Co volby přinesly, a co ne

Ivan Štampach

Porážka pučistů spojená s velkorysostí vůči těm méně aktivním z nich je poslední šancí. Ještě je možné sociálně demokratickou stranu podpořit. Ještě je možné od ní očekávat pokus o relativní nápravu poměrů.

Prožil jsem tento týden dramatické setkání s člověkem z dlouholetého okruhu blízkých přátel. Už vícekrát jsem mu pomáhal řešit těžkou životní situaci. Tentokrát se o ní rozhovořil podrobně. Je to muž blížící se k padesátinám, s doktorátem v jednom z humanitních oborů zaměstnaný na badatelském pracovišti, který již prošel několika zaměstnáními, mimo jiné i vedením jedné odborné instituce.

Každý měsíc před výplatou řeší otázku, co jíst. Omezuje výdaje na minimum, a přesto upadá do dluhové pasti. Musí si půjčovat, aby mohl splácet jiný dluh. Občas se někdo z jeho přátel a známých slituje a věnuje mu nějakou částku.

Téměř vnitřní otřes mi způsobila jeho reflexe. Zdůrazňuji, že jde o člověka s vědeckou kázní v řeči, člověka, který váží slova a nespěchá s radikálními soudy. Přesto však se vyslovil, že dopad ekonomických mechanismů systému na pocit bezpečí jsou stejné jako strach z StB za minulého režimu. Podílel se totiž v osmdesátých letech jako mladý disidentský aktivista mimo jiné na kolportáži samizdatových materiálů.

Kdyby šlo o jednotlivý případ, uvažoval bych o nějakých náhodách, které se sešly a zkomplikovaly v popsaném případě situaci. Znám však další dva případy lidí, kteří za minulého režimu zažili potíže, v jednom případě i násilí pro své názory a podíleli se na podzemních protirežimních edičních aktivitách.

Jedna z těchto osob se hned na začátku roku 1990 zapojila do rozvoje nestátního školství. Zkušenost těchto mých známých či přátel se současným režimem je tak drtivá, že se stali voliči komunistické strany.

Další z blízkých lidí nestačil nic podnikat za komunistického režimu, protože byl na jeho konci desetiletým školákem. V nových poměrech po maturitě vystudoval v bakalářském a magisterském stupni jeden humanitní obor a již za studia a celou dobu až dosud po něm pracuje v pomáhajících profesích. Zachránil nemálo životů.

Na své nedávném pracovišti, které sebezáchovně po několika letech opustil, pracoval za nějakých čtrnáct tisíc korun měsíčně čistého denně od rána do večera a obsazené měl i některé víkendy. Není daleko od toho, že denně snídá jeden rohlík, obědvá jeden rohlík a večeří jeden rohlík, pokud ho někdo nepozve na oběd nebo večeři. Brzy bude mít dvě povolání.

Mzda za jedno padne celá na nájemné za garsonku bez ústředního topení mimo centrum Prahy. Druhá sotva vystačí na jídlo, hygienu, mobil, jízdné a ošacení. Je to člověk duchovně orientovaný, laskavý, nesobecký. Uvažoval ve volbách do Sněmovny před dvěma týdny, že bude volit komunisty, ale je si vědom toho, že nejsou skutečnou alternativou. Byl by to spíše protestní hlas. Nevím, jak se rozhodl definitivně.

Tváří v tvář těmto životním příběhům se jeví jako bezvýznamná banalita, že ve volbách těsně zvítězila sociální demokracie. Je zřejmé, že i ve své nejlepší podobě není ničím jiným, než stranou mírného pokroku v mezích zákona.

Tato strana nemá v programu zásadní obrat politického a ekonomického směru, a přitom jen to by mohlo poskytnout šanci lidem, kteří jsou pracovití, vzdělaní, se sociálním zázemím a přesto jsou na hranici bídy a kterých není málo. Její ekonomický expert a pravděpodobně budoucí ministr slepě obhajuje nehumánní neoliberální ekonomický model a liší se od ekonomů starého vládního poradního týmu vlády jen tím, že by pocukroval krutý model mírně sociální rétorikou.

