Inteligence a chudoba
Michal RubášV americkém časopise Science vyšla studie, ve které mezinárodní tým vědců uveřejnil výsledky obsáhlého výzkumu zabývajícího se otázkou, zda si chudí za svou situaci mohou sami a zda jsou důvodem chudoby jejich nedostatečné schopnosti.
Při protlačování programu „modernizace“ sociálních systémů, jak jsme mu byli svědky po několik posledních desetiletí v mnoha zemích západního světa, hrála velmi důležitou roli rozšířená představa o kognitivních schopnostech a charakterových vlastnostech chudých lidí.
Škrtací a privatizační agenda reformních politiků se mohla zeširoka opírat o lidovou psychologii, jež konstatovala, že čím dál více spoluobčanů vypadává ze systému proto, že jsou nemotivovaní, líní a hloupí. Novináři často vyvažovali zprávy a reportáže o nezbytnosti „reforem“ ilustračním materiálem zobrazujícím sociálně neúspěšné příslušníky nějakého neoblíbeného etnika.
V této souvislosti skoro až zamrzí, že pozornosti českých médií unikla zpráva o studii, již přinesl ve svém posledním srpnovém vydání americký časopis Science. Mezinárodní tým vědců v ní uveřejnil výsledky obsáhlého výzkumu zabývajícího se právě otázkou, zda si chudí za svou situaci mohou sami a zda jsou důvodem chudoby jejich nedostatečné schopnosti.
Ananda Mani z CAGE Institute ve Warwicku spolu se svými americkými a kanadskými kolegy podrobovala testům rozumových schopností několik set lidí s cílem izolovat vliv finančního faktoru od působení jiných činitelů, jež by do výsledků testování také mohly vstupovat. Šetření probíhalo mezi indickými pěstiteli cukrové třtiny a na kontrolním vzorku návštěvníků obchodního centra v New Jersey.
Indičtí farmáři, kteří během roku procházejí obdobími chudoby (před sklizní jsou zadluženi), extrémní chudoby (po sklizni před prodejem) a blahobytu (poté, co utrží peníze), vykazovali úroveň svých intelektových schopností v závislosti na fázi svého hospodářského cyklu. Jejich IQ se posouvalo v průměru o třináct bodů.
„V případě pěstitelů cukrové třtiny porovnáváme výkony téže osoby, jež podávala v době, kdy měla málo peněz, a v době, kdy jich měla hodně. Konstatujeme, že když má peněz více, je inteligentnější“, uvádí Ananda Mani. Přitom se týmu badatelů údajně podařilo odečíst vlivy výživy, zdravotního stavu, fyzického vyčerpání, rodinného zázemí, stejně jako působnost stresu (měřil se tlak a tepová frekvence).
V roce 1999 jsem na konferenci Eurodiakonie ve svém příspěvku napsal: Nárůst nezaměstnanosti navíc způsobuje zhoršování kvality trhu pracovními silami. Lidé mají menší zájem se vzdělávat, jejich aktivita a nároky při hledání práce klesají a v zaměstnání podávají nižší výkony. Tento efekt jeden můj kolega z Německa nazval syndromem Svatého Resignatia a empiricky si dovoluji odhadnout že nastává někde mezi 8 – 12 % reálné nezaměstnanosti, podle kulturního kontextu – dříve v industriálnějších oblastech.
S dalšími evropskými kolegyněmi a kolegy, kteří pracovali v oblastech se strukturální nezaměstnaností, jsme upozorňovali na to, že empiricky nejistota a nezaměstnanost nemotivuje, ale naopak.
Jsem rád, že výzkum CAGE potvrdil tyto empirické poznatky i systematickým šetřením. CAGE vůbec dělá užitečnou práci na poli výzkumů nástrojů k eliminaci chudoby či genderových problémů.
http://www.thetimeparadox.com/
zejména o okolnostech, které lidi tlačí do časové perspektivy, o níž se mluví jako, myslím, o present-fatalism , nebo tak nějak podobně - tzn. společenské okolnosti, včetně ekonomických, které lidi zbavují víry, že mohou něco vlastními silami ovlivnit.
