Konflikt o romských dětech, bez romských dětí

Česká vláda chce zjistit, zda se daří snižovat počty romských dětí ve speciálních školách. Toto zjišťování nestačí a je kontraproduktivní bez snahy o citlivou komunikaci s odborníky, s rodiči, bez dovednosti mediace různých zájmů.

Asi se všichni shodneme, že ve školách není nutné oddělovat od sebe romské a neromské děti. Něco by si podle mě oddělování zasloužilo – problémy a témata:

1. české školství, zejména speciální a míra inkluze (inkluzi vnímám zjednodušeně jako vzdělávání všech dětí společně v jednom typu školy - dětí s různým postižením, znevýhodněním spolu s ostatními „zdravými“)
2. romské děti a celkově soužití různých kultur, etnik, náboženství a podobně v ČR

V médiích je v posledních dnech řešena otázka: „Sčítat nebo nesčítat romské žáky?“ Několik podstatných argumentů zástupců státu najdeme zde

Zejména vládní zmocněnkyně pro lidská práva a ministerstvo školství vysvětluje:

•Způsob, jakým se sčítání provádí, neporušuje zákony – ani na ochranu osobních údajů. Sbírají se anonymizované údaje - jen podíl romských žáků ve škole.
•Romské děti jsou stále vzdělávány podle osnov pro lehce mentálně postižené, ačkoliv do takových škol nepatří, za což je Česko kritizováno i ze zahraničí.
•Sčítání je nutné, aby Česko dokázalo, že romských žáků na speciálních školách ubývá. Reaguje tím (musí takto?) na verdikt Evropského soudu pro lidská práva z roku 2007, podle kterého muselo osmnáct romských žáků do speciální školy chodit zbytečně.
•V minulých letech proběhl výzkum ombudsmana, podle kterého je 30 % romských dětí stále vzděláváno jako děti lehce mentálně postižené.
•Pracuje se i na revizi diagnostických testů, na základě kterých končilo mnoho romských dětí v praktických školách jako lehce mentálně postižené.

Důležité pro spolupráci všech (nebo naopak konflikt) je zřejmě i postup České školní inspekce vůči ředitelům škol, kteří mají „povinně a osobně“ sčítat podle definice: „Za romského žáka považujeme člověka, který se za něj sám považuje, aniž by se nutně k této příslušnosti za všech okolností (např. při sčítání lidu) hlásil, a/nebo je za takového považován významnou částí svého okolí na základě skutečných či domnělých antropologických, kulturních nebo sociálních indikátorů.

Nemůže takový postup být nahrazen citlivým výzkumem, moderním, humánním, profesionálním, konaným důvěryhodnou vědeckou nezávislou institucí?

Někteří odborníci podle mě říkají oprávněně, že sčítání není to podstatné, není řešením, je možná zbytečné, nemožné a pro někoho opravdu ponižující a ohrožující. Zejména odvádí pozornost od toho hlavního a to jsou účinné akce ve prospěch romských děti a nejen jich.

Nejvýznamnější je podle mě okamžitá koncepční, finanční a organizační podpora státu, vlády i krajů – tedy spousta odvahy i rozumu politiků, peníze navíc z rozpočtu státu a intenzivnější organizační práce úředníků i odborníků. Prioritně zaměřená na běžné školy, aby dokázaly vzdělávat romské děti a zejména v maximálně možném bezpečném prostředí. Proč „bezpečí“ je hlavním klíčem k pochopení situace?

Slyšel jsem od pedagogů „speciálních škol“, že romské děti chrání před „běžnou školou“ a některé studie ukazují, že romští rodiče chrání své děti právě tím, že je tam dávají. Ochrání je jen dočasně - po ukončení základní školy praktické už je nikdo neochrání. To je trochu podobné tématu ochranné výchovy dětských domovů a ústavů, ochrana skončí v určitém věku a děti jsou pak tvrdě vystaveny realitě a neumí na ni reagovat.

Samozřejmě je také důležité v průběhu dětství zajistit primární bezpečí „za každou cenu“. Zajistit bezpečí se dá různě - nejen umístěním do bezpečných izolovaných prostor za zdmi dětských domovů nebo speciálních škol. A pokud existují taková „zařízení“, tak musí být naprosto otevřená svému okolí, dbát na častý kontakt dětí s realitou a kontakt všech ostatních lidí s těmito dětmi.

