje. Litr polotučného mléka koupíte v Žabkách za 19,90. Máslo stejného výrobce za 32,90. Konkurence se pohybuje až o tři koruny výše. Ovšem neplatí to vždy. Například asijští obchodníci samozřejmě při nižších maržích dokáží prodávat i za míň. Tady stojí mléko stejně, máslo je o dvě koruny dražší.

Významná tržní síla? Zbytečný zákon, tvrdí Žabka. Řetězce si ale stěžují

Pomoci lokálním dodavatelům i tradičním místním obchodům může v boji se síťovanou konkurencí zákon o tržní síle, o kterém ředitel Žabky Zdeněk Linhart tvrdí, že je zcela zbytečný. Platí od letošního února, a tudíž zatím nelze jeho efekt hodnotit, obchodní řetězce už na něj ale podaly stížnost k Ústavnímu soudu. Zákon totiž upravuje vztahy mezi odběrateli a dodavateli, zakazuje prodej za nižší cenu než nákupní, zavádí pokuty při zneužití tržní síly, omezuje výběr poplatků od dodavatelů, např. ten, kdy dodavatel platil za to, že jeho zboží je odebíráno, nebo umístěno na lukrativní místo prodejny.

Cílem je podle ředitele řetězce Žabka Linharta stát se jedničkou v provozu maloobchodů v zemi. Pod Pentu už spadá nedávno koupený řetězec Palma maloobchod a především síť obchodů známých pod názvem Koruna. Konkurentem Žabce snad může být jen síť Tesco Expres, tedy pro změnu potraviny provozované nákupním gigantem. V jeho případě ještě více hrozí monopolizace trhu, likvidace malé konkurence a především lokálních dodavatelů. Žabky loni vykázaly obrat přes půl miliardy korun, letos chtějí nárůst až na 1,2 miliardy. Do konce roku plánuje vedení obchodního řetězce otevřít dalších šedesát prodejen řízeně, v ideálním případě chce ale koupit další už fungující obchodní síť. Do tří let chce mít Žabka po celém území České republiky dvě stě padesát samoobsluh.

Podle Milana Štefance z Nesehnutých Žabka vyplňuje nabídku trhu, která podle veřejného mínění chybí: „Jedná se o malé prodejny v centru dostupné pěšky. Navíc nepředstavují ekologickou zátěž — nestaví si parkoviště, využívají stávající prodejní plochy.“ Loni v listopadu ale Žabka začala používat centrální sklad o ploše téměř čtyř tisíc metrů čtverečních, který za tímto účelem společnost nechala postavit v Úžici nedaleko hlavního města. Rozvoj a centralizace tak i v případě Žabky povedou k zátěži prostředí.