Hlasování o důvěře Rusnokově vládě přineslo tichý konec ostrakizace KSČM

Všemožné dopady středečního zvratu ve Sněmovně, která odmítla Rusnokovu vládu a příblížila české země k předčasným volbám, se budou ještě analyzovat. Jedním z méně nápadných je konec ostrakizace komunistů.

Vr_a

Vratislav Dostál

08.08.2013 12:40

515669_mediafax_michal_kalasek

Komunisté poprvé od roku 1989 hlasovali aktivně pro vládu a je pouze otázkou času, kdy se jejich politici sami znovu ve vládě ocitnou. Foto Michal Kalášek, Mediafax

Jiří Rusnok je jedenáctým předsedou české vlády v polistopadových dějinách. Po Mirkovi Topolánkovi je teprve druhým premiérem, jehož vláda nezískala důvěru Poslanecké sněmovny. Ve středu pro jeho úřednický kabinet hlasovalo třiadevadesát poslanců. Proti jeho vládě instalované přímo zvoleným prezidentem Milošem Zemanem bylo sto poslanců.

Přesto má Rusnokova vláda v celé novodobé historii České republiky jeden primát. A nikoli nepodstatný. Je prvním vládním kabinetem po roce 1989, pro který hlasovala přímá nástupkyně předlistopadové Komunistické strany Československa – KSČM. Pozoruhodný je tento fakt sám o sobě, ještě zajímavější je to, jak na tuto okolnost reaguje angažovaná veřejnost a političtí pozorovatelé: nijak.

Téměř všichni reflektují jednání prezidenta Zemana, případně komentují dění uvnitř ČSSD, avšak to, že se Rusnokova vláda opírá o hlasy komunistů, nikoho nevzrušuje. Mlčení potvrzuje, že dosavadní ostrakizace komunistů neměla principiální důvody, nýbrž byla jen instrumentálně zacílená proti ČSSD a její případné spolupráci s komunisty.

Stačí si představit, co by se nyní dělo, kdyby byl na místě Rusnoka Bohuslav Sobotka. Nepochybně bychom opět slýchali hysterické hlasy varující před návratem českých zemí před rok 1989, mnozí by hovořili o výjimečném stavu a mobilisaci, další pak o radikální změně politického režimu a riziku úpadku kvality zdejší demokracie.

Nic takového, pomineme-li spíše úsměvné výroky prvního místopředsedy TOP 09 Miroslava Kalouska, podle kterého se v SPOZ sloučili komunisté z ČSSD a KSČM, se ale neděje. Což ovšem neznamená, že bychom nebyli svědky vpravdě zlomového momentu české politiky.

Narozdíl od těch, kteří doposud hlásají, že se s komunisty nemluví, tento posun považujeme za pozitivní. Nelze zkrátka donekonečna přehlížet legitimní zájmy a preference tak široké skupiny voličů. Což ovšem neznamená, že bychom si KSČM v jakémkoli ohledu idealizovali.

Zatímco v devadesátých letech platila dohoda všech relevantních subjektů o vyloučení KSČM z exekutivy, nejpozději od roku 2003 jsme svědky postupné, leč stále zjevnější legitimizace KSČM. Tendence je evidentní, společnost již na účelový antikomunismus neslyší a je jen otázkou času, kdy budou komunisté hlasovat i pro vládu, která narozdíl od té Rusnokovy důvěru dolní komory získá.

Z antisystémového subjektu v příležitostného spojence

Kde lze spatřovat uzlové body v genezi KSČM v rámci české politiky od antisystémové strany k subjektu, který se nejenže stává běžným partnerem v utváření poslaneckých většin, nýbrž je dokonce jedním ze subjektů, o jehož sílu se opírá vládní kabinet?

Nástin trajektorie Komunistické strany Čech a Moravy je třeba začít od bodu, že se jedná o jeden z nejstabilnějších subjektů české politiky. Její volební výsledky i pozice ve stranicko-politické soustavě jsou po celé dvacetileté období takřka neměnné, a to navzdory faktu, že jí byla z počátku devadesátých let minulého století mnohými předpovídána brzká marginalizace.

