Volby na obrazovkách soukromých televizí

Milan Šmíd

Po roce 2002 se volební vysílání soukromých televizí dostalo na vedlejší kolej. To se nezměnilo ani letos, kdy speciální předvolební pořady jsou vysílány v horších vysílacích časech.

Aby se každý občan v demokratické společnosti stal poučeným a informovaným voličem, k tomu by měla přispět masová média. A protože televize je stále nejrozšířenějším a nejsledovanějším médiem, očekává se od ní, že to bude ona, která to zajistí především.

Při prvních volbách — československých 1990 i českých 1992 — tuto nepsanou povinnost plnila jen státní, později veřejnoprávní televize, jiná tady nebyla. U dalších voleb se do informování o předvolebních kampaních a volbách zapojily i soukromé komerční televize.

Letmý pohled do české legislativy nám říká, že placená politická reklama se u nás v rozhlasovém a televizním vysílání nepovoluje (§48/1/e vysílacího zákona 231/2001) „pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.“

Volební zákon pak vyhrazuje bezplatných čtrnáct hodin vysílacích časů všem stranám a hnutím s registrovanými kandidátními listinami, které jim musí poskytnout Český rozhlas a Česká televize (§16/4 zákona 247/1995).

Na rozdíl od veřejnoprávních médií soukromým televizím žádné povinnosti ze zákonů neplynou, kromě těch, které se týkají všech vysílatelů. Například dodržování paragrafu 31/3 zmíněného vysílacího zákona, v němž se mluví od dodržování „zásad objektivity a vyváženosti“ a který od provozovatelů vysílání žádá, aby „nebyla v celku vysílaného programu jednostranně zvýhodňována žádná politická strana nebo hnutí, popřípadě jejich názory nebo názory jednotlivých skupin veřejnosti....

Pryč jsou doby, ve kterých zpravodajství o volbách patřilo k programovým prioritám soukromých televizí. Velkolepá volební show s Kateřinou Kašparovou v pronajatém barrandovském studiu v roce 1996 se televizi Nova ještě příliš nepovedla, ale o dva roky později novácké sobotní vysílání „Boj o parlament“ zastínilo Českou televizi.

A to nejen proto, že Nova přeplatila a přetáhla na svou stranu výzkumy exit poll Herzmannovy agentury Sofres Factum, ale také kvůli zpravodajské pohotovosti, v níž Nova byla často před ČT o nějaký ten krok vepředu.

Zda tehdejší poměrně rozsáhlé volební zpravodajství Novy bylo součástí smírného urovnání konfliktu Vladimíra Železného s Václavem Klausem kvůli falešné zprávě o Klausově vile ve Švýcarsku, se můžeme dnes jen dohadovat.

Ještě v roce 2002 bylo předvolební zpravodajství soukromých televizí Nova a Prima důležitou součástí jejich programu. Televize Prima využila novelizaci volebního zákona tak, že jako jediná z televizních stanic nabídla pěti volebním lídrům (ODS, ČSSD, KDU/ČSL, US-DEU a KSČM) tribunu v pořadu „Poslední slovo“ těsně před volbami.

Nova, která kvůli soudním sporům s původním investorem definitivně ztratila svoji politickou nevinnost, tehdy jasně deklarovala, že jí zajímají jen velké parlamentní strany, o ty ostatní ať se postarají veřejnoprávní média.

Po roce 2002 se však volební vysílání soukromých televizí dostalo na vedlejší kolej. Jednak proto, že v květnu 2005 Česká televize odstartovala zpravodajský kanál ČT24. Kromě toho v roce 2006 ČT přišla se zcela novým konceptem informování voličů ve formě čtrnácti krajských Otázek Václava Moravce speciál.

Soukromé televize se s tímto druhořadým postavením víceméně smířily. Roztříštěná politická scéna jim už nenabízela možnost přenášet velké a dramatické čelní střety přitahující zájem masového publika. Předvolební zpravodajství — pokud neneslo náboj skandalizující informace — přestalo být pro soukromá média zajímavé.

Letošní volby tento trend jenom potvrzují. Velké soukromé televize sice zařazují volební témata do svých pravidelných rubrik. Na druhé straně však speciální předvolební pořady byly „uklizeny“ do vedlejších vysílacích časů, aby příliš nesrážely procenta sledovanosti.

Nova, která už v minulosti rezignovala na nedělní politickou publicistiku, bude od 8. října v úterý a ve čtvrtek vysílat předvolební duely moderované Markétou Fialovou jako speciál Nočních Televizních novin — od půl jedenácté do jedenácti večer.

Televize Prima sice vyhradila své nedělní Partie předvolebním duelům, ale její Volební miniduely, s nimiž začala od 25. září, se vysílají deset minut před šestou hodinou odpoledne jako příloha „Odpoledních zpráv“ bez jakéhokoliv většího ohlasu, nelze je dohledat ani ve videoarchivu.