Naopak v přátelském a přiměřeně rovnostářském prostředí si lidé pomáhají velmi ochotně, protože "people simply like being thanked".
Mezi články na její webové stránce je i ten ze Science: http://www2.warwick.ac.uk/fac/soc/economics/staff/academic/mani/mani_science_976.full.pdf
O tom, jak pravicová politika zbídačuje státy a tlačí většinu obyvatelstva do chudoby, aby malá menšina mohla neomezeně a neklesající rychlostí bohatnout, je tady kolem, na Deníku Referendum, článků, myslím, dost.
George Monbiot pod svým článkem http://www.monbiot.com/2012/02/06/liberal-constipation/ shromáždil několik odkazů na odborné práce dokazující, že pravici volí hlupáci. Sám připisuje vinu za pravicovou hegemonii politické korektnosti levičáků, ale v tom se mýlí. Experimentálně jsem ověřil na několika svých pravicově smýšlejících přátelích, že když jim politicky nekorektně řeknu, že jsou blbí, nezmoudří.
Zjištění, že finanční tíseň potlačuje inteligenci, vysvětluje, jak si pravice vyrábí voliče, proč ji volí tolik lidí, v jejichž zájmu by bylo vítězství levice. Na první pohled to sice neladí s pozorováním, že řada mých přátel, kteří pravici volí, není nijak zvlášť chudá, často jsou naopak bohatší než já, ale tady by se mohla uplatňovat relativita chudoby vzhledem k osobním potřebám, způsobu života a společenskému prostředí: Skupina z New Jersey ukazuje, že podstatné bude, jak často je člověk nucen vypořádat se s výdaji, které se pohybují na hranici jeho možností nebo rovnou za ní. Jestliže k paralýze intelektu není nutné bojovat rovnou o přežití, ale úplně stačí splácet hypotéku na domek v satelitním městěčku, potřebovat nutně opravit loni zakoupený automobil a dohadovat se se synem, jak nutně potřebuje do školy nový iPhone, je vysvětleno úplně vše.
A levice nemá šanci.
Jestli se nepletu, milion podpisů je potřeba sesbírat do konce ledna 2014: http://www.nepodminenyzakladniprijem.cz/podpisy
Vědecky dokázáno je, že hlupáci volí pravici. Vědecká práce, která odhalila, že chudoba paralyzuje intelekt, tak ukazuje, jak vzniká zdánlivě paradoxní společenská vrstva pravicové chudiny. Pravicové strany si zbídačováním obyvatelstva vyrábějí voliče.
Všeobecný nepodmíněný základní příjem odstraní existenční nouzi, a tak především umožní těm nejchudším, aby přežili, a zbaví je nejtěžších existenčních tlaků, které jim brání účinně usilovat o zlepšení svého života. Posílí pozici zaměstnanců na pracovním trhu, umožní jim svobodně odmítat špatné nabídky, a stejně tak usnadní start podnikání, protože začínající podnikatelé nebudou riskovat v případě neúspěchu pád do naprosté bídy a ohrožení života. Pomůže především těm nejchudším, a tak je to správně, nutně potřebujeme udělat něco takového. Zatím se naše společnost chová naprosto šíleně, když odměňuje bohaté a trestá chudé, pomáhá úspěšným, kteří přece žádnou pomoc nepotřebují, když uspěli vlastními silami, a vznáší další a další požadavky na neúspěšné, kteří potřebují pomoc.
Lidé, kteří se myšlenkou všeobecného nepodmíněného základního příjmu zabývají, očekávají i další přínosy pro společnost. Možná že zbaví i střední třídu tlaků, které paralyzují její intelekt, a možná ne, na světě není žádný jednoduchý všelék.
S domněkou o společenském tlaku na výdaje a relativní chudobě jsem přišel, abych si vysvětlil, že řada mých přátel, vysoce inteligentních, pokud vím, a vesměs bohatších než já volí pravici, hlavně TOP 09. Mám přitom ještě nejméně jedno alternativní vysvětlení, podle kterého je pravicové smýšlení české inteligence zločinem komunismu.