Několik posledních voleb dokonce naznačuje, že komunisté jsou v čase dezintegrace stranické soustavy jediným ze zavedených subjektů, který nejenže voliče neztrácí, nýbrž dokonce mírně posiluje. KSČM lze označit za vedlejší pól v levé části stranické soustavy, který je situovaný nalevo od sociálních demokratů, tedy nalevo od jednoho ze dvou dominantních subjektů české politiky.

Daleko závažnější je tendence či postupná proměna pozice KSČM z původně antisystémové a izolované opoziční strany s nulovým koaličním potenciálem v partnera k vyjednávání a utváření hlasovacích většin v Poslanecké sněmovně.

Již volební výsledky v letech 1992, 1996 a 1998 naznačily, že ekonomický a sociální stav země umožňuje komunistům přinejmenším udržovat svůj vliv ve společnosti. Počínaje volbami v roce 2002 se pak nenápadně, avšak soustavně zvyšuje jejich vliv na exekutivní rozhodování.

Středečním hlasováním komunistů pro vládu Jiřího Rusnoka tato proměna prozatím vyvrcholila. Nic na tomto faktu nemění fakt, že šlo z jejich perspektivy o hlasování taktické a nikoli strategické. Rusnokova vláda totiž není vládou levicovou a neměla s komunisty vyjednané programové priority.

Zlomový byl pro komunisty rok 2002. Volby tehdy sice vyhráli sociální demokraté pod vedením Vladimíra Špidly, avšak nejvýznamnějšího úspěchu dosáhla právě KSČM, která jako jediná z parlamentních stran dokázala svůj volební výsledek oproti předešlým volbám zvýšit, a to dokonce o víc než sedm procent. Komunisty volilo 883 000 voličů oproti 659 000 v roce 1996, tedy zhruba o 220 000 lidí více.

KSČM disponovala po těchto volbách společně se sociální demokracií 111 mandáty, což jim umožňovalo podporovat návrhy sociálních demokratů i proti vůli ostatních vládních stran. Fakticky prvním momentem, na němž lze v této době demonstrovat postupnou změnu postoje ostatních stran ke KSČM, je to, že se poprvé od roku 1990 dostala do vedení Poslanecké sněmovny, kde získala pro Vojtěcha Filipa post místopředsedy.

Mezi volbami v roce 2002 a 2006 nastalo několik dalších podstatných momentů, které jsou pro pochopení postupné proměny pozice KSČM ve stranicko-politické soustavě klíčové. Prvním byla prezidentská volba na začátku roku 2003: Václav Klaus byl zvolen prezidentem za přispění komunistických zákonodárců.

Od příležitostného spojence k alianci s ČSSD a TOP 09
Nejpozději od tohoto momentu lze KSČM považovat za standardní politický subjekt, s nímž je možno vyjednávat a tedy jej považovat za legitimní součást hlasovacích většin v Poslanecké sněmovně. Fakt, že se tehdejší čestný předseda ODS stal prezidentem s přispěním hlasů KSČM, představuje zlom.

Heslo „s komunisty se nemluví“, které se i v reakci na tuto událost objevilo, už nemohlo uspět. Mimo jiné i proto, že původní étos sametové revoluce byl – mimochodem v přímé návaznosti na dialogovou strategii Charty 77 – naopak na vyjednávání s komunisty založen. Antikomunismus neměl ve společnosti, která snad nikdy nebyla ve svých moderních dějinách sjednocena tak, jako za svým komunistickým vedením v srpnu 1968, žádnou silnější oporu, ani legitimtu.

V období 2002 až 2006 se vyskytují i další uzlové body vývoje pozice KSČM v české stranické soustavě. Prvním z nich bylo referendum o vstupu České republiky do Evropské unie. Vyjevilo totiž do té doby spíše neviditelný rozpor mezi konzervativním a reformním křídlem uvnitř strany. Tři tehdejší místopředsedové – Jiří Dolejš, Miloslav Ransdorf a Zuzka Rujbrová – otevřeně deklarovali, že budou hlasovat pro vstup České republiky do EU.

Mezníkem byl také VI. sjezd KSČM, který se konal 15. a 16. května 2004 v Českých Budějovicích. Ve své pozici předsedy strany byl tehdy sice potvrzen představitel konzervativního směřování komunistů Miroslav Grebeníček, avšak vnitrostranická opozice poprvé disponovala poměrně významnou silou. Tehdy kompromisní kandidát Vojtěch Filip s Grebeníčkem prohrál až ve druhém kole a relativně těsně: Grebeníčka volilo 187 delegátů, Filipa 157.

