Předáci ČSSD, ANO a KDU-ČSL si dopřáli klidné Vánoce: ještě před nimi se dohodli na koaliční smlouvě a rozporcovali si vládní posty. Jenže právě kvůli tomu nelze po první euforii necítit kocovinu.

Partaje koukají na resorty jako na svoji kořist a způsobilost vyvolených jedinců spravovat ten či onen podceňují. Například kandidátem ANO na ministra životního prostředí je poslanec Richard Brabec.

Vystudoval sice přírodovědu, nicméně život strávil v manažerských funkcích v chemičkách. Nebude víc než za přírodu dýchat za průmysl, podobně jako druhdy občanský demokrat Pavel Drobil? Andrej Babiš dříve dokonce zvažoval, že by životní prostředí řídil někdo z ČEZu či přímo Temelína, namátkou Jihočeský taťka Jiří Týc.

ČSSD, ANO a KDU-ČSL sepsaly ambiciózní koaliční smlouvu. Nezvykle velká pozornost v ní je věnována právě životnímu prostředí. Nechybí v ní ani závazek spolupracovat s občanskou společností. Schválně sledujme, jak moc ji bude nový ministr ctít. Kdyby přes svoji minulost rozmetal podezření, že životní prostředí je stranami tradičně cíleně svěřováno těm, jimž je bližší jeho drancování, bylo by to příjemné překvapení.

Zabojovat by například mohl proti kanálu Dunaj-Odra-Labe. Nejde jen o černou díru na peníze (pěkně se napakují již zhotovitelé předběžných analýz a studií proveditelnosti), ale také o nástroj poškození hydrologické rovnováhy v krajině, rozmanitosti fauny a flóry.

Spíš se ale vsadím, že i středolevá vláda bude rodit nominanty na Ropáky.

Lidovci zase za ministra kultury chtějí Daniela Hermana. Nevyčítal bych mu někdejší angažmá v Arcibiskupském paláci ani radikální názory na vypořádání s komunismem. Musíme umět žít a spolupracovat s lidmi akcentujícími jiné priority.

Jenže Hermanovou již dříve odhalenou potíží je neschopnost cokoli řídit. Pravděpodobně bude jen zdatným mluvčím svého prvního náměstka či ředitele kanceláře. Ale personální zázemí KDU-ČSL je asi tak chudé, že výběr nemohl být jiný…

Sociální demokraté zase prý chtějí vyslat na ministerstvo vnitra Milana Chovance. Že by jej kvalifikovala minulost dvojitého agenta — haškovců i sobotkovců? Bude muž jeho profilu následovníkem Stanislava Grosse, Ivana Langera a Radka Johna, nebo Václava Grulicha a Františka Bublana?

Ránou do kebule všech naivků je rovněž chystané žonglování s náměstky. Ministry z jedné strany mají v řadě resortů „hlídat“ náměstci ze zbylých koaličních partají. Toto chystá koalice, jež jinak vzývá služební zákon, který by měl státní správu odpolitizovat. Politickými figurami by měli být ministři a nejbližší spolupracovníci v jejich kancelářích, v krajním případě jeden náměstek. Ale zdá se, že takto zdrženlivá vznikající koalice nebude.

Andrej Babiš, Bohuslav Sobotka i Pavel Bělobrádek se dušovali, že jejich vládnutí se od toho předešlého bude zásadně lišit. Slibovali úspornost, zodpovědnost, absenci politikaření. Místo toho mezi sebou politikaří od prvního okamžiku. Spor o zemědělství a početní poměry ve vládě budiž důkazem.

Vzájemnými podpásovkami nešetří zejména ANO a KDU-ČSL. Staronové poměry již prosvitly i ve Sněmovně. Neubylo sněmovních funkcionářů, zato zástupce opozice, Petr Gazdík (TOP 09/STAN), se do místopředsednického křesla vyšvihl jen s odřenýma ušima.

Přesnou a oficiální sestavu ministrů ještě neznáme. Mluvit do ní zřejmě bude chtít i prezident. Miloš Zeman volá po odbornících. Na obraně chce například experta na armádu. Bude stejně přísný i v resortech životního prostředí či kultury? Obávám se, že nikoliv. Občas se odborníci hodí, občas ne. Takto holt česká politika fungovala, funguje a fungovat asi bude dál. Pak by si ale naši ústavní činitelé mohli odpustit aspoň ty velkohubé řeči.