V úterý šestadvacátého března v Praze byl jeden stupeň pod nulou a sněžilo. Prezident představil čtyři kandidáty na ústavní soudce, odvolací soud osvobodil Víta Bártu a poslanci se po víkendové pauze v pošmourném počasí sešli, aby se uradili, jestli proškrtají jeden z nejdůležitějších českých ekologických zákonů.

Senát totiž během zimy přichystal razantní snížení poplatků, které stavební firmy hradí za zabírání orné půdy. Každý týden česká krajina přijde o více než dva hektary zemědělských pozemků. Zákon proto měl motivovat developery, aby budovali raději v opuštěných průmyslových areálech než na polích.

Senátoři však navrhli pravý opak. Chtěli, aby stavět haly, sklady nebo překladiště na polích bylo ještě levnější než doposud. Poslanci se nyní museli rozhodnout, jak s návrhem horní komory naloží.

Návrh, aby Sněmovna senátorské chucpe rovnou vetovala, dostal pouhých 56 hlasů, vesměs komunistů a delegátů TOP 09. Pro pokračování aspoň v dosavadní ochraně orné půdy byli pouze dva poslanci ODS. A sedm sociálních demokratů.

Sněmovna v solidní shodě pravice s levicí rozhodla, že pokud musí volit mezi developerskými firmami a péčí o českou půdu i krajinu, s velkou převahou dává přednost prvnímu. Nějak takhle často vypadala ekologická hlasování v posledních několika letech.

V bleděmodrém

Před sedmi lety si ode mne jeden pražský kulturní týdeník vyžádal komentář, jaké ekologické výsledky měly sociálně demokratické vlády během předešlé osmiletky.

Vyjmenoval jsem tehdy pár nových progresivních zákonů — ČSSD dala každému právo vědět, co vypouští do vzduchu továrna za jeho domem, schválila důležitý zákon o zelené energetice a vznikl náš čtvrtý národní park v Českém Švýcarsku — a připodotkl, že za prvé velkou část z toho si nicméně vynutila Evropská unie nebo koaliční lidovci, za druhé ministři ČSSD mezitím budovali těžkopádnou ekonomiku založenou na vysoké spotřebě energie a surovin.

Deník Referendum teď chce hodnocení sedmi pravicových let. Koukám, že bych mohl svůj starý text skoro opsat a jenom vyměnit příklady. Opět se pár důležitých věcí posunulo dopředu: například se stát naučil pomáhat rodinám, které chtějí snížit svojí závislost na fosilních palivech, a rozjel k tomu excelentní Zelenou úsporám.

První fází začala ekologická daňová reforma a vznikl nový zákon o ovzduší, který pomůže pročistit smog. Jenomže nemalá část z toho vznikla pouze díky zeleným, kteří tři roky spravovali ministerstvo životního prostředí, nebo kvůli unijní legislativě.

Jedna věc se však opravdu změnila. K pokusům atakovat ekologické zákony v parlamentu přibyl také přímý rozklad ministerstva, jež se má starat o čistý vzduch, zdravou krajinu a recyklaci odpadků. Měli jsme ministra životního prostředí, co musel rezignovat, když byl obviněn přinejmenším z pokusu krýt pokus o krádež půl miliardy korun.