Dalším uzlovým bodem polistopadové geneze KSČM byly volby do Evrospkého parlamentu. Komunisté v nich obdrželi 20,26 % hlasů. Celkově je volilo 472 862 voličů, o 267 959 voličů více, než ČSSD. Komunisté tehdy získali šest mandátů, sociální demokraté pouze dva. KSČM skončila ve volbách, které vyhrála ODS, druhá, sociální demokraté až pátí. Taktéž podzimní volby do Senátu v tomtéž roce potvrdily postavení KSČM jako tehdy nejsilnější levicové strany: jejich kandidáti postoupili do druhého kole ve třetině obvodů.

Za jistý mezník lze označit také hlasování o nedůvěře vládě Stanislava Grosse v dubnu 2005. Poslanci KSČM opustili sál a umožnili tak, aby se tehdejší kabinet ještě alespoň na čas udržel u moci; mimochodem i proti hlasům Kalouskem vedené koaliční KDU-ČSL.

Grossova vláda nakonec padla, jeho nástupce v čele vlády i ČSSD nicméně pokračoval a prohloubil již nastolený trend. ČSSD Jiřího Paroubka v letech 2005-2006 navzdory koalici s lidovci a Unií svobody prosadila ve spojení s KSČM řadu zákonů a nakonec těsně před volbami deklarovala ochotu vládnout po volbách s tichou podporou právě komunistů.

Zmínit se také musíme o rezignaci Miroslava Grebeníčka na post předsedy KSČM v září 2005. Nástup Vojtěcha Filipa do čela strany lze interpretovat jako mírný posun strany směrem do středu, blíže k možné spolupráci s ČSSD na vládní úrovni. Přestože se v tomto případě jedná spíše o symbolický moment, je možné jej chápat především jako vstřícný krok směrem k voličům ČSSD.

V letech 2006 až 2010, tedy v období vlády Mirka Topolánka, byli sice zdánlivě komunisté na ústupu, avšak navzdory volebnímu patu a přechodu levice do opozice lze posun pozice KSČM v českém politickém terénu ilustrovat na dvou momentech, které souvisejí s povolebním vyjednáváním o vládě.

Sestavením vlády byl tehdy pověřen předseda ODS Mirek Topolánek. Dlouho se mu ale nedařilo zajistit pro vládu pravice většinu. Tehdejší předseda lidovců Miroslav Kalousek na patovou situaci zareagoval vyjednáváním o společné menšinové vládě lidovců a sociálních demokratů s tichou podporou komunistů. Jakkoli nakonec taková vláda nevznikla, už pouhý moment jednání svědčí o koaličním potenciálu komunistů, do té doby nemyslitelném.

Druhým momentem svědčícím o postupné legitimizaci KSČM v této etapě české politiky bylo jednání o tzv. „duhové“ koalici, kterou inicioval tehdejší prezident Václav Klaus. Přestože nezvažoval zapojení KSČM do koalice, k vyjednávání o možném odblokování dolní komory jejich zástupce pozval.

Zlomem se nepochybně staly krajské volby 2008, po kterých se zástupci KSČM poprvé v historii stali součástí krajských rad, a to v Karlovarském a Moravskoslezském kraji. Kromě toho komunisté podporovali jednobarevné vlády sociálních demokratů ve Středočeském kraji, Plzeňském kraji a kraji Vysočina.

Sněmovní volby 2010 potvrdily stabilní podporu komunistů, a to navzdory mírnému úbytku hlasů. Zatímco v roce 2006 komunisty volilo 685 328 voličů (12,81 %), ve volbách v roce 2010 je volilo jen 569 127 voličů (11,27 %). Jejich výsledek je ale třeba interpretovat v kontextu započaté dezintegrace stranické soustavy.

V roce 2010 totiž voliče ztratily všechny do té doby zavedené strany, komunisté ale nejméně. ODS a ČSSD, doposud dominantní a etablované strany české pravice a levice, ztratily v roce 2010 oproti předešlým volbám v součtu 25 % hlasů, v absolutních číslech přišly za čtyři roky celkem o neuvěřitelných 1 408 243 voličů.