Políčkem do tváře voličů sociální demokracie byl pokus o stranický převrat ve druhý volební den na spiklenecké schůzce 26. října a na následujícím zasedání Ústředního výkonného výboru strany. To málo, co strana byla ochotna a schopna ve svém programu nabídnout, garantovala především postava očekávaného budoucího premiéra. Voliči se na Bohuslava Sobotku spolehli a doufali, že se bude snažit podle chabého mandátu, který straně poskytli, obhájit maximum možného.

Volby nedopadly přesvědčivě ve prospěch ČSSD, ale poskytly jí prvenství a na rozdíl od voleb s podobným výsledkem roku 2010 i výrazný koaliční potenciál. Stala se nevěstou, o kterou se krásnější i zcela oškliví princové ucházejí. Je otřesné a těžko pochopitelné, že pokus evidentních cyniků oslavují i žurnalisté a publicisté, kteří se označují za levicové.

Nemusím se v hodnocení sobotkovského a haškovského křídla ČSSD spoléhat na jednostranné mediální zprávy, které jsou vždy zároveň komentáři. Mám informace z první ruky z posledního sjezdu ČSSD o tom, jak emisaři haškovského křídla obcházeli s jistými nabídkami nerozhodnuté delegáty sjezdu a jak po nich chtěli, aby za plentou na mobil ofotografovali svůj volební lístek, s tím, že na základě předložené fotografie dostanou slíbenou odměnu.

Označování těchto machiavelistů a technologů moci za autentickou levici za současného pomlouvání lidí jako Sobotka, Špidla, Dienstbier, Gajdůšková, Zaorálek, to byla poslední zkouška ochoty levicového voliče. Porážka pučistů spojená s velkorysostí vůči těm méně aktivním z nich je naopak poslední šancí. Ještě je možné stranu podpořit. Ještě je možné od ní očekávat pokus o relativní nápravu poměrů.

Jisté však je, že vítězství sociální demokracie v koalici, která ji nezaručuje ani většinu ve vládě, přináší málo. Její aritmeticky nutná mesaliance s jedním podnikatelským projektem a s klerikálně konzervativním subjektem neposiluje naději na aspoň jakési zlepšení situace. Bez intenzivní občansko-právní, vzdělávací a pomáhající aktivity mimo stranicko-politické struktury se propadneme do bídy, chaosu a extremismu.

    Diskuse
    November 11, 2013 v 11.11
    Vcelku souhlas. Až na ten "výrazný koaliční potenciál", pokud je užíván v souvislosti se sestavením vlády. Tedy té, která by byla skutečně potřebným k úžitku.
    A také až na očekávání pokusu o relativní nápravu poměrů. Domnívám se, že ti " Sobotka, Špidla, Dienstbier, Gajdůšková, Zaorálek" jsou příliš vzdálení realitě a nemají ani ponětí o tom, jak žijí známí pana Štampacha a řada dalších lidí, likvidovaných současným režimem. Paní Gajdůšková to ostatně dává veřejně najevo a ani od dalších, výše psaných, jsem nezaznamenal nějaký vehementní protest vůči probíhající likvidaci lidskosti.
    Navíc, ČSSD se dívá na ty "občansko-právní, vzdělávací a pomáhající aktivity mimo stranicko-politické struktury" asi jako američan na chodský kroj. Pobaví, ale není třeba brát vážně. Jaký pak mohou mít efekt?
    MF
    November 11, 2013 v 12.05
    trochu jiný pohled, méně kýčovitý: Hekrdla
    Dovoluji si poukázat na článek M. Hekrdly "Podivné podzimní jaro v Lidovém domě" v Týdnu. Z něho vyjímám:

