Dohody a nedohody
Filip OutrataNeschopnost velkých stran uplatnit na kandidátce výrazné programově spřízněné osobnosti stejně jako neschopnost stran malých dohodnout se na společném postupu nevěstí pro naši budoucnost nic dobrého.
„Dohodli jsme se, že se dohodneme“, zněl proslulý výrok předsedy lidovců Jan Šrámek za první republiky. U něj to nebyl jen bonmot, ale odraz dokonale zvládnutého umění dohody a spolupráce. I díky němu mohl politický systém meziválečného Československa postupně vtáhnout do společného vládnutí všechny české a slovenské (později i německé) demokratické strany zleva doprava a udržet se pozoruhodně dlouho ve fatálním obklíčení ze západu, z východu i zevnitř.
Vzpomněl jsem si na ona Šrámkova slova při sledování aktuálních předvolebních dohod a nedohod. Dění kolem obsazování kandidátek někdy připomíná absurdní drama. Neexistuje například žádný rozumově uchopitelný důvod pro nedohodu politických subjektů, které spojuje takřka stoprocentní programová shoda a navíc společná potřeba překročit nemilosrdnou pětiprocentní klauzuli. Takto budou Zelení a Změna (a vedle nich třeba Piráti) kandidovat samostatně.
Jen pro ilustraci, v jakém světě iluzí určitý segmen levice žije, uvedu (nepřesně) více než směšný výrok p. Šabatové. Přesný je význam. "Boj proti rasismu by měly podpořit významné politické osobnosti (Nečas, Nagyová , Kalousek ?) a svou autoritou herci a umělci! Ti co zpívali "kníže má k lidu blíže" ? Co potom chcete po nás dole.