Chci přispět X

Tabák a lobbisté

Lobbying tabákového průmyslu v případě tzv. tabákové směrnice, kterou v říjnu projednával Evropský parlament, v mnoha oblastech dosáhl svých cílů. Bohužel tak vyhrály zájmy tabákového průmyslu nad zájmy těch, kteří chtěli chránit zdraví lidí.

Lobbisté a lobbying, to jsou výrazy vnímané v českých končinách spíše pejorativně. Připadá mi, že si lobbistu představujeme jako divné individuum, snažící se vetřít do některé z parlamentních komor s igelitkou tisícovek, kterou chce někomu vrazit výměnou za jakoukoli zakázku.

Jenže lobbying je definován jako prosazování zájmů konkrétní skupiny v politickém prostoru, a vůbec to nemusí být lobbying pouze byznysu, stejně tak může jít o neziskové organizace, odbory, lékaře nebo milovníky vzácných koček či zachránců původních odrůd jabloní.

Na jedné straně lobbisté přispívají k vyšší demokracii tím, že mohou obhajovat zájmy menšiny proti zájmům většiny, a tak vyvažovat některé systémové nedostatky demokratického zřízení. Na straně druhé je však nasnadě argument, že aktivity lobbistů spíše demokracii škodí, protože jsou lépe prosazovány zájmy těch, kteří je zkrátka mohou lépe zaplatit.

V kontextu tzv. tabákové směrnice, o které bylo hlasováno na plenárním zasedání Evropského parlamentu 8. října 2013, je možné sledovat fenomén lobbyingu na evropské úrovni spíše v tom negativním světle - lobbying jako velice nákladný nástroj prosazování zájmů producentů tabáku, který byl navíc nebývale širokospektrální a nápaditý.

Tabákový průmysl reagoval doslova alergicky, když se začala rýsovat první podoba směrnice pod taktovkou bývalého eurokomisaře Dallího. Ten byl nucen odstoupit ze své funkce na základě vykonstruovaných obvinění z úplatku, který ani nepřijal. Vyšetřování tzv. Dalligate sice ještě není u konce, avšak zdá se, že všechna falešná obvinění vznesená vůči eurokomisaři byla „upečena“ u lobbistů ze Swedish Match.

Díky výměně komisařů se tak směrnice do Evropského parlamentu dostala s malým zpožděním. Ve snaze zbrzdit, zmírnit nebo změnit znění směrnice se spustila obrovská lobbistická akce, některými označována za největší a nejnákladnější lobbying v historii EU.

Jenom firma Philip Morris vyčlenila přibližně 1,5 milionu eur ve snaze prosadit svou. Od rozesílání pohlednic až po mobilizační výzvy v jednotlivých krabičkách cigaret – lobbisté dělali co mohli a dělali to dobře.

Původní návrh Komise uvažoval o tom, že na krabičce cigaret bude věnováno 75 % plochy odstrašujícím fotografiím a důrazným varováním. V současném návrhu je to už jen 65 %. V parlamentu se také nepovedlo prosadit okamžitý zákaz tzv. ochucených tabákových výrobků.

Příměsi jako vanilka nebo kofein zmizí z trhu až v roce 2016, mentol dokonce až v roce 2022. Lobby se podařilo udržet i tenké cigarety, tzv. slimky. Původně měly být zakázané úplně, po hlasování se počítá už jen se zákazem tenkých obalů.

Lobbying tabákového průmyslu v mnoha oblastech dosáhl svých cílů. Splnil svou roli a je už v důsledku zbytečné debatovat, jestli konkrétní aktivity byly nebo nebyly za hranou přípustnosti. V tomto duelu bohužel vyhrály zájmy tabákového průmyslu nad zájmy těch, kteří chtěli chránit zdraví lidí. Ochraně zdraví to každopádně neprospělo. Otázkou zůstává, zda v tomto případě lobbying prospěl samotnému demokratickému procesu či nikoliv.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.