Ostrovy smrti

Brazílie platí tradičně za mimořádně nebezpečnou zemi pro novináře, v posledních letech se ale situace zlepšuje. Její pozici v tematickém žebříčku obsadily Filipíny, kde lze pozorovat spíše opačný trend.

Když Reportéři bez hranic ve středu 18. prosince zveřejnili seznam nejnebezpečnějších zemí pro novináře v roce 2013, v Latinské Americe mohli být vcelku spokojení. Mexiko i Brazílie vypadly z pětice nejhorších míst; nahradily je Indie a Filipíny. Důvod k oslavě to ještě není; v Brazílii bylo stejně jako v loňském roce zavražděno pět novinářů.

V největší jihoamerické zemi je ovšem možné mluvit o zlepšení, především díky větší aktivitě soudů v případech porušování lidských práv. Útokům na novináře se také daří zabraňovat ve velkých centrech. Většina případů z poslední doby se soustředí do malých a středně velkých měst na severovýchodě země. Ohroženi jsou zaměstnanci lokálních médií, kteří se zaměřují na případy místní korupce nebo zneužívání pravomocí. Například Mafaldo Bezerra Goes, zavražděný v únoru, splňoval všechny předpoklady; působil ve čtyřicetitisícovém městě Jaguaribe v severovýchodním státě Ceará, vzdáleném 300 kilometrů od hlavního města Fortaleza. Stejně jako další zavraždění rýpal do vosího hnízda mocných regionálních mafiánů, za což zaplatil životem.

Oproti dřívější době jsou dnes brazilské soudy připraveny se těmito případy zabývat. A obvinění často skutečně skončí ve vězení, včetně příslušníků zkorumpované policie; například podezřelí policisté z případu dvou novinářů zavražděných počátkem letošního roku (rozhlasový moderátor Rodrigo Neto a fotograf Walgney Carvalho) jsou od začátku vyšetřování ve vazbě, jejich soud začal v říjnu.

Zato v zemi, která Brazílii v pětici nejnebezpečnějších zemí nahradila, k žádnému viditelnému zlepšení nedochází. Filipíny jsou ve zvláštní pozici; jedná se o demokracii bez zapojení do válečného konfliktu s výjimkou víceméně regionálních střetů s islámskými guerillami na části ostrova Mindanao. Filipíny nejsou, na rozdíl od Brazílie nebo Mexika, významnou křižovatkou mezinárodního organizovaného zločinu, netýká se jich zapojení do americké války proti drogám nebo třeba kriminální aktivity velkých nadnárodních společností jako v Amazonském pralese. Přesto se umisťují na nejhorších příčkách prakticky všech žebříčků zabývajících se podmínkami práce médií.

Například v Indexu mediální svobody (Press Freedom Index) pro rok 2013 drží Filipíny 147. příčku. Lépe se umístila většina sousedů – Indonésie, Thajsko, Malajsie i Kambodža. Brazílie je o celých 45 příček výše. Souvisí to právě s velmi vysokým počtem vražd novinářů. A s téměř stoprocentní beztrestností pro viníky.

Jen za letošní rok zemřelo na Filipínách násilnou smrtí dvanáct novinářů, z toho tři za poslední měsíc. K vraždám dochází v drtivé většině na centrálních ostrovech Luzon a Mindanao; v metropoli Manile a velkých městech jako Cagayan de Oro. Stejně jako v Brazílii jsou novináři nejčastěji cílem vlivné regionální aristokracie, jejíž moc ovšem na Filipínách sahá do mnohem vyšších pater. Například v případu Gerryho Ortegy zavražděného před dvěma let, byl podezřelým tehdejší sám guvernér provincie Palawan Joel Reyes. Za masakrem z roku 2009, při kterém zemřelo 34 novinářů, byl zřejmě zodpovědný Andal Ampatuan, syn stejnojmenného guvernéra provincie Maguindanao; tedy příslušník mocného rodinného klanu, který patřil k blízkým spojencům prezidentky Glorie Arroyové a fakticky Maguindanao ovládá.

Ani jeden z těchto mužů neskončil ve vězení. Od přechodu země k demokracii v roce 1987 nebyl odsouzen jediný podezřelý v případech zavražděných. V Indexu beztrestnosti (Impunity Index) zveřejňovaného Výborem na ochranu novinářů (CPJ) mají horší skóre, kalkulované podílem nevyřešených případů vůči počtu obyvatel, pouze Somálsko a Irák. Conrado de Quiros, sloupkař nejrespektovanějších filipínských novin Philippine Daily Inquirer, mluví přímo o „kultuře beztrestnosti“.

Zatímco brazilské soudy nacházejí v poslední době odvahu zabývat se korupcí a kriminálními aktivitami mocných, na Filipínách zůstává vše při starém. I po příchodu nového prezidenta Beningna Aquina. Ten je sice přirovnáván k brazilskému Lulovi, který se o větší odvahu a nezávislost brazilských soudů výrazně zasloužil. Ale zatím se zdá, že oblíbenému Aquinovi atmosféra strachu a beztrestnosti vyhovuje. A tak Filipíny zřejmě i v dalších letech zůstanou pro novináře ostrovy smrti.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.