Znakem pokleslé úrovně komunikace a argumentace je tzv. „chytání za slovo“. „Když ti scházejí argumenty, chytej soupeře za slovo.“ To je poučka pokleslé rétoriky. Vyrvi slovo z kontextu — a utluč jím protivníka. Nedávno demonstrovala ODS svou ideovou vyprahlost tím, že se chytila slova „parazitovat“ a učinila je hlavním tématem. „Úspěšně“ tím odvedla pozornost od věci, o kterou skutečně běželo (a kterou se současná moc výkonná musí i hodlá vážně zabývat).

S podobným nešvarem se dnes setkáváme nejen v politice, ale i v žurnalistice. Jsme svědky boje proti státním zástupcům. Žalobci prý zasahují do politiky, volají někteří politici. Pak je třeba se ptát, co rozumějí politikou. Rozumějí politikou také zločin na půdě Parlamentu? Není-li stíhatelný, není zločinem? Cožpak se státní zástupci pletou do politiky, když stíhají to, co je v rozporu s literou zákona?

Jeden z nejvyšších státních zástupců se vyslovil upřímně a zodpovědně, že causa Nečas přináší „zásadní otázky celospolečenského významu“. Doložil to ústavně korektním slovníkem, když připomněl, že se „poslanci mají řídit svým nejlepším vědomím a svědomím a mandát vykonávat v zájmu všeho lidu“ a ne se zřetelem ke svým „osobním výhodám“, kšeftům či cílům.