Vyznamenání jako dort od pejska a kočičky vytvářející konsensus?
Milena BartlováVýběr letošních oceněných byl namixován tak, aby si svého hrdinu našel snad každý. Protiklady se vyvážily a zapadají do sebe.
Při příležitosti 95. výročí vzniku Československa ocenil prezident Miloš Zeman vyznamenáními „za zásluhy o stát“ řadu mužu a žen. Prezident měl volnou ruku v tom, koho k ocenění vybere. Mnozí z nich kromě toho, že jsou nespornými osobnostmi ve svých oborech, jej rovněž podpořili v kampani před prezidentskou volbou, kandidovali (neúspěšně) za stranu vůdce Zemana nebo jsou prostě jeho osobními přáteli.
Udělení či propůjčení vyznamenání a řádů patří stejně jako udílení milostí mezi jakési archaické relikty monarchie v našem politickém systému. Jsou v zásadě míněny jako milé ozdůbky, zlidšťující neosobní charakter moderního ústavního pořádku.
Nemůžeme tedy takovou subjektivní volbu oceňovaných bez dalšího řadit k jiným dosavadním projevům Zemanova značně svévolného zacházení s pravomocemi hlavy státu. Zde se to samo nabízelo: Kdo prospěl jemu, prospěl i státu; kdo jeho urazí, urazí stát: večer 28. října je stát on, Miloš Zeman.
Nepřekvapuje, že nepozvání dvou rektorů vysokých škol odůvodnil Zeman zcela osobně, nikoli z hlediska státu. Rovněž z důvodu osobního nesouhlasu nepřišel převzít ocenění Vladimír Mišík. Otázka, zda řády a vyznamenání jsou „od státu“ a prezident je pouze předává, anebo zda jsou osobně od něj, tak vzbudila určitý rozruch už před slavnostním večerem.
Otázka je to poněkud scholastická a připomíná spor husitských reformátorů o to, zda svátosti fungují díky záruce, již poskytuje instituce církve, anebo zda zhoubný vliv na jejich platnost může mít „nehodný“ kněz.
"...Čuba prospěl pouze obci Slušovice a politice Lubomíra Štrougala?..." Netroufám si posuzovat, jak moc prospěl František Čuba "politice Lubomíra Štrougala", mé okolí vnímalo "Slušovický zázrak" spíše jako důkaz, že "to jde i jinak", že změna je možná, že pouhé plnění pětiletých hospodářských plánů a usnesení sjezdů KSČ asi nebude plnohodnotným využitím potenciálu lidí i země.
Pokud ovšem kdokoli prospěl obci, jakékoli obci, nikdy by mne nenapadlo spojit to se slovem "jenom". Prospět své obci je u mne dost, neboť obec chápu ve významu polis. To není na ničí úkor, na cizí účet. Je snad zločinem pozdvižení obce, či samotného oboru zemědělství? Nebo je zločinem, že šlo o družstvo?
Zaráží mne poražená nálada textu. Jsme okupováni? Žijeme v protektorátu? Nebo nás zatýkají a vyslýchají na pokyn sovětských bezpečnostních poradců? Tak odkud pramení ta obava z kolaborace, z kompromisu, který už nikdy neumožní napřímit záda, ze symbolu? Vážně je státní svátek 28. října něčím, co by ten, kdo je zván, svou účastí raději neměl "legitimovat"? Žijeme pod vládou z Vichy, vyměnili jsme Volnost Rovnost Bratrství za Práce Rodina Vlast?
Myslím, že tohle nám spíše svazuje ruce. Opět ztrácíme nadhled. Namísto jednotlivých malých problémů k postupnému řešení, jednotlivých názorových sporů ústících v jednotlivé, a tedy zvládnutelné střety a konfrontace si před sebou malujeme temnou hradbu obludně velikého a silného nepřítele, na kterého nebudeme nikdy stačit. Předem poraženi.
Vyzývám k nadhledu: Pogratulujme všem vyznamenaným, a sobě navzájem k státnímu svátku. A současně si zachovejme odstup: Mohu pogratulovat Miroslavu Grégrovi k vyznamenání a současně urputně nesouhlasit s jadernou energetikou. Mohu pogratulovat Františku Čubovi a současně zásadně nesouhlasit s projektem kanálu Dunaj-Odra-Labe. Nejsme ve válce, bohudíky.
Chce to nadhled. I jeho zrovna jako nás tu válcuje neoliberalismus - peníze nahromaděné více na pravici než na levici.
K otázce paní Švandové:
Myslím, že nikdo nechce, aby byl prezident loutka. Ale někteří chtějí, aby byl symbolem, inkarnací státu. Což samo o sobě není špatná myšlenka, a mám pocit (nejsem právník) že s ni tak trochu počítá naše ústava. Ale je tu jeden problém, ta představa, že se prezident bude chovat jako symbol, bez ohledu na své osobní postoje a preference je naivní. Václav Havel to nedokázal, Václav Klaus se o to nesnažil, a Miloš Zeman, zaštítěn mandátem z přímé volby, to ani nepředstírá.
Je to ale spíše přirozené, chybu bych viděl spíše v tom, že úřad prezidenta nebyl koncipován jako funkce s jasně danými mantinely a odpovědnostmi, v jejichž mezích se bude prezident pohybovat "svobodně". Tohle není až tak věc vyznamenání (tam těžko soudit, kdo si co zasluhuje), ale spíš jmenování premiéra bez opory v parlamentu a jiné kontroverzní kroky současného prezidenta i jeho předchůdců.