Rok 2012 byl rokem začátku, ale i konce některých velkých reforem v sociální oblasti, které se specificky dotýkaly také postavení žen a mužů ve společnosti (viz také národní zpráva Social Watch 2011). V lednu 2012 začala platit celá řada ustanovení tzv. Sociální reformy, které zásadním způsobem změnily fungování sociálních systémů a politiky zaměstnanosti. Jedná se o komplexní úpravu pojistných i nepojistných sociálních dávek týkajících se rodičů, handicapovaných a nízkopříjmových skupin. Zároveň sem spadají i změny výplaty dávek v nezaměstnanosti a změny týkající se postavení nezaměstnaných.

Tyto úpravy byly dále doprovázeny změnami v Zákoníku práce, jejichž velká část oslabila postavení zaměstnanců (např. změny v proplácení přesčasů, které mohou být již součástí podepsané pracovní smlouvy atd.). Sociální reforma obsahovala také tzv. veřejnou službu, opatření, které výrazným způsobem měnilo koncept podpory v nezaměstnanosti v České republice. Přestala platit pouze zásada povinného sociálního pojištění, které lidi, kteří ztratili zaměstnání, opravňovala za splněné zákonných podmínek k podpoře v nezaměstnanosti a registraci u úřadu práce.

Každý déle než dva měsíce nezaměstnaný mohl být úředníkem / úřednicí úřadu práce (ÚP) vyzván, aby nastoupil na výkon služby až do výše 0,5 úvazku měsíčně. Pokud registrovaný na ÚP odmítl, byl vyřazen z registru úřadů práce, což znamenalo konec výplaty podpory v nezaměstnanosti, ale také např. ztrátu platby zdravotního pojištění státem. Kampaň Iniciativy ProAlt - Stop sociální reformě ukázala, že kromě všeobecně negativních dopadů, měla veřejná služba i specifické genderové dopady.

Konkrétní případy prokázaly, že veřejná služba má intenzivnější dopad na pečující osoby, které se staly nezaměstnanými právě z tohoto důvodu. Ty byly nuceny se nejen podrobit represivním podmínkám nucené práce, ale musely také zajistit péči o osoby, za které přijaly odpovědnost. Uchazečky o zaměstnání byly velmi často posílány také do organizací z oblasti péče, které byly postiženy škrty v oblasti veřejných služeb. Při realizaci veřejné služby se objevila i šikana ze strany organizací, které veřejnou službu realizovaly. Institut veřejné služby byl zrušen Ústavním soudem ČR 27. listopadu 2012.

Na začátku roku se také snížila celková částka rodičovského příspěvku, který mohou získat pečující rodiče do tří nebo čtyř let věku dítěte z 236 tisíc Kč na 220 tisíc Kč. Tato změna dopadá intenzivněji na nízkopříjmové skupiny nebo domácnosti samoživitelek. Stále se také do krizových situací dostávají mladí rodiče z řad studujících nebo nezaměstnaných, kteří již kvůli reformě Petra Nečase (v době, kdy byl ministrem práce a sociálních věcí) z roku 2010 nemají nárok na peněžitou pomoc v mateřství a tudíž ani volbu rychlosti čerpání rodičovského příspěvku. Automaticky tak spadají do nejpomalejšího “čtyřletého” čerpání rodičovského příspěvku, které je přivádí často do problematických životních situací.

Zrušení souběhu rodičovského příspěvku a příspěvku na péči pro rodiče handikepovaných dětí mělo očekávaný negativní efekt na rodiny s nemocnými dětmi či dětmi s postižením. Snížily se tak příjmy domácností, především žen, které jsou zpravidla hlavní pečující osobou v domácnostech. Ke konci roku 2012 bylo toto opatření novelizováno a byl opět umožněn souběh pobírání rodičovského příspěvku a příspěvku na péči.

Reforma však uvedla do praxe také pozitivní změnu, kdy děti od dvou let mohou bez omezení navštěvovat veřejné zařízení péče o děti a rodiče kvůli tomu nepřijdou o rodičovský příspěvek. Nadále však panuje velmi kritická situace v kapacitách mateřských škol a jeslí, které nestačí pokrývat poptávku ze strany rodičů. Mnozí rodiče tedy nemohu nastoupit do zaměstnání kvůli nedostatku předškolních zařízení a přitom nemají ani možnost dosáhnout na dostatečné příjmy v rámci rodičovského příspěvku.

Rodiče pobírající rodičovské příspěvek, mezi kterými jsou především ženy, zasáhlo také zavádění nového institutu sKarty, který odstartoval v polovině roku. sKarta se stala novým způsobem výplaty nepojistných sociálních dávek a dávek z oblasti státní sociální politiky zaměstnanosti. Ty byly dosud vypláceny třemi různými platebními způsoby (hotovostně, poštovní poukázkou a bezhotovostně). Podle MPSV jde o vstřícný nástroj výplaty sociálních dávek a úsporu financí související s výplatou sociálních dávek.

Kritici potom upozorňovali na řadu sporných oblastí: koncentraci velkého množství finančních prostředků z veřejných zdrojů u jednoho finančního ústavu (České spořitelny), přenos poplatků na příjemce sociálních dávek a omezení svobody výběru, jak sociální dávky přijímat. V současné době je otázkou, jak to s projektem sKaret dopadne a zda vydrží. K narušení legitimity sKarty přispěl také odpor ze strany příjemců rodičovského příspěvku, kteří na rozdíl od příjemců jiných sociálních dávek nejsou ve společnosti vnímáni negativně.

1. ledna 2012 se také zpřísnila pravidla pro nárok na pozůstalostní penzi. Pokud se vdovec či vdova znovu ožení, přijde nejen o pozůstalostní důchod, ale i jednorázové odbytné. To se až dosud při uzavření nového manželství vyplácelo. Z pěti na dva roky se nově zkracuje i doba potřebná pro obnovu nároku na pozůstalostní penzi. Vdova či vdovec, kteří pozůstalostní penzi získají, mají i nadále nárok na její výplatu po dobu jednoho roku od data úmrtí manžela či manželky. Kdo splní některou z dalších podmínek, například pečuje o nezaopatřené děti, je invalidní ve třetím stupni nebo dosáhne zákonem předepsaný věk, dostává pozůstalostní důchod i po uplynutí jednoho roku.

Autorkou této části zprávy je Linda Sokačová, editorem je Tomáš Tožička.