Čekal bych od novin, které se považují za seriózní, že budou podávat pravdivé informace. Dne 4. 2. 2010 Lidové noviny věnovaly celou 2. stránku zneužívání náhrad našimi zákonodárci. Jistě je to důležitá věc, politici mají být pod neustálou kontrolou, nicméně informace o této kontrole by se měly zakládat na pravdě, jinak to vše pozbude smysl a  budeme se pohybovat v informačním ovzduší typu „jedna paní povídala“.

V jednom z článků na této straně LN, který se jmenuje „Ještě tři měsíce po demisi jezdili exministři ve služebních autech. Zároveň brali cestovné z parlamentu“, je tato informace: „Alexandr Vondra cestovné: 25 600 Kč". Exministr je k tomu citován takto: „Vše, co jsem dostal navíc v rozporu s dobrými mravy, vrátím. Do posledního haléře.“ A zpráva pokračuje: „Peníze převedl ve prospěch Diakonie ČCE a sportovců ve Slaném, v obou případech 25 tisíc korun. (Dar nedokázal nikdo z obdarovaných potvrdit.)“

Jde o tu závorku na konci odstavce. Pracuji v Diakonii ČCE a opravdu jsem ani já, ani nikdo jiný z mých spolupracovníků nedokázal potvrdit onen dar. Ne že by nebyl, ale protože nás o jeho potvrzení nikdo nežádal. Kdyby se nás obtěžoval autor příspěvku zeptat, samozřejmě bychom mu potvrdili, že se Vondra zúčastnil naší charitativní aukce v Litoměřicích, vydražil si věci za  24 000,- Kč a má na to samozřejmě od nás darovací smlouvu a zbytek peněz utratil za nákup našich výrobků.

Nejde mi o obhajobu Vondry — jde mi o novinářskou etiku. Ta závorka je svinstvo, neboť je to polopravda, která, jak známo, je horší než lež. Tytéž Lidové noviny se ostatně nestydí difamovat, opět na základě polopravd, Martina Bursíka a nařknout ho lživě z těžkého střetu zájmů ohledně prolomení limitů těžby uhlí. A to už je skutečně hodně silná káva, zvlášť když se Lidové noviny ústy svého šéfredaktora k této diskreditační kampani hrdě hlásí — Bursík si za to prý může sám, neměl se pouštět do uhlobaronů. Větší cynismus si jen těžko představit.

Vondrových pětadvacet tisíc nic není. I kdyby je skutečně nevrátil přes Diakonii, byla by to v kontextu míry české korupce drobnost, kterou by hravě ustál, už dnes o ní stejně nikdo neví. Případ s Bursíkem je však mnohem závažnější, neboť jde o diskreditaci ne jen jeho osobně, ale všeho toho, co prezentuje on i Strana zelených, nejde o pár tisíc, ale o stamiliony, o megatuny uhlí. A o krajinu, o Horní Jiřetín, o vztah k této zemi. A to už je vysoká hra.

Bursík bude v kraji uhlobaronů kandidovat do sněmovny jako zástupce jediné strany, která brání zemi proti zločinnému drancování. A pamatujme si: Proti němu a jeho boji proti další těžbě uhlí, která kdysi byla přímo symbolem zločinného komunistického režimu, nestojí argumenty, ale polopravdy, manipulace — dokonce i s pomocí „seriózního“ tisku. Už nyní je zaplaven kraj billboardy Jiřího Paroubka, který slibuje „zachovat pracovní příležitosti“.

V tomto světle se mi jeví všechny ty cyklicky se opakující tanečky kolem platů a náhrad zákonodárců jako vrtění psem, které má odvést pozornost od toho, kde se děje skutečné svinstvo — tisíckrát větší. Úplatek za hlasování ve prospěch těžařů se pohybuje v mnohonásobně vyšším řádu, než nějaký umrněný cesťák. Počítejme — jak si asi rozdělili naši milí zákonodárci, hlasující před lety pro nákup Gripenů, ony prokazatelně vyplacené miliardy úplatku?

Poslouchal jsem dnes (9. 2.) v rozhlasu komentář Jindřicha Šídla, ve kterém dovozoval, že názorová neshoda Bursíka s Liškou povede Zelené k nevolitelnosti. Před časem Zelené téměř odrovnala jedna SMS o jedné krávě. Podle prof. Parkinsona miliarda nic neznamená, protože si tisíc milionů nikdo neumí představit — na rozdíl od krávy v SMS.

Bude-li česká společnost takovýmto způsobem hodnotit své politiky a podle tohoto hodnocení i volit a budou-li jim k tomu takovíto novináři dodávat tak validní informace, pak buď Hospodin milostiv této zemi. Sbohem Horní Jiřetíne!