Svědomí a blaho lidu

Zdeněk Vyšohlíd varuje před tím, když se nějaký politik prohlášuje za představitele zájmů lidu či národa, v takovém případě může hrozit, že zájmy lidu bude odůvodňovat kdejaké nekalosti.

Znakem pokleslé úrovně komunikace a argumentace je tzv. „chytání za slovo“. „Když ti scházejí argumenty, chytej soupeře za slovo.“ To je poučka pokleslé rétoriky. Vyrvi slovo z kontextu – a utluč jím protivníka. Nedávno demonstrovala ODS svou ideovou vyprahlost tím, že se chytila slova „parazitovat“ a učinila je hlavním tématem. „Úspěšně“ tím odvedla pozornost od věci, o kterou skutečně běželo (a kterou se současná moc výkonná musí i hodlá vážně zabývat).

S podobným nešvarem se dnes setkáváme nejen v politice, ale i v žurnalistice. Jsme svědky boje proti státním zástupcům. Žalobci prý zasahují do politiky, volají někteří politici. Pak je třeba se ptát, co rozumějí politikou. Rozumějí politikou také zločin na půdě Parlamentu? Není-li stíhatelný, není zločinem? Cožpak se státní zástupci pletou do politiky, když stíhají to, co je v rozporu s literou zákona?

Jeden z nejvyšších státních zástupců se vyslovil upřímně a zodpovědně, že causa Nečas přináší „zásadní otázky celospolečenského významu“. Doložil to ústavně korektním slovníkem, když připomněl, že se „poslanci mají řídit svým nejlepším vědomím a svědomím a mandát vykonávat v zájmu všeho lidu“ a ne se zřetelem ke svým „osobním výhodám“, kšeftům či cílům.

Neřekl nic špatného a nic špatně: politika se sice profiluje v jasných slovech a konkrétních rozhodnutích, ale zakládá se na slušnosti a respektu vůči svědomí. I když vždy nedovedeme jasně definovat slova „slušnost“, „svědomí“ a „zájmy lidu“, měli bychom k nim mít až posvátnou úctu.

Když se jedinec, ať hnědé nebo rudé mysli, prohlásí za představitele zájmů lidu či národa, pak může zájmy lidu odůvodňovat kdejaké nekalosti, ba i zvěrstva. Musí jen vzít lidem (jednotlivcům) možnost, aby se o zájmech lidu vyjadřovali podle svého svědomí. Musí jednotlivce, partaje i minority zbavit možnosti podle svého svědomí uvažovat a mluvit o tom, čemu se odedávna říká „res publica“, tj. věc veřejnosti. Musí vyhnat slušnost a svědomí z politiky.

Příkladem je tvrdit v souvislosti s kauzou Nečas-Nečasová, že „vysoký úředník či politik odkazuje na zájmy lidu“, že „vysoký úředník exekutivy“, tj. státní zástupce, „zdůvodňuje své konkrétní kroky ‚zájmem lidu‛“. Jestliže tak (v Právu z 19. 2. 2014) Pavel Uherek činí, není to solidní žurnalistika.

Dovolte ještě poznámku. K jazyku ústav prostě patří „velká“ a vznešená slova. Ta jsou, bohužel, zpravidla jaksi „mlhavá“. Mluvívá se tam o spravedlnosti, svobodě, slušnosti i svědomí, Bavorská ústava z roku 1946 se v Preambuli dokonce odvolává na Boha!

Stoje před troskami,“ píše se tam, „k nimž ty, kteří přežili druhou světovou válku, dovedl státní a společenský pořádek bez Boha, bez svědomí a bez respektu k důstojnosti člověka, …dává si bavorský lid, pamětliv své více než tisícileté historie, tuto demokratickou ústavu.

V druhé části Preambule se píše, že bez náboženské, jmenovitě křesťanské vazby veřejného a státního života, bez zodpovědnosti před Bohem není ani zodpovědnosti před člověkem. V ateistické České republice takovou rétoriku nelze ani žádat, avšak nehorázné zpochybňování relace vědomí a svědomí na jedné a veřejného zájmu či zájmu lidu na druhé straně by mělo vést k radikální reflexi soudobých poměrů.

Němci se odvolávali na Boha, protože nacismus byl zrůdností, kdy se jedinec se svou klikou považoval za představitele zájmů německého lidu.

Preambule bavorské ústavy připomíná, že lid a národ se v každém jedinci díky jeho vědomí a svědomí rozhoduje se zřetelem k vyšší autoritě. Že i dílčí zájmy jedinců nebo stranických frakcí je třeba konfrontovat s tím, jak je posuzuje rozum a svědomí občana: člověka svobodného a také – v neposlední řadě – slušného, který nevytrhává slova ze souvislostí.

A co si myslíte vy? Diskuse (7 příspěvků)

Rudolf Převrátil - překladatel a publicista

Malé upřesnění Úterý, 25.Února 2014, 17:19:7

Na katolického Boha se neodvolávali Němci jako celek, ale pouze Bavorové, potažmo tvůrci bavorské ústavy. V neměckém Grundgesetz, popud se nemýlím, tento bůh nefiguruje.