Jinak řečeno: výsledky voleb v roce 2010 naznačily, že se z KSČM stává nejstabilnější strana české politiky. Tuto tezi navíc potvrdily krajské a senátní volby z loňského podzimu. Zatímco v krajských volbách v roce 2008 činil součet hlasů pro ČSSD a ODS 1 731 724 hlasů, po přepočtu na procenta 59,42 %, loni na podzim to bylo už pouhých 946 042 hlasů. Po přepočtu na procenta jen 35,86 %.

Političtí pozorovatelé upozorňovali především na úbytek hlasů pro ODS. Ano, občanští demokraté jsou dlouhodobě v úpadku, to se ale týká také pravice jako celku. Připomenout je ale potřeba také to, že hlasy soustavně ztrácejí i sociální demokraté. Jediným subjektem, kterému neubývají voliči, jsou komunisté.

Proměnu KSČM ve stabilní prvek české poltické krajiny logicky ilustroval také proces utváření krajských vlád na podzim 2012: Komunisté mají poprvé od vzniku krajských samospráv svého hejtmana, a to v Ústeckém kraji, který byl jedním ze dvou, kde KSČM volby vyhrála.

Navzdory protestům části veřejnosti proti tomuto trendu je věcí evidence založené na prostém pozorování sociální reality, že si legitimitu komunistické strany uvědomují nemalé segmenty české společnosti. Postupná proměna jejich pozice z antisystémové strany v subjekt, který lze označit za standardní, zkrátka není náhodný a má svou vnitřní logiku.

Středeční hlasování o důvěře vládě Jiřího Rusnoka tento fakt pouze zrcadlilo na půdě Poslanecké sněmovny. Komunisté poprvé od roku 1989 hlasovali aktivně pro vládu a je pouze otázkou času, kdy se jejich politici sami znovu ve vládě ocitnou.

A není ani v nejmenším náhodou, že rozpuštění Sněmovny, což je jediný krok, kterým mohl Parlament převzít iniciativu z prezidentových rukou, prosadila aliance tří posledních konsolidovaných politických stran, které v ní působí, aliance kdykoli dříve stěží představitelná: KSČM, ČSSD a TOP 09.


A co si myslíte vy? Diskuse (18 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Adam Michnik o proměně komunistů v demokraty: Čtvrtek, 8.Srpna 2013, 15:32:44

"Myslím, že je dobře, že Polsko zvolilo po pádu komunismu cestu smíření a ne cestu pomsty. Nicméně, stále mě za to napadají. Podporoval jsem Adenauera (bývalého německého kancléře, který po válce zvolil také cestu smíření). Adenauer měl po válce několik možností: poslat lidi kolem něho, kteří podporovali Hitlera, do vězení, anebo je proměnit v demokraty. Zvolil si tu druhou možnost. My jsme také chtěli, aby nové Polsko bylo Polskem pro všechny. Jinak bychom bývali museli pověsit komunisty na lucerny a vládla by tu malá elitní skupinka lidí. To by byl antikomunismus s bolševickou tváří."

"V demokracii je vláda odrazem společnosti. Někdy jsou i v demokracii zvoleni někteří lidé ze starého režimu. Ale demokracie platí pro každého, nejen pro vznešené a chytré lidi."

"Když si stěžujete, že jsou všude po východní Evropě pořád u moci komunisté, říkáte totéž, co jsem já říkával o Německu: 'staří nacisté jsou ve vlivných pozicích všude' . Jenže to byli bývalí nacisté. Všechny státy, které vznikají z diktatur, mají tyto problémy, mělo je i Španělsko a Portugalsko. Ale nemělo by to ospravedlnit vytváření antikomunistického apartheidu."
- See more at: http://www.blisty.cz/art/69539.html#sthash.u4Y84FhL.dpuf

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

svobodná soutěž a ideologický apartheid Čtvrtek, 8.Srpna 2013, 16:47:32

Paralela s denacifikací je samozřejmě hrubá (jde o kvalitativně odlišné věci), ale obecně nejde v otázkách vypořádání se s minulostí o apeasement se zlem, ale o šanci vrátit se k humáním kořenům a to zevnitř a ne vnějším tlakem.
Pokud jde o ostrakizaci nežádoucího, já jsem pro liberálněji nastavené hranice poltické soutěže - z hlediska legitimity radikalismus není extremismus - ale týká se to i ústavní ochrany nesocialistických směrů na půdě případného socialismu.
Modré nebo i rudé autoritářství a elitářství (monopolní ideokracie) by vedlo jen k ideologickému..apartheidu -to pokud jde o heslo "s komunisty se nemluví".Praxe viz krajské koalice ale i volba prezidenta či poslední hlasování o vládě Jiřího Rusnoka. Tedy spojenec možná více než jen příležitostný.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Čtvrtek, 8.Srpna 2013, 17:04:50

Zdá se, že čas pracuje pro komunisty.

