Chci přispět X

Mediální poklička na české kotlině

Lidé chtějí často slyšet to, co je jim důvěrně známé, případně konvenuje s jejich představou o světě, která je ovšem formulovaná také prostřednictvím médií.

Top tématem českých médií v posledních dnech byly zcela pochopitelně povodně. Je to důležité téma a jak konstatoval jeden můj kamarád na facebooku – lidi o tom chtějí a potřebují slyšet, ať už informace o tom, kde a jak voda stoupá, tak ujištění, že vláda a další představitelé státu udělají všechno proto, aby postiženému obyvatelstvu a sídlům pomohli. Je ale otázka, jestli by se mediální obsahy měly vždy řídit jen podle kritéria – „lidi o tom chtějí slyšet“.

Co je podstatné a co chtějí lidi slyšet
Nechci v žádném případě paušalizovat na všechny noviny a plošně kritizovat všechny novináře, nicméně něco s nimi zřejmě nebude tak úplně v pořádku, když čím dál víc lidí hledá informace v zahraničních, především anglicky psaných médiích (jako v případě protestů v Turecku nebo u antineoliberálních a antikapitalistických protestů obecně); případně se pozastavuje nad tím, jak neprofesionálně se někteří novináři staví k choulostivým tématům, jako je například vztah majority k Romům. Nebo jak se raději vyhýbají většímu informování o tak závažných věcech jako ekonomická recese, případně disentní stanoviska Ústavních soudců ve věcech církevních restitucí.

Z logiky věci by měly být kladeny vyšší nároky na média veřejné služby, ale ani média soukromá nejsou zcela z obliga. Lidé chtějí totiž často slyšet to, co je jim důvěrně známé, případně konvenuje s jejich představou o světě, která je ovšem částečně formulovaná také prostřednictvím médií. Dost možná je za podstatné totiž považované to, co je jako podstatné prezentováno.

Obsese zahraničním pohledem na Českou republiku a přitlačení pokličky
V sobotu jsem se nejdřív divila a pak zlobila nad tím, proč veřejnoprávní televize ve své hlavní zpravodajské relaci raději informuje o tom, že Polsku klesá vývoz masa, než aby upozornila na velké protivládní a protiautoritářské protesty v Turecku. Na Twitteru se mi dostalo odpovědi, že ČT informuje a odkazu na jeden jediný krátký článek. Další média protestu věnovala pozornost, nicméně až po nějakém čase (a možná i kvůli upozorňování „lidu“).

Vůbec úroveň zahraničního zpravodajství a především výběru témat je mnohdy diskutabilní, nad čím ale zůstává někdy rozum stát, je obsese, s jakou různá česká média, zejména ta internetová, řeší, v jakých souvislostech se o Česku píše v zahraničí. Je jen trochu nemilé, že před povodněmi byla poslední takovou zmínkou ta ve Forbesu s poetickým názvem „The Stunning Failure Of The Czech Republic's Austerity Experiment“ (Omračující selhání experimentu se šetřením v České republice) což by si politická reprezentace za rámeček dát rozhodně nemusela.

Problém je ale v tom, že ani tak závažné téma, jako je kritický stav české ekonomiky, nenutí novináře, aby začali politickou reprezentaci drtit zákeřnými dotazy a nespokojit se s utěšováním, že žádaný růst je už už za dveřmi. Stejně tak je trochu překvapivé, že se média v souvislosti s obrovskými přesuny majetku, až na čestné výjimky, nezabývala čtyřmi disentními stanovisky soudců Ústavního soudu k tzv. církevním restitucím, která hovoří o korupčních praktikách, podivnému hlasování i riziku prolomení hranice roku 1948. Ale možná o tom lidi jen nechtějí slyšet, možná to nevnímají jako podstatné.

Dál než ke kopcům
Někdo může pochopitelně poznamenat, že když není čtenář nebo divák spokojený s velkými českými médii, ať už soukromými nebo veřejnoprávními, může se prostě a jednoduše obrátit na ta zahraniční, díky internetu snadno dostupná. Tento argument ale zapomíná na tradičněji zaměřené čtenáře, kteří si kupují noviny tištěné, ať už jsou to Lidové noviny nebo Blesk, a každý večer se dívají na zprávy. Utváří agenda v médiích jejich svět? Částečně určitě ano.

Koneckonců není náhodou, že v České republice panuje často s prominutím tupý euroskepticismus, když jediné informace, které o EU z médií dostáváme, jsou obvykle spojené s nařízením, které je prezentováno jako více či méně absurdní. Krásným příkladem jsou „kvóty“ pro ženy v dozorčích radách firem, které ve skutečnosti žádnými reálnými kvótami být neměly, aféra s pomazánkovým máslem (je skutečně úděsné, že EU chce dbát na kvalitu potravin) nebo s úspornými žárovkami. Pochopitelně vzbuzování zájmu o témata jiná, než momentálně nabízí veřejná debata, není jen na médiích. Jsou to ale právě ona, která by mohla nastolovat další a důležitá témata, a to nejen česká, ale i evropská a světová. Je to sice překvapující, ale Česká republika nežije ve vzduchoprázdnu.

A co si myslíte vy? Diskuse (3 příspěvky)

Jiri_guth_hlava_sm

Jiří Guth - ekolog, Borovany

Mně se ten článek líbí Čtvrtek, 6.Června 2013, 09:05:12

Jen si neodpustím přípodotek, že to do určité míry sedne třeba i na Nový Prostor ;-), že píše dost věcí důvěrně známých nebo takových, jaké konvenují s představou jeho čtenářů o světě.

Kateřina Kňapová - studentka

Souhlas Čtvrtek, 6.Června 2013, 10:13:4

S tím souhlasím, akorát si myslím, že vzhledem ke čtenosti, který je u velkých médií prostě větší, je jejich agenda-setting daleko důležitější pro utváření názorů majority. Samozřejmě, že efekt uzavřené bubliny může velice dobře fungovat i u alternativních médií, nicméně v menší míře. V tom sloupku jsem chtěla upozornit spíš na to, že obecně agenda českých médií třeba v zahraničním zpravodajství (zase ne nutně pořád u všech médií a novinářů, ale obecně trend), ale i palčivých otázkách české politiky je taková, že se jí ta média mnohdy raději vyhýbají. Příkladem jsou různé protesty v zahraničí nebo třeba absence informování o Světovém sociálním fóru jako protikladu toho ekonomického...

Petrasek Milan - penzista

Nesdílím podiv nad nedostatkem kritického myšlení Čtvrtek, 6.Června 2013, 16:13:57

Čím dál víc lidí hledajících informace v zahraničních se podivuje nad všeobecným úbytkem kritického myšlení i v cizým tisku a jeho vymezování do okrajových medií. Následky vlivu ztržněného veřejného života a zákony trhu řízených medií jsou patrné setsakra dlouho. To co chce dnes občan slyšet je ale velmi objektivním indikátorem odolnosti občanstva vůči demolici demokratičnosti.
Proto se musíme jednou týdně podivovat nad Bleskem ........postěžoval bych si.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.