Prezident Zeman vyzval politiky, aby se zdrželi komentářů k rozhodnutí Nejvyššího soudu a dalších kroků ostatních orgánů justice. Snad to je role prezidenta. Představitelé zákonodárné a výkonné moci by měli být zdrženliví a dobře vážit slova pokud komentují rozhodnutí soudu.

Rozsudek je nutno respektovat, ať se nám líbí či nikoliv, to také patří k základním kamenům demokracie a právního státu. Je přece nutno počítat i s tím, že i soud se může mýlit. Pravda ty nejvyšší by neměly.

Padly sršivé výroky na adresu soudu, a pokud jsem zaznamenal, jeden od poměrně vysokého představitele opozice. Napadlo mně, že měl počítat do deseti a posečkat nějaký čas, než se situace více vyjasní. Rozhodně by prospěla zdrženlivost v kritické chvíli.

Jistou omluvou budiž, že je znám svým temperamentem, ale především, že Nejvyšší soud je za dostatečně pevnými hradbami, abychom v tom měli vidět něco nebezpečného, sebemenší ohrožení institucionálního (procesního) průchodu práva.

Ano soudci jsou chráněni imunitou, Nejvyšší soud jako instituce je dostatečně opancéřována a jeho senát jako zákonný soudce je mimo jakékoliv ohrožení. O nejvyšší soud bych se tedy nebál.

Vedle plyne ovšem další děj, týkající se stejné věci ale v opačném gardu. Byli napadeni policisté a státní zástupci, kteří ve věci doposud konají, a to za úkoly povinně jim uložené zákonem. Bývalý premiér a stejně tak předsedkyně sněmovny, předseda ODS i bývalý ministr spravedlnosti ztratili sebekontrolu, rozběsnili se a nepokrytým, hrubě nátlakovým stylem vyvolávají revanš vůči konkrétním osobám: Ištvanovi, Šlachtovi, a dalším, kteří — a hned je to nutno výrazně poznamenat — nejsou chránění žádnou imunitou, jsou v celém ději jako nazí v trní. Tady je ohnisko celého děje, a ukáže se, jak je čeká společnost připravena opravdu hájit hodnoty, které lehce vyjadřuje v průzkumech, ale je málo ochotna je žít ve skutečném životě.

Petr Nečas mluvil o „zvůli, která ničí lidem životy,“ obrněn nyní ještě „posílenou“ imunitou i nadějí, že se může v příštích týdnech nebo měsících opět stát součástí moci výkonné. Při dosavadní zkušenosti nemusíme pochybovat, že by neomalené hrozby naplnil. Už se to jednou stalo a Ištvan byl odstraněn.

Nemusíme pochybovat, že u celé ODS se střádá hluboká nenávist vůči této, charakterově silné a profilované osobnosti nejméně od dob Dalíkova zadržení. Protože přece „výklad trestního práva byl vždy jen jejich monopolem“.