Janmachacek_bw

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Mám se bát splněných přání? Pátek, 9.Srpna 2013, 00:32:8

Přeji si levicovou vládu, nejlépe za účasti komunistů. Mám v úmyslu volit KSČM, spíše než pro její program a z důvěry k jejím politikům pro vliv, jaký bude mít její volební úspěch na druhé, slibuji si od něj, že donutí ČSSD konečně zahodit na smetiště dějin Bohumínské usnesení a že účast KSČM ve vládě s konečnou platností zesměšní soustavné antikomunistické pokřikování pravičáků.

Šestnácté číslo A2 (http://www.advojka.cz/ , nejdůležitější články jsou ovšem jen v papírovém vydání a na webu pro předplatitele) věnované Maďarsku mi ovšem nahnalo strach, přimělo mě pochybovat, zda opravdu chci, aby se splnilo, co si přeji. Zvlášť děsivý je rozbor příčin Orbánova nástupu, který napsal Gáspár Miklós Tamás pro New Left Review http://newleftreview.org/article /download_pdf?language=cs&id=3010 — podle Tamáse už někdy v sedmdesátých letech zmizel skutečný výběr mezi levicí a pravicí, všechny významnější strany jsou systémové a neoliberální, všechny hájí zájmy globálního kapitálu. Když už voliči vyzkoušejí všechny možnosti a kombinace a pochopí, že žádný rozdíl není, nadšeně zvolí prvního populistu, který nabídne něco odlišného, chytnou se nacionalismu a ve jménu velikosti a šťastné budoucnosti národa začnou vyhánět, ne-li rovnou likvidovat, přistěhovalce, Romy, nepřizpůsobivé, bezdomovce, nezaměstnané, nemajetné, Židy, intelektuály, a vůbec všechny rozkladné a národu nepřátelské, nebo aspoň nepotřebné, živly.

Není KSČM až příliš systémová? Má ČSSD program, kterým dokáže, že není stejná jako ODS? Má takový program KSČM?

Jestli nastoupí vláda ČSSD s KSČM a nebude mít pořádný program proti kapitálu, který přinese rychle znatelné výsledky pro lidi, může se u nás stát totéž, co v Maďarsku. Co když za volebními úspěchy KSČM stojí její pověst protisystémové strany, co když ji lidé volí jen proto, že ČSSD už mají problém od ODS odlišit, ale o KSČM stále ještě věří, že je jiná? Co se stane, jestli ČSSD potvrdí, že i ona slouží kapitálu, a KSČM ukáže, že ani ona není jiná?

Nemám se přestat na jejich vládu těšit, a začít se bát, co přijde po ní?

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Pátek, 9.Srpna 2013, 06:35:43

No, pan Dolejš prý nemůže slíbit, že prase bude mít křídla (viz diskuse pod článkem I. Štampacha Dychtivost po změnách). Takže pokud tím okřídleným prasetem myslel jiný systém, máme prostě smůlu. Budeme se muset zatím asi spokojit s tím bezkřídlým, tedy s kapitalismem.

Janmachacek_bw

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Čím je prase bez křídel? Pátek, 9.Srpna 2013, 07:06:48

Rudé prase má křídla.
http://www.dvdinform.cz/dvd-edice-/filmx-porco-rosso

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Pátek, 9.Srpna 2013, 09:39:20

Přicházejí doby, kdy Pegasus volu závidí, ano za něco vyššího ho považuje.

Jan Neruda

Lepenka

Michal Špína - komparatista

XCVII Pátek, 9.Srpna 2013, 14:05:30

Teď letět musíme, kdo z nás ví ale kam?
Bez křídel letadla vyletět pod oblohu:
čas kroků přešel již a nevrátí se k nám,
chodec je bez síly a nepozvedne nohu.