Preventivně bourat zdi mezi lidmi, které se staví nějak samy od sebe. V případě romských dětí nejde jen o „válku odborníků“ zda inkluze ano či ne, je třeba pořád vidět, že jde také o naši českou společnost, zda je multikulturní a tolerantní nebo je nacionální a rasistická.

Mimo jiné je dobré číst zákony a vyhlášky, které možná potřebují inovace nebo přehlednější výklady. Školský zákon nezná pojem „praktická základní škola“ (což je příjemně jednoduché), vyhláška už definuje „typy speciálních škol pro účely jejich označování“.

Vyjmenovává školy pro zrakově, sluchově, tělesně postižené žáky od MŠ až po SŠ, logopedické, pro děti se specifickými poruchami učení nebo chování. A dále jmenuje bez dalšího upřesnění: mateřská škola speciální, základní škola praktická, základní škola speciální, odborné učiliště, praktická škola.

Zmatení může způsobit, že „Základní škola speciální“ a „Základní škola praktická“ je dle vyhlášky podtypem „speciální školy“ a přitom koncept RVP (rámcové osnovy) užívá pojem „praktická škola“ jako krátká praktická forma středního vzdělávání při odborném učilišti a „základní škola praktická“ (prakticky) z hlediska RVP neexistuje. Existuje RVP ZV a RVP ZV– LMP, které podle konceptu RVP může nabízet každá základní škola.

Existuje veřejně dostupný výklad pro koho je „základní škola praktická“? V jednom textu České školní inspekce se můžeme dočíst, že „základní školy, které jsou zvlášť zřízeny pro žáky s lehkým mentálním postižením, jsou pro účely svého označování dle ustanovení § 5 vyhlášky č. 73/2005 Sb. pojmenovány jako základní školy praktické”. Jinými slovy: Základní škola praktická je tedy pouze a jen pro žáky vzdělávané podle RVP ZV – LMP.

Zde je velký, pro neodbornou veřejnost zamlžený, prostor pro inkluzi. Podle zákonů nemusí existovat žádné speciální školy, pokud běžné školy budou přijímat děti s jakýmkoli postižením. I běžná škola může mít několik žáků vzdělávaných podle RVP ZV - LMP vzdělávaných společně s ostatními podle RVP ZV, sám jsem viděl takovou praxi.

Velmi důležitý k hlubšímu pochopení tématu je výklad novely z roku 2011. Z něj se dozvídáme, že ve „speciálních školách“ (které nemusí dle zákonů existovat, jen mohou - pokud je někdo chce, kdo a proč je chce" je další klíč k pochopení) mohou být pouze žáci se zdravotním postižením.

Klasifikace lehké mentální retardace (což je zdravotní postižení) představuje v testu IQ 50-69 bodů. Více bodů v testu IQ znamená, že žák nemá být vzděláván ve „speciální škole“, která téměř vůbec nesmí přijmout žáky bez diagnózy zdravotního postižení.

Tato novelizace je zřejmě míněna jako ochrana neoprávněně zařazených dětí do speciálního vzdělávání. Ale nepřináší i zmatení? Nepřispěla tato asi dobře míněná novela k větší oddělenosti speciálního a běžného školství? Podle mého názoru uzavřela jednu netradiční (možná nereálnou) cestu k větší inkluzi - přirozené rozšíření služeb speciálních škol i pro děti z běžných škol.

Téma ztěžuje terminologický zmatek, sám jsem několik let nepřesně vnímal systém speciálního školství a žil v přesvědčení, že dle zákona existují pouze „jedny“ základní školy a ty mohou nabízet vzdělávací programy RVP ZV, RVP ZV - LMP, RVP ZŠS v kombinaci, v jaké chtějí a jaká je potřeba v obci, v regionu.

A tyto „jedny“ základní školy mohou přijímat děti s jakýmkoli postižením, pokud jim vytvoří podmínky. Zjistil jsem, že to tak může dle zákona být, jenže dle zákona také může být u nás „ultrasegregované“ vzdělávání, záleží na každé obci, kraji, škole, rodiči, co chce a co jsou schopni vytvořit.

