Mnoho lidí projevovalo nespokojenost se stavem české demokracie. Zdálo se, že všem „rozhořčeným“ je jasné, že korupce je prakticky všude. Zdálo se, že nás to chápe hodně, že hlavním cílem těchto voleb je zlepšit základy české demokracie. Nevím kolik nás přesně bylo a co přesně nás spojovalo, po těchto volbách začínám chápat, že ani jasné cíle sdílené mnoha lidmi nestačí.

Nestačí ke změnám ve společnosti, alespoň ne té české, postkomunistické. Pro skutečnou změnu prostřednictvím voleb je nutná vysoká, demokratická kultura všech médií. Pro skutečnou změnu je nutné sebevědomí každého občana, že právě on je zodpovědný, právě on může uskutečnit změnu.

Na první pohled bylo jasné, že strany poslední vládní koalice, jsou zodpovědné za stav společnosti a před volbami měli přijít s vnitřní očistou. Neslyšel jsem výrazné omluvy TOP 09 a ODS za působení některých členů bývalé vlády a neviděl radikální proměny těchto stran, ani nové myšlenky a osobnosti.

Bylo jasné, že ČSSD se podílela na současném stavu společnosti velmi podobně v minulosti, někteří mohli doufat, že překvapí a dokáže být jedním z nositelů hlasu po zlepšení základů demokracie. Aktuálně je jasně vidět, že se vyrovnává se svou minulostí až po volbách a hledá svojí tvář až teď, mnohým jejím voličům asi tuhla krev v žilách při rozhoření konfliktu ve vedení ČSSD.

Volit ČSSD byla pro „rozhořčené“ vlastně loterie a tyto dny mohou jen čekat, zda jejich los vyhraje. Podobná loterie byla podle mne volit KDU-ČSL, kteří z jejich současných a minulých politiků bude určovat politiku této strany? Budou stranou podporující lidskost nebo stranou ponižující některé skupiny obyvatel?

Jaké strany byly jistotou pro „rozhořčené“, podle mě to byly bohužel strany, které se nedostaly do Parlamentu — například Zelení, Piráti, Změna. Byly to strany, které otevřeně popisovaly stav věcí, měly propracované programy, odvážné názory a otevřely své kandidátky zajímavým osobnostem.

Nepovedlo se jim vzájemně spolupracovat a podpořit se „proti zavedeným zkušeným“, „proti síle nacionalismu“ a „proti neomezeným penězům“. Někteří „Rozhořčení“ uslyšeli jen slova, obrazy a videa ANO, o tom jak právě ANO zlepší naši společnost a nedošlo jim, že slyšet a vidět ANO všude kolem sebe, mohou díky špatnému stavu společnosti, kde se dají informační kanály prostě koupit. Jak může změnit k lepšímu demokracii někdo, kdo využívá její nemoc?

Pokud je v českém Parlamentu místo strany víceméně silný podnikatelský subjekt, tak jsme možná ještě dál, než popisuje francouzská knihu „Rebelka“ o podnikání velkých společností podnikajících téměř ve všem. V této knize je vykresleno, jak bezbranní jsou „rebelové“ vůči síle takových velkých společností, jak snadno se všichni necháme koupit.

No a někteří „rozhořčení“ asi uslyšeli a uvěřili výkřikům o radikální změně a přímé demokracii „made by Úsvit“. Asi díky té pikantní směsi slov, které se dají shrnout do věty „vymeteme ten bordel“. Které skupiny obyvatel Úsvit vymete a že „vymetání“ je ideologicky v přímém rozporu s přímou demokracií si asi nevšimli.

Jsme dostatečně sebevědomí, abychom „zametli“ v naší zemi my sami a nenechávali to na stranách - ač nových - a osobách - ač úspěšných? Nejsme sebevědomí, nemůžeme být, mně před rokem 89 zlomila sebevědomí totalita, jak se odnaučit „držet hubu a krok“ bez operace mozku? Zdá se, že ani nové generace nevedeme k sebevědomí, které je pro demokracii a skutečné změny potřeba.

Nestačí čekat na další a další generace, je třeba měnit vše kolem nás hned. Sami od sebe další generace nerozpoznají ještě hůře prohlédnutelné lži a budou dále podléhat „většinovým informacím“, protože nebudou vědět, že pravdu si určují oni sami. Tak hodně sil milí „rozhořčení“ do každého dne.