Varšava: Sto tisíc lidí proti vládě

Polské odborové centrály zorganizovaly čtyřdenní sérii protestů, která přitáhla nezvyklý počet demonstrantů. Vedle obvyklých požadavků se přitom protestovalo i za systémové změny, například za zákon o obecném referendu.

Peichler_2010

Patrik Eichler

16.09.2013 12:44

A1

Reportéři a fotografové si všímali nejvíce slavné Solidarity. Protestní sérii ale uspořádaly tři dříve znesvářené odborové svazy společně. Foto Fakty.pl

Od středy 11. do soboty 14. září pořádala trojice polských odborových svazů ve Varšavě nezvyklou sérii demonstrací. Žádány byly zejména změny v pracovním právu, ale i například nový zákon o obecném referendu. Pod heslem Stop přehlížení společnosti se první den protestovalo před jednotlivými ministerstvy. Druhý a třetí den pak probíhaly debaty ve stanovém městečku u polského Sejmu. V sobotu zakončil protestní sérii průvod centrem hlavního města a demonstrace u Královského zámku.

Sobotního průvodu se podle odborářů zúčastnilo necelých 200 tisíc lidí. Podle polského veřejnoprávního rozhlasu jich bylo něco přes 100 tisíc. Demonstrace před jednotlivými ministerstvy navštívilo ve středu mezi 20 a 30 tisíci lidí.

Dle polských komentátorů lze považovat za úspěch už jen skutečnost, že se trojice největších odborových svazů domluvila na společné, a přitom tak rozsáhlé akci. Konzervativní Nezávislý samosprávný odborový svaz Solidarita (Solidarita), postkomunistický Celopolský odborový svaz (OPZZ) a nestranické Fórum odborových svazů (FZZ) rozdělují politické preference. První dva navíc řadu let po pádu komunistické vlády vzájemně vůbec nekomunikovaly – pochopitelně z historických důvodů.

Tyto tři konfederace reprezentují kolem 1,6 milionu vlastních členů. K tomu je ale třeba dodat, že dalších možná 25 tisíc odborových organizací není vřazeno pod žádný zastřešující svaz, což je jen jeden z dokladů obtížných podmínek pro odborové sdružování u našich severních sousedů.

Příčiny, cíle, požadavky
Záměr uspořádat společnou protivládní demonstraci ohlásili polští odboráři v polovině července. Jejich rozhodnutí předcházelo společné opuštění tripartity dne 26. června 2013, neboť se – dle jejich vlastních slov – „stala zástěrkou a protože hlas odborů je na její půdě zcela přehlížen“. V oficiálním společném prohlášení pak bylo doplněno, že řada návrhů je v tripartitě projednávána ve zrychleném režimu a řada důležitých norem není na její jednání předkládána vůbec.

Jako podmínku, aby se do tripartity vrátili, uvedli odboráři odvolání ministra práce a sociálních věcí a předsedy tripartity Władysława Kosiniaka-Kamysze, zástupce menšího ze dvou vládnoucích uskupení Polské lidové strany.

Na pozvánkách do Varšavy žádali odboráři schválení zákona, který by zajistil rychlejší zvyšování minimální mzdy a omezení počtu tzv. dohod. Na jejich základě pracuje v Polsku dnes oficiálně přes sedm procent zaměstnanců, dostává je ale až 75 procent lidí nastupujících do svého prvního zaměstnání. Odboráři chtějí také zastavit prodlužování věku odchodu do důchodu a zrušit jednoletá konta pracovní doby.

Všem těmto tématům se odbory v Polsku věnují dlouhodobě. Zákon, který by měl zajistit zvyšování minimální mzdy, předložily do Sejmu už v září 2011 v podobě občanské iniciativy. Kvůli kontům pracovní doby odbory letos v červnu – tzn. ještě před odchodem z tripartity – zvažovaly vyhlášení generální stávky.

Významné místo mezi odborářskými požadavky má také změna zákona o obecném referendu. Odboráři chtějí, aby při sebrání 500 tisíc podpisů muselo být referendum vyhlášeno. Dnes o uspořádání referenda rozhoduje Sejm. A podle odborářů neproběhlo od roku 1989 ani jedno celostátní referendum, které by vyvolali občané vlastní iniciativou. Požadavek na vypsání referenda o prodloužení věku odchodu do důchodu přitom podpořilo na 2,5 milionu lidí.

