Kroužkovací iniciativa Jakuba Patočky nemůže sociální demokracii ublížit. To je základ, který k jejímu hodnocení mohou převzít i někteří znervóznělí členové stranického vedení. ČSSD může iniciativa s kořeny na jihu Moravy naopak pomoci. Našel se totiž někdo, kdo z kandidátek, jejichž členy a členky zná pořádně snad jen příslušné krajské vedení, vybral vždy dvě kandidátky a dva kandidáty a voličům a voličkám je doporučil.

Jistě mohlo být doporučení důkladnější — třeba vždy s medailonkem dané/ho doporučené/ho a odkazy na jeho/její mediální vystoupení. Ale třeba se nějaké další informace ještě objeví. A v následujících čtrnácti dnech dojde i na další propagaci oněch doporučovaných kandidátů. A s nimi i na další propagaci ČSSD samotné.

To je totiž výhoda z pohledu ČSSD, ať už jde o iniciativu ČSSD v kroužku nebo Votes for Young Mladých sociální demokratů. Jedna iniciativa chce podpořit liberální proud v sociální demokracii, druhá představuje mladé kandidáty a kandidátky. V obou případech ale iniciativy podporují volbu ČSSD jako strany — a až pak upozorňují na určité lidi v rámci její kandidátky.

Psát o rozkolu v sociální demokracii je v tomto případě spíš projev novinářského zvyku. Stejně tak by totiž mohli podporu vybraným lidem vyhlásit třeba členové a členky Křesťansko-sociální nebo Ekologické platformy v ČSSD. O slovo by se znovu mohli přihlásit autoři čtyři roky staré Vyšehradské výzvy.

Všichni ale nakonec jsou v jedné politické straně a mají obdobný politický cíl. Ať už z kandidátek sociální demokracie doporučují nebo by doporučovali kohokoli, tak výsledkem je poukaz na rozmanitost strany, která unese členství lidí i s výrazně odlišnými akcenty při sociálně demokratickém programu.

To je druh propagace, který nemůže poškodit ani sociálně demokratickou stranu, ani hnutí, které reprezentuje. Těžko ostatně bude někdo z vedení strany tvrdit, že kandidát či kandidátka X by na rozdíl od kandidáta či kandidátky XY práci poslance či poslankyně nezvládli.

Na místě je obava z jiného typu rozkolu, se kterým má sociální demokracie také své zkušenosti. A to jsou osobní záště skrývané tu za ideologické rozpory, tu za morální převahu té které strany. Projevy mohou být různé: Někdo dočte Halův seznam. U jednoho soudu se možná začne mluvit o čemsi podivném ve financování předvolebních kampaní. Kdosi podá trestní oznámení na předsedu strany například za privatizaci bytů OKD.

Sociální demokracie se musí vyvarovat těchto projevů předvolebního zápolení. Nabídka kroužkování ani další internetové aktivity před blížícími se volbami hnutí, stranu, ani jejího konkrétního předsedu nepoškodí.