Zatímco do nedělní Partie se stále ještě daří zvát špičky politických stran, Volební miniduely se často musí spokojit s druhou ligou, případně s těmi, kteří jsou vůbec ochotni přijít. Že to nějaké promyšlené koncepci nebo vyváženosti příliš neprospívá, je nabíledni. Jak jinak si vysvětlit, že v průběhu tří dnů se v miniduelech vyskytl hned dvakrát zástupce TOP 09 (Zdeněk Bezecný a Daniel Korte).

Problém s účastníky má do jisté míry i nejmladší z rodiny celostátních plnoformátových televizí — Barrandov TV. Jedině tato stanice se rozhodla zařadit předvolební speciál do hlavního večerního času — ve čtvrtek. Využila k tomu existující formát sobotního diskusního pořadu Témata Týdne, k němuž přidala dodatek „Rozhodněte volby.

Upoutávka slibovala odvysílat v režii redaktorů spřáteleného týdeníku Týden sedm předvolebních debat, v nichž se nejprve „představí předsedové a volební lídři parlamentních stran, v dalších pak nové či neparlamentní politické subjekty, které se budou ucházet o přízeň voličů.

První dvě debaty sice nabídly reprezentanty parlamentních stran (Michal Hašek ČSSD, Martin Kuba ODS, Miroslav Kalousek TOP 09, Vít Bárta VV, respektive Úsvit a Jiří Dolejš KSČM), ale složení dalších dvou debat již zavánělo improvizací.

Ve čtvrtek 26. září se vedle Tomio Okamury objevil zhrzený člen SPOZ Miroslav Šlouf, což Barrandovu přineslo pozoruhodnou sledovanost 84 tisíc diváků. U souběžné volební debaty ČT24 z libereckého kraje peoplemetry naměřily jen o málo víc diváků — 95 tisíc.

Povzbuzeni tímto úspěchem se barrandovští dramaturgové pokusili pozvat do dalšího vydání královohradeckého lídra SPOZ zpěváka Daniela Hůlku, který se však po ostudě v pořadu Show Jana Krause, kde nebyl schopen rozkódovat zkratku své politické strany, omluvil. A tak na jeho místo vedle pozvané Jany Bobošíkové nastoupil šéf Svobodných Petr Mach. 

Předvolební kampaň je teprve ve svém poločase. Je tedy ještě příliš brzo na hodnocení, zda některá ze soukromých televizí nemá své utajené favority, kterým se snaží umést cestičku do parlamentu. Zatím o ničem takovém nemůže být řeč, žádný přešlap se dosud nekonal. Pro Novu a Primu jako by volební zpravodajství bylo nutným zlem či povinným desátkem placeným v zájmu udržení pověsti plnoformátové, dobře informované televize.

Jestli je na současném volebním zpravodajství soukromých televizí něco zajímavého, pak je to poměrně velká pozornost a prostor, který věnuje předčasným volbám televize Barrandov.

Kromě zmíněných čtvrtečních speciálů její Témata Týdne už od srpna systematicky mapují politickou scénu v poměrně přitažlivém formátu: dva hosty z protichůdných konců politického spektra zpovídá moderátor, který nemusí vstupovat do konfrontací, neboť ty mu zajišťuje dotěrnými otázkami přizvaný redaktor z redakce Týdne. Z analýzy dosud pozvaných deseti hostů zatím nelze vysledovat žádnou tendenci.

Ovšem některé otazníky zůstávají. Majitelem barrandovské televize a týdeníků Týden a Instinkt je společnost Empresa Média Jaromíra Soukupa, která v minulosti neváhala využít média pro obchodní zájmy agentury Médea Group a jejích klientů, ať už to byli sociální demokraté, nebo neúspěšný prezidentský kandidát Jan Fischer.

V této souvislosti nelze přehlédnout průzkum volebních preferencí od společnosti Médea Research, zveřejněný 11. září serverem tyden.cz. Průzkum přisuzoval Andreji Babišovi třináct procent a Tomio Okamurovi devět procent voličských hlasů, přestože další průzkumy tato vysoká procenta nepotvrdily.

V dubnu 2001, rok před volbami, vznikl v Česku nový bulvární deník Super. Od začátku se profiloval jako podporovatel smluvně opozičních stran a úzce spolupracoval s televizí Nova. Vydavatelem byla Epic Group s nejasným kapitálem, o níž se tvrdilo, že má u nás nějaké privatizační záměry.

Deník Super skončil svoji existenci těsně po volbách spolu s koncem smluvní opozice — v červenci 2002. V této souvislosti se vnucují dvě otázky. Je rozsáhlé předvolební zpravodajství Barrandova náhoda nebo obchodní záměr? A také: přežije Soukupovo vlastnictví televize Barrandov letošní volby?