V době, kdy Komunistická strana Československa měla ústavně zaručenou vedoucí úlohu, hlásala formálně levicovou ideologii, ale praktikovala pravicovou politiku, politiku ochrany bohatých a mocných a přísnosti na chudý lid. Inteligence tehdy přirozeně zaujímala levicový postoj odporu proti moci, ale tuto moc si ztotožnila s levicovou ideologií, sama se přihlásila k ideologii pravice, a zatím ji to nepřešlo.
Domněnce o pravicovém smýšlení jako zločinu komunismu nasvědčují debaty mých pravicových přátel, ve kterých projevují sociální cítění, ale jsou upřímně přesvědčeni, že příčinou chudoby je nezodpovědná levicová politika a že potřebujeme rozumnou a nezkorumpovanou pravicovou vládu, aby zajistila hospodářský růst a vznik nových pracovních míst. Zatím nechápou, že kapitalismus není siamské dvojče demokracie, že je s ní naopak v rozporu a korupce je právě přirozená reakce kapitalismu na demokratické zřízení. Stále si nevšimli ani toho, že pravicové recepty na léčbu hospodářství zkouší už léta kdekdo, a ony nefungují.
Pokud platí má domněnka o relativní chudobě, nezbaví střední třídu tlaků, které ji ohlupují a přivádějí k volbě pravice, všeobecný nepodmíněný základní příjem, ale možná by tu bylo řešení kulturní. Relativní chudoba, narozdíl od té absolutní, která člověka skutečně existenčně ohrožuje, je přece jen věcí pohledu na svět a možná by pomohly duchovní hodnoty (jen kdyby ty kurzy duchovního rozvoje nebyly tak drahé) nebo zelená ideologie dobrovolné skromnosti pro záchranu planety (jen kdyby pasivní dům nebyl dvakrát dražší než obyčejný a elektromobil dvakrát dražší než obyčejný vůz). Jestliže je blíže pravdě domněnka o zločinu komunismu, budou největší nadějí příští generace, každá další méně ovlivněná upřímně věřícími, sociálně cítícími a jinak vysoce inteligentními pravičáky. Všeobecný nepodmíněný základní příjem by snad mohl pravicové inteligenci pomoci k prozření tím, že v době dokola opakovaných pravicových receptů na záchranu hospodářství ukáže, že jiné recepty, zaměřené více na společnost než na hospodářství, narozdíl od těch pravicových fungují, a to jak pro společnost, tak pro ekonomiku.
Hlavním tematem článku je vědecké potvrzení teze, že chudoba snižuje inteligenci. Debata se stočila k otázce, zda se tím dá vysvětlit, že mnozí chudí překvapivě volí pravici, která jim ale defacto chudobu naordinovala.
Ti příslušníci ohrožené střední třídy zvolna padající do chudoby, kteří volí pravici, a se kterými jsem před volbami mluvila, ji skutečně volí z důvodu, které pane Macháčku uvádíte: pravice umí lépe hospodařit a v bohaté zemi zbyde dost i na méně majetné; levice ekonomii nerozumí (zpochybňuje kapitalismus-zdroj bohatství) a je rozhazovačná. Daně se nemají zvyšovat, protože to stát stejně rozkrade. Za současné bídné hospodářské výsledky u nás nemůže špatná pravicová politika, ale celosvětová krize. Dále nejsou obvykle informováni o tom, že okolní státy rostou, ale my jsme stále v recesi. Inteligentní jsou nicméně dost, aspoň ti, se kterými jsem mluvila, a přitom vůbec nejsou v existenčním stresu, aby se mohl projevit ten efekt, o němž mluví článek. Proč tedy mají tato přesvědčení? Jednak proto, že je tu to reliktní myšlení z předlistopadové éry, na které upozorňujete, pane Macháčku, a dále proto, že je v tom utvrzují media.
Znám ale i takového člověka, který volil pravici i v dlouhodobé nezaměstnanosti, a od pohledu v jasném existenčním stresu a tady bych teprve viděla ten efekt omezené inteligence z chudoby.
Vaše slova, pane Macháčku, že pravicové strany si vyrábějí své voliče platí ale na každý pád. Ať už to dělají pomocí stresu z chudoby nebo mediální masáží. Nejspíš kombinací obojího.