Jaké myšlenky a otázky považuji za podstatné pro otevřenou diskusi:

•Situace romských rodin je natolik těžká, že jenom resort školství to nevyřeší, musí to řešit celá vláda, všechny ministerstva a stát musí výrazně podpořit neziskový sektor. Postavit se za hodnotu vzájemného soužití různých lidí, skupin, národností.
•Mezinárodní tlak na českou vládu se týká segregace a diskriminace romských dětí, vláda chce jakkoli“ zjistit, zda se daří snižovat počty romských dětí ve speciálních školách. Toto zjišťování nestačí a je kontraproduktivní bez snahy o citlivou komunikaci s odborníky, s rodiči, bez dovednosti mediace různých zájmů.
•Bojí se rodiče, kteří mají dítě ve speciální škole, i rodiče dítěte v běžné škole. První, že jejich dítě bude v běžné škole šikanováno, a druzí, že učitel jejich dítěte se bude věnovat pouze výkonově slabším" dětem, mluvme nahlas o tom strachu.
•Mezi hlavními cíli vzdělávání je dovednost společného soužití všech lidí, tu se potřebujeme učit od dětství. Je užitečné vzdělávat se společně a pokud to ze závažných důvodů nejde, setkávat se společně. Nemusíme hned rušit speciální školy, stačí je otevírat okolí a pomalu postupně zpřesnit jejich účel a zaměření.
•Přestěhování části dětí (i speciálních pedagogů, kteří nepřijdou o práci) do běžných škol může přinést dlouhodobě všem zisk a v případě přechodně zvýšené finanční a metodické podpory státu žádný žák nebo učitel nemusí být poškozen.

Nepostihl jsem zdaleka všechny aspekty situace, každý vidí situaci ze své pozice. Já chci pouze za sebe skromně vyzvat k otevřenému širokému dialogu o tématu. Aby diskuse nebyla ve stylu „o nás, bez nás“, doporučuji naslouchat romským dětem a rodičům. Zajímavý článek snad aspoň trochu „zevnitř“ romské komunity je například zde.

A co si myslíte vy? Diskuse (10 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Fotka_web_jpg

Petr Chaluš - konzultant ve vzdělávání

Sledujme dále téma a přidejme své názory Pondělí, 30.Září 2013, 11:30:11

Budu rád za rozvinutí diskuse, tak neváhejte cokoli sem přidat - otázky, náměty, odkazy. Téma je stále "hořící" a zřejmě se objeví další příspěvky v médiích. Pokud bude něco nového, přídám to pod tento článek.

Fotka_web_jpg

Petr Chaluš - konzultant ve vzdělávání

nové podstatné články, rozvíjející téma Pondělí, 30.Září 2013, 13:06:50


--------------------------------------------------------------------------------

Dva nové zajímavé články1) reakce České školní inspekce, že vše okolo sčítání je v standardní postup, citace: "... to nejsou pouze školy praktické nebo speciální, ale všechny základní školy, které navštěvuje pět a více žáků, kteří mají diagnostikovanou lehkou mentální retardaci....Naším úkolem je, abychom určili a ministerstvu školství předali informaci, kolik žáků s touto diagnózou je romských..." -
http://zpravy.ihned.cz/cesko/c1-60887590-inspektor-romy-scitame-kvuli-srovnani-stejnou-metodikou-uz-tri-roky a 2) o tématu tendence k segregovaným romským školám,citace: "...ze studií i zprávy České školní inspekce plyne, že když ve škole počet romských dětí přesáhne hranici 35 až 43 procent, tak se tento podíl do tří let zvýší až na šedesát procent..." - http://praha.idnes.cz/v-praze-se-deli-skoly-na-romske-a-neromske-f15-/praha-zpravy.aspx?c=A130927_1982273_praha-zpravy_sfo

Fotka_web_jpg

Petr Chaluš - konzultant ve vzdělávání

nový komentář z Českého rozhlasu Úterý, 1.Října 2013, 15:19:40

Romea.cz převzala článek výše a také reportáž z Českého rozhlasu http://www.romea.cz/cz/zpravodajstvi/domaci/lida-rakusanova-cesky-rozhlas-inkluzivni-skolstvi-misto-praktickych-skol

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Kdy se Romové dají a smějí sčítat a kdy ne? Úterý, 1.Října 2013, 20:34:50


Význačným oponentem sčítání romských dětí ve zvláštních/speciálních/praktických školách je již dlouhodobě Jiří Pilař, dříve ředitel odboru speciálního vzdělávání a institucionální výchovy MŠMT, nyní předseda Asociace speciálních pedagogů ČR.
Naposledy se vyjádřil v LN, předtištěno zde: http://www.eduin.cz/clanky/lidove-noviny-jiri-pilar-povazuje-scitani-romu-v-praktickych-skolach-za-zbytecne/

Jiří Pilař tvrdí především, že romské děti sčítat nelze, protože se nedá poznat, kdo je Rom, ta definice pocházející "z bruselských struktur" to neumožňuje: co třeba děti z smíšených manželství, kde jedno dítě je plavovlasé a druhé tmavé?