Vy_ohl_d_02

Zdeněk Vyšohlíd - Domažlice

Středa, 26.Února 2014, 10:41:58

1. Netvrdím, že o Bohu mluví Ústava Spolkové republiky Německo. Říkám jen v jedné větě, že se Němci (po válce a NSDAP šílení) odvolávali na Boha - což je správné, protože Bavoři, Sasové, Prusové, ba i Böhmen (sudetští Němci) jsou Němci.
2. O Bohu se zminuje Preambule bavorské ústavy z r. 1946. Bavoři jsou sice převážně katolíci, ale na "katolického Boha" se katolíci na jihu Německa neodvolávají. Podobně se ani evangelíci na severu nemohou odvolávat na "Boha evangelického"! Důvodem je, že theologii nechápou jako vědu o Bohu, ale o vztahu člověka k Bohu.
3. V jisté souvislosti se katolík B. Posselt upozornil, že v monoteistických náboženstvích se v modlitbách obracejí Židi, muslimové i křesťani k jednomu, a tudíž témuž Bohu. - Blíže se k tomu nechci vyjadřovat.

Navandru_007_ego

Jan Zilzer z Chudobince - Praha-Řeporyje

politika a Bůh Pátek, 28.Února 2014, 05:54:27

1) Autor se, domnívám se, dotýká důležité otázky: rozdílu mezi politikou a politikařením. Útoky na státní zástupce (aniž bych chtěl zkoumat motivaci jednotlivých státních zástupců; bona fide budu až na další vycházet z toho, že plní svou úlohu, tedy ochranu právních poměrů, tedy celospolečenského zájmu) jsou jen jedním z řady případů, kdy tato zásadní otázka vystupuje na světlo.

2) Co se "vyšší autority" týče, jsem toho názoru, že v republikánském zřízení není nezbytné ba ani žádoucí, aby tato byla představována metaforou Boha. Pak by totiž ateisté mohli být nahlíženi jako občané, jejichž rozum a svědomí jsou jaksi na "nižší úrovni" nežli rozum a svědomí "věřících". Neupírám Bavorům ani nikomu jinému právo dívat se na věci jinak. Ale i v Bavorsku a jinde žijí ateisté. - Blíže se k tomu nechci vyjadřovat.

Vy_ohl_d_02

Zdeněk Vyšohlíd - Domažlice

Nešťastní Bavoři Pátek, 28.Února 2014, 11:47:57

Chtěl jsem jen zdůraznit, že politici respektují mnohdy mlhavé teze o spravedlnosti, morálce ap., někd dokonce o Bohu. Ale, jak říkám, "profilují se" jasnými soudy a věcným rozhodováním.
Z demokratického provozu nelze vyřadit ani nevěřící, ani věřící. Ani ty, co se oddali či zaprodali Bohu, ani ty, co se oddali či zaprodali pětiletkám.
Ostatně: snad nejrozsáhlejší diskuse v DR se v poslední době týkala víry, zvl. v souvislosti s články pí Hájkové.
Máme snad tabuizovat sousloví „zájem lidu“? Zájmy lidí (z menšin nebo z „nižších pater“) přece nejsou irelevantní! A rétorika, pouhé jazykové vyjádření přece není tím podstatným.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Pátek, 28.Února 2014, 16:50:56

Není to vlastně trochu divné, že v nejateističtější zemi na světě se vedou tak rozsáhlé diskuse o víře?

Navandru_007_ego

Jan Zilzer z Chudobince - Praha-Řeporyje

divné? Pátek, 28.Února 2014, 17:12:46

Myslím si, žeto není tak divné. A navíc se ty diskuse, kromě "křesťanských serverů" zas tak moc nevedou. Jen na Deníku Referendum. Většinu lidí, které znám - a jsou mezi nimi i věřící - diskuse o víře ani trochu nezajímají. Víra (náboženská) totiž pro ně není téma k diskusi, ale jednoduše součást života. A řekl bych dokonce, že to pro ně je i něco, co souvisí s lidskou slušností.

A navíc to NENÍ téma tohoto článku, jenom první replika k tomu tak trochu svádí.

Článek je o neúctě k právu, a HLAVNĚ o mizející slušnosti.
Nikdo z novinářů se valně nepodivoval Topolánkovým vztyčeným prostředníčkům.

Útoky na státní zástupce, kteří "nepochopili", že mají pronásledovat Ratha, ale ne už Nečase, jsou škodlivé mj. tím, že upevňují beztak silnou nedůvěru k justici v naší zemi. Nemálo k tomu příïspěl i Václav Klaus svou tvrdošíjnou arogancí,
Když zavřou Ratha, není to zpolitizování, když zavřou někoho z tzv. pravice, pak ano.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Neúcta k právu? Sobota, 1.Března 2014, 15:12:50

Ti, kdo si mysleli, že pád komunismu povede k úctě k právu, se opravdu velice mýlili.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.