Pablo Neruda

(to už je ale o lásce)

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

To nevadí, ale je to hezké. Pátek, 9.Srpna 2013, 14:48:36

Z labyrintu se dá dostat jedině na křídlech. Staří Římané měli přísloví: Volo - volo! Česky to znamená: Chci - létám!

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

ad okřídlené prase Neděle, 11.Srpna 2013, 08:54:20

Spíše jde o to uvědomit si co je realismus i v případě radikálního přístupu k světu - volbou KSČM maximálně posílíte zájem o systémové alternativy, kapitalismus v ČR (a okolním světě) neskončí kvůli tomu druhá den ráno. To orpavdu slíbit nemohu.
To prostě není v síle jedné malé politické síly v jedné malé zemi i kdyby svolala nespočet procesí a táborů lidu - ale rozhodně je to volba pro jasně levicovou vládu a i ta detabuizace kritiky kapitalismu a otevřít dveře momentům postkjapitalsimu není špatné.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Neděle, 11.Srpna 2013, 09:25:4

Pane Dolejši, já vás stejně (s největší pravděpodobností) budu volit, ačkoliv rychlou změnu systému od vás nečekám. Už kvůli jménu. Tedy ne vašemu, ale vaší strany. To jste udělali velice mazaně, že jste se nepřejmenovali, jako to udělaly komunistické strany v jiných státech. Části lidí je to sice solí v očích, ale ti by vás stejně nevolili ani v případě změny názvu.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Neděle, 11.Srpna 2013, 10:41:45

Doufám, že CIA bude mít aspoň vztek!

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

reálná je změna do leva Úterý, 13.Srpna 2013, 10:49:16

když to zjednoduším, demokratická změna systému je běh na dlouhou trať a čas ukáže kdo a jak na tom bude mít ještě podíl. Ale za rychlý, možný a potřebný krok na této cestě je příchod skutečně levicové vlády - a aday si troufnu říci, že bez KSČM se to v ČR nyní neobejde. V tomto smylsu díky za podporu každého komu o spolupráci levice jde a je v tom i snad garance že nepůjde o promarněný hlas.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Úterý, 13.Srpna 2013, 16:24:47

Proti myšlence komunismu stejně nikdo nic nezmůže, jenže spousta lidí to pořád ještě neví. A tak musíme trpělivě čekat; ne týdny a týdny, ale roky a roky, až na to přijdou.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Pane Kolaříku, Středa, 14.Srpna 2013, 04:54:22

samozřejmě to není důležité. Já pochopitelně doufám, že se od KSČM můžeme nadít aspoň některých pozitivních změn. Kdyby náhodou ne (ne že by nechtěli, ale nevím, co proti globálnímu kapitálu pořídí), tak aspoň v případě mnoha hlasů pro KSČM bude vidět, že se pořád hlásíme ke komunismu, což by mohlo naštvat ne třeba právě CIA, ale někoho podobného. Nějaký obraz nepřítele člověk jako já přece musí mít a já za nepřítele nemám ani nechci mít konkrétní lidi. Tož aspoň nějakou instituci. To víte, na ďábla nevěřím a světový kapitál je ještě mnohem abstraktnější...

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Ale pane Kolaříku, Středa, 14.Srpna 2013, 17:59:22

já přece žádné iluze nemám. Bohužel! Vždyť říkám, že tím nepřítelem, který bude mít vztek, může být kdokoliv jiný. CIA jsem uvedla jen tak cvičně, protože je daleko. Nerada bych jmenovala nějaké své spoluobčany, protože konec konců se přece každý může obrátit a přestat být antikomunistou. Neříkám, že se musí stát komunistou, to ne. Ale pan Dolejš má asi pravdu v tom, že bez komunistů to v blízké budoucnosti v České republice nepůjde. Tedy pokud nechceme věřit tomu, že "čím hůře, tím lépe".

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Středa, 14.Srpna 2013, 18:02:22

Dokonce i současný papež má ke komunistům vstřícný vztah. Pravda, ty naše asi nezná, ale přece jenom...

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Středa, 14.Srpna 2013, 20:21:58

O tom bude patrně lépe informován pan Dolejš.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.