Začátek jeho článku by bylo možno chápat tak, že zabývat se otázkou možné diskriminace romských dětí ve školské systému je zbytečné, protože existence Romů v ČR v množství přesahujícím těch asi 14 tisíc lidí, kteří se k romské národnosti přihlásili při posledním sčítání lidu, není dostatečně objektivně prokázána. Neexistující Romové samozřejmě nemohou být diskriminováni (stejně jako nemůžou dělat hluk nebo páchat kriminalitu).

No ale v další části článku Pilař statistiky uvádí: „Uplatnění na trhu práce českých Romů ve srovnání s jinými zeměmi v Evropě je nejstabilnější a mají trvalé placené zaměstnání – zaměstnáno je 40 procent, oproti 10 až 20 procentům v ostatních zemích… Podíl středoškolsky vzdělaných Romů dosahuje téměř 30 oproti průměrně 15 procentům v dalších zemích.“ Tady jsou najednou Romové, kteří se sčítat dají.

Motivací sčítání Romů je dle Jiřího Pilaře snaha vyhovět „obchodním záměrům neziskových organizací“: „Nepředpokládám, že Česká školní inspekce chce zjišťovat, kdo má mít jaká práva kvůli své etnické příslušnosti. Spíš se můžeme domnívat, že hledá cesty, jak získat informace pro nevládní organizace, které s ní úzce spolupracují, aby pak společně mohly do světa hlásat, jak se u nás porušují lidská práva, jak odpíráme plnohodnotné vzdělání našim romským dětem, jak je naše země prosycena rasismem a xenofobií. Inu, je to již takový český folklor, že organizace žijící ze státních grantů a někteří státní úředníci pomlouvají svoji zemi v cizině.“

Jiří Matuszek - Ostrava

"Intelektuálské" blokování skutečné práce. Středa, 2.Října 2013, 09:06:32

V článku mě do očí udeřila častá vazba vyskytující se v diskusích o ožehavých věcech. "Možná to je dobré ale nestačí to". Pisatelé tím obvykle myslí, nedělejme nic a pokračujme ve filosofování. Já spíše uprednostňuji výklad: Dobrá, udělejme to, ale nezůstávejme jen u toho.

Fotka_web_jpg

Petr Chaluš - konzultant ve vzdělávání

Statistiky nebo hlubší pochopení? Čtvrtek, 3.Října 2013, 09:42:56

Pro Jiří Kubička: zajímavě popisujete jak se dají statistiky využívat tak jak se komu hodí, proto stavět na první místo "počítání romských dětí" je k ničemu. Důležitější by v tuto chvíli bylo slyšet konkrétní příběhy, konkrétních romských dětí. Já jeden mám: po absolvování základní školy v Chanově se žádný žák nedostane na žádnou střední školu, ani na žádný učňák, stát s tím nic nedělá, jak to?

Fotka_web_jpg

Petr Chaluš - konzultant ve vzdělávání

Udělejme to! Čtvrtek, 3.Října 2013, 09:47:22

Pro Jiří Matuszek : Říkáte "udělej te to" a myslíte "spočítejte je" , já souhlasím s výzkumem, který přinese odhady počtu romských dětí, jen bude citlivý a nemusí počítat kus od kusu. A taky říkám udělejte to - třeba tohle změňte ihned - pomožme řediteli jedné běžné školy, která chce vzdělávat "všechny" děti: "...Nikdy nevíme, jak to bude vypadat za půl roku, jestli se nám podaří udržet počet asistentů na základě rozpočtu, jestli udržíme školního psychologa..." http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=791566

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Jak se vylučují statistiky a hlubší pochopení? Čtvrtek, 3.Října 2013, 21:20:28

Patrik Banga, na jehož článek poukazujte jako na hlas zevnitř, tu sčítací akci podporuje.

Mám dojem, že v zaujetí svým pohledem (ten je mi docela blízký) vytváříte umělé protiklady. Statistika nedává sama o sobě hlubší pochopení, ale také ho nevylučuje. A kdo vlastně klade na první místo "počítání romských dětí"?

Ať už jsou z hlediska důležitosti ty statistické údaje na prvním nebo dvacátém místě, nedají se jen tak jednoduše odmávnout jako irelevantní.

Ty různé statistiky nehrají dohromady. Romové u nás tvoří asi odhadem tak 1,5 procent populace, v praktických školách je jich stále ještě snad kolem třiceti procent, mentálně retardovaných jedinců je teoreticky v populaci asi tři procenta, přičemž v praktických školách by měly být jen mentálně retardované děti. 

Pokud se znovu potvrdí, že je romských dětí v těch praktických školách násobně více než odpovídá jejich podílu v populaci (při zakalkulování faktu, že Romové mají více dětí než majorita), žádá si to vysvětlení. 

Já se sice diagnostikou školní způsobilosti dětí už hodně dávno nezabývám, ale standardní psychologické vzdělání mám a tudíž vím, že standardní psychologické testy jsou pro posuzování inteligence dětí ze sociokulturního prostředí odlišného od majority téměř bezcenné. Jejich používání k rozhodování o školním zařazení vede k diskriminaci některých minorit, to je dnes víceméně všeobecně uznávané ve světové odborné veřejnosti. 

Hlubšímu porozumění tomu, jak ta diskriminace funguje, by opravdu hodně pomohly konkrétní příběhy konkrétních romských dětí. 

Fotka_web_jpg

Petr Chaluš - konzultant ve vzdělávání

Jde o mediaci a cesty Pátek, 4.Října 2013, 13:19:33

Ano systém školství potřebuje změny ve prospěch romských dětí a víme to z minulých výzkumů i bez nového počítání. Nejsem proti statistikám profesionálně tvořeným, někdy jsem proti jejich neprofesionálním výkladům (i diagnostické testy mohou být neprofesionálně využity, jak píšete), na pana Banga odkazuji prostě proto, že on zažil to, co my popisujeme pouze ze svého pohledu, to je velmi důležité co říká, ať už říká cokoli.

Přidávám zajímavou reakci z diskuse pod článkem http://www.eduin.cz/clanky/konflikt-o-romskych-detech-bez-romskych-deti/ na eduin.cz ...Vážený pane, děkuji za Váš “nezůčastněný” pohled, který vnímám jako velmi důležitý průnik názorových neshod a tedy jako jednu z mo...žností nalézt společnou řeč bez jakéhokoliv nátlaku na stranu názorů protichůdných. O to cennější to je, že se jedná o názor “zvnějšku”.
S pozdravem, Jiří Pilař, předseda Asociace speciálních pedagogů.

odpověď Chaluš:
Vážený pane Pilaři, vážím si vaší reakce, ještě kdyby přišla podobná oceňující reakce z druhé strany (vlády, MŠMT, zřizovatelů). Myšlenky v textu píšu opravdu nezávisle, pouze za sebe, se znalostí tématu ze studia i z praxe, se snahou podpořit ty nejlepší cesty pro děti, o které nakonec nám všem jde :-)

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Nalijme si čistého vína Pátek, 4.Října 2013, 20:26:28

Nalijme si čistého vína: Jiří Pilař je zástupce speciálních pedagogů, což jsou mimo jiné a především ředitelé a učitelky speciálních škol praktických. Romské děti v praktických školách podle něj nesmějí být označovány za romské nýbrž pouze za mentálně retardované, protože etnicita není zdravotní postižení.

Dnes jsem shodou okolností probíral v nepřímé supervizi (tedy aniž bych přímo někoho z té rodiny znal) případ 16 leté romské dívky. školy se ten docela vážný problém netýkal, nicméně ta dívka chodí do stejné praktické školy jako její čtyři mladší sourozenci. Ta dívka mentálně retardovaná není, o jejích sourozencích se nic neví, ovšem čtyři mentálně postižené děti v jedné rodině by byla dost podivná náhoda, takže je pravděpodobné, že jsou v praktické kole kvůli své etnicitě.

Tenhle stav chce Jiří Pilař uchovat, problém to nebude pokud se nebude mluvit o tom, že jsou Romové, jen o tom, že jsou mentálně retardované. Nějakou nálepku mít musí, jinak by chodily do běžné základní školy.

Pane Chaluši, vy jste teoreticky pro společné vzdělávání zdravých dětí se zdravotně postiženými, romských s majoritním. To Jiří Pilař nechce ani náhodou, protože ředitelé speciálních škol (tedy speciální pedagogové) pochopitelně mají zájem na to, aby do těchto škol naopak chodilo co nejvíce žáků. Vás vítá jako užitečného spojence, protože mu pomáháte jednu konkrétní část toho problému zamlžovat ve jménu celku, pro který navrhujete ideální řešení. I v tom s Vámi pan Pilař jistě bude nadšeně souhlasit, protože podporovat ideální řešení ve vzdálené budoucnosti je dobrá strategie, jak se ubránit změnám v budoucnosti blízké.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.