K emancipaci sexuálních menšin, situace v Číně
Otakar BurešV souvislosti s olympijskými hrami v Soči se rozvinula debata o právech LGBT komunity v různých částech světa. Jak je na tom s jejich dodržováním Čína? Homosexualita zde byla dekriminalizována v roce 1997.
Diskutovaná otázka práv sexuálních menšin, momentálně vzhledem k olympiádě a sílící represi v Rusku, znovu ukazuje podivné představy o vzdálených místech, s nimiž nemáme přímou zkušenost ani dostatek relevantních informací.
Tak třeba Karel Dolejší hodil na Britských listech do jednoho pytle k dvěma klerikálním státům — Saudské Arábii a Íránu, kde je nejvyšším trestem za homosexuální pohlavní styk trest smrti (v Asii vedle Malediv, „osvobozeného“ Afghánistánu a Jemenu), také Čínu. Jak je tomu s právy LGBT komunity v Číně?
To, co nazýváme homosexualitou zobrazuje stará čínská kultura jako přirozený a běžný projev odedávna. Především u mužů, ale také u žen. V literatuře najdeme mnoho popisů vztahů císařů s milenci, jakož i vztahy literátů s muži: Jeden chanský císař usnul se svým milencem, který mu zalehl jeho dlouhé rukávy.
Když se císař probudil a chtěl odejít, z něhy a lásky ke svému milému si rukávy ustřihl, aby ho nevzbudil. „Ustřihnout si rukávy“ je dodnes synonymem pro homosexuální vztah. V nejznámějším čínském románě Sen v červeném domě také najdeme homosexuální chování. Bisexualita byla přinejmenším ve vyšších vrstvách jevem běžným.