Podstatné z demonstrací
Ve středu 11. září se konaly demonstrace před šesti ministerstvy, mimojiné zdravotnictví, kde odboráři protestovali proti tiché privatizaci nemocnic, a financí. Večer bylo pak u Sejmu rozbito stanové městečko, kde přespávalo několik stovek demonstrantů až do soboty. Ve stanovém městečku se také konaly debaty o hospodářské a zdravotnické politice Polska. Součástí programu byl i hyde-park, ve kterém mohli účastníci dávat otázky přítomným odborníkům a zástupcům odborových svazů. Ve čtvrtek se ještě konala samostatná demonstrace Solidarity před ministerstvem školství.

V pátek odboráři před Sejmem odhalili sochu premiéra Donalda Tuska. Předseda většího z vládnoucích uskupení – Občanské platformy – měl na hlavě peruánskou pletenou čapku a v podpaží fotbalový míč. Odboráři tak ukazovali, že se zajímá víc o otevírání nových fotbalových stadionů než o občany. Kromě zdravice „Milovanému premiérovi, drahému Donaldovi, Slunci našemu“ došlo i na kladení věnců se stuhami děkujícími za jednotlivé reformy pravicové vlády.

Sobotní demonstrace se zúčastnili lidé z celého Polska. Samostatné průvody tří odborových centrál se setkaly v centru města na náměstí Charlese de Gaulla. Odtud pak přes historické centrum prošly ke Královskému zámku. U prezidentského paláce předali odboráři pracovníkům úřadu petici, ve které si stěžují, že prezident nemá čas na jednání s nimi, i když konzultuje návrhy zákonů se zaměstnavateli. Píší v ní také, že „nechtějí hromadně emigrovat za chlebem a vychovávat svoje děti v cizině“.

To bylo též téma, kterému se na závěrečné demonstraci věnoval předseda FZZ Tadeusz Chwałka. Lidé podle něj odcházejí, protože bez jistoty v zaměstnání nevidí svou budoucnost v životě v Polsku.

Předseda OPZZ Jan Guz připomněl několik případů sebeupálení, ke kterým došlo v poslední době. A připsal je na vrub bezvýchodnosti, do které se lidé pod vládou Donalda Tuska dostávají. Odmítl také další privatizaci nemocnic, škol a zbývajících výrobních podniků.

Předseda Solidarity Piotr Duda opakoval ve svém vystoupení odborářské požadavky. Upozornil třeba, že polskou vládou propagovaný elastický čas práce mají i ve Španělsku, Řecku nebo Itálii a že tam je nezaměstnanost 38 až 40 procent, takže není důvod vládě věřit, že konta pracovní doby jsou lékem na nezaměstnanost. Řekl také, že v loňském roce bylo propuštěno z práce na osm tisíc učitelů jen proto, že nebylo na jejich mzdy.

Podle Dudy jsou přitom vzdělávání, zdravotnické služby a důchody tím základem, na který musí být vždycky. Na závěr svého projevu pak předseda Solidarity vyzval ke sbírání podpisů pod návrh na rozpuštění parlamentu.

Dopad a vyznění
Polští komentátoři se často obávali, že demonstrace vedená Solidaritou – největším, ale i mediálně nejobratnějším odborovým svazem – prospěje konzervativně sociální straně Právo a spravedlnost (PiS) expremiéra Jaroslawa Kaczyńského. Padaly také výtky, že Piotr Duda se chce stát poslancem za PiS, resp. politickým lídrem pravice.

Přinejmenším krátkodobě se tyto výtky nepotvrdily, protože vedoucí tří odborových svazů vystupovali důsledně spolu. A politické strany nedostaly na demonstraci prostor k vystoupení, ani se jí přímo neúčastnily. Požadavky odborářů ovšem podpořil vedle PiS také sociálnědemokratický Svaz demokratické levice.

Konzervativní i liberální komentátoři oceňují klidný průběh demonstrací. Všímají si také vizuální proměny odborů z reprezentantů venkova („agresivních mužů vyzbrojených násadami od krumpáčů a kameny“) na moderní politickou sílu.

Za všechny možno citovat Jacka Żakowského: „Odboráři poprvé vyšli do ulic sjednocení,“ napsal tento kometátor Gazety Wyborczy, „vyvázali se ze závislosti na stranách a ozbrojili se ne násadami a řetězy, ale zásadním programem, který obsahuje řadu smysluplných nebo pozornosti hodných požadavků. Odbory se představily ne jako nepřítel, ale jako partner demokratické vlády vyžadující úctu a seriozní přístup ke svým očekáváním.“

Podle průzkumu, který si nechala zpracovat polská televize TVN, podporovalo protesty odborářů 59 procent obyvatel. Proti nim se naopak vyslovilo 31 procent dotázaných.


A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.