    "Zkusme se podívat obráceně, jak to umí jen camera obscura (a politická realita), na malý český puč v jedné chřadnoucí levicové straně. Kdo je tam vlastně pučistou? V předvečer voleb 2013 Bohuslav Sobotka věděl, že má v zádech Michala Haška a spol. i prezidenta Miloše Zemana. Podle průzkumů veřejného mínění už věděl, že nebude moci naplnit vítězství ve výši 30 procent, jímž podmínil setrvání ve funkci. Věděl, že kariérově orientovaní protivníci budou z oslabené strany i z následných autistických řečí jeho samého (o vítězství ČSSD a jednáních o stabilní vládě) doslova konsternováni. Provokoval je tou vítěznou halekačkou? Sobotka věděl (jako věděli všichni), že šokovaný vnitřní nepřítel poběží za Zemanem, že bude těkat, zmateně vyzývat k demisi a hlasovat, zkrátka: dělat chyby. Haškovo lhaní na kameru bylo jen stěží promyšleným aktem pučistického harmonogramu. Šlo spíše o důkaz improvizace.
    Jako realizace předem vytvořeného plánu naopak vyhlíží Sobotkovo válcování nepřátel. Jeho motorem je kýčovitý příběh, moralita, v níž nikdo nechce vystupovat jako záporný hrdina. Palivem pak silná slova (pučisté, převrat, dýka v zádech, lži). Na to se napojily hektické pouliční demonstrace a vstřícné nápěvy médií (i pravicových politiků), temné proti pučistům, vzletné vůči Sobotkovu „jaru v sociální demokracii“. Stala se hlavním pořádacím faktorem v ČSSD naděje na obrodu rozdělené strany? Nebo už tu stranu řídí jenom strach, kdo a za co všechno ještě může být veřejně pranýřován, spojován s pučisty, vyzýván k odchodu a ostouzen?"
    MK
    November 11, 2013 v 13.25
    Pane Fraňku
    ten text je dost konspirativní. Sobotka všechno věděl, on už si to naplánoval, jemu o to šlo celou dobu... A použití slova "autistický" v jiném než lékařském textu je taky kýč. Neudělali by lidoví socialisté lépe, kdyby místo zachraňování Haška uznali, že to Hašek zvoral, nechali ho sníst, co si navařil, a najít někoho, kdo by byl jejich novým (a doufejme lepším) reprezentantem ve vedení ČSSD? Já myslím že ano. Ale já jsem "z jiné frakce" tak do toho možná až tak nevidím.
    MF
    November 11, 2013 v 22.12
    Štampach lepší Hekrdly?-
    Kolařík ke Kolaříkovi.
    To ano, Pavle, silně naivní religionista z Pardubic je daleko lepší politický analytik než novinář z Práva, který se problematikou zabývá 20 let, že?
    Navíc pan Štampach není vůbec názorově konsistentní. S tou Gajdůškovou - podívej se na jeho facebook. Její výrok o tom, že ČSSD není stranou pro bezdomovce je dosti děsivý a patří spíše tak k topce. Ale třeba má k ní blíže, než k nějakým sockám.

    JK
    November 11, 2013 v 23.46
    tři rohlíky?
    Já s panem Štampachem vcelku souhlasím, co se týče hodnocení puče v ČSSD a role prezidenta Zemana a pana Haška v ní. Mám však trochu problém s tím úvodem: pohybuju se v akademickém prostředí, kde máme všichni pocit, že nás platí špatně (rozhodně hůř, než si zasloužíme), ale přiznám se, že padesátiletého "člověka s doktorátem, zaměstnaného na badatelském pracovišti" (dříve zřejmě dokonce ředitele takového pracoviště), který by měl problém, jestli se dosyta nají, ve svém okolí nemám, ani jsem o něm neslyšel.
    Může to být samozřejmě mou omezenou zkušeností. Problém je, že ani statistiky SSÚ nehovoří o nějaké mimořádné bídě akademicky vzdělaných pracovníků. Průměrný plat pracovníka AV ČR (včetně uklízeček a skladníků) byl loni 35 tisíc Kč; průměrný plat absolventa VŠChT nebo VŠE pět let po absolutoriu je mezi 35 a 40 tis Kč, nezaměstnanost mezi 2 a 6 procenty...(viz projekt Reflex PedF UK, výsledkz shrnuty např. zde: http://www.ceskapozice.cz/domov/veda-vzdelavani/%E2%80%9Ebest-ceske-vysoke-skoly%E2%80%9C-tentokrat-podle-expertu-z-pedagogicke-fakulty-uk?page=0,1).
    Říkal jsem si, jestli to není tím, že kolegy z humanitních oborů platí významně hůře - možná to tak bude, ale taková Fakulta sociálních věd uvádí na svých vlastních webových stránkách průměrný plat vědeckopedagogického pracovníka kolem 39.900 Kč (a u docenta dokonce 49 000 Kč, zdroj http://www.fsv.cuni.cz/FSVTEMP-118-version1-fsv_vyrocni_zprava_2012_a4_nah.pdf) . Netvrdím, že je to moc, ale na pár rohlíků by to rozhodně stačit mělo.
    Nepochybuju o tom, že zkušenosti p. Štampacha jsou autentické, ale podle mého názoru by se k němu při odsuzování toho, čemu on říká "nehumánní neoliberální ekonomický model" většina akademických pracovníků nepřidala.
    November 12, 2013 v 0.38
    Kupování hlasů.
    Pokud by bylo možné něco, jak popisuje pan Štampach o focení volebních lístků za plentou, tak se stává nevěrohodnou celá ČSSD, protože pokud funguje uvnitř takovým způsobem, tak nejde o demokratickou stranu. A sám za sebe, jak se pozná nerozhodnutý volič na sjezdu? Taková věc by se stala při množství delegátů v ČSSD okamžitě skandálem a to veřejným.Tomu nevěřím a odvažuji se ji považovat za blamáž.
    November 12, 2013 v 9.06
    jásot zemanovců nad Hekrdlou
    Říkal jsem si, kdy někdo přijde s obrácenou verzí puče a vida už je to tady, Hekrdla v Právu. Jestli je něco kýč a to komický kýč, tak je to pohádka pana Hekrdly. Navíc si silně odporuje, pokud by byl Sobotka autista, tak by stěží zorganizoval tak sofistikovaný plán na odstranění vnitrostranické opozice. Paradoxně pokud by to tak skutečně bylo, tak by to ukazovalo, že je Sobotka mnohem lepší politický šachista než Hašek se Zemanem dohromady. Ale, jak se říká, papír snese vše a pro zemanovce a haškovce je každé oslabení Sobotky dobré, i kdyby bylo zcela vyfantazírované, jako je to v případě článku pana Hekrdly.
    November 12, 2013 v 11.07
    Pane Šimso,
    celá akce nemusela nutně být dílem Sobotkova mozku. Podivuhodná aktivita pravicových médií o tom svědčí. Ostatně, očekávaná vládní koalice v současné konstalaci jistě někomu velmi vyhovuje. Nebudou to zcela zřejmě ti sociálně nejslabší. Soudy o fantazírování bych tedy vynášel později, až budovaná vláda začne přinášet ovoce. Až uvidíme komu a jaké. Nepředpokládám, že by jste se řídil revolučním nadšením, pak tedy zvažujte i jiné možnosti, než nám mainstreamově cpou média pod nos. Cui bono? - základní kámen politického uvažování.
    November 12, 2013 v 11.16
    A ještě.
    Nazýváte se filosofem a přitom manipulativně škatulkujete lidi s jiným názorem. Proč zemanovci? Proč ne nesobotkovci a nebo sobotkovci, ovšem s nefanoušským nadhledem?
    November 12, 2013 v 13.37
    Cui bono?
    Pane Ševčíku, také se zeptejte Cui bono?, pokud chcete brát vážně tuhle obrácenou verzi puče. Fakticky by to ovšem znamenalo, že jsou Hašek se Zemanem ještě větší amatéři a packalové, než se jeví být po minulé akci, když by takhle naskočili do připravené akce. Já ovšem nejsem milovníkem teorií spiknutí, proto to považuji za pitomost. Osobně si myslím, že podcenili sociální demokracii a občanskou společnost. Novinář chce být viděn a čten a to je nejčastějším důvodem výskytu obskurních teorií. Haškovci a zemanovci jsou novinářské zkratky, nic filosofického v tom není, můžete mě zařadit mezi nehaškovce a nezemanovce.
    November 12, 2013 v 16.02
    věci drobné a zásadní
    pro samé puče a kýče a různé kádrovácké obsese by nebylo dobré utéct od podstatné otázky - a tou je past politiky v podobě "mírného pokroku v mezích zákona"
    Proti zákonnému postupu nic nemám ale tenhle odkaz na Jaroslava Haška byl asi myšlen jinak - jako kritika drobečkové politiky. Tomu rozumím i v praktické rovině.
    A abychom nespadli do jiného kýče (a la hesla "chtít nemožné") tak je třeba říci co by bylo zásadním a přitom reálným požadavkem a jak pro něj získat podporu.
    + Další komentáře