Prezident, vlády, pogromy a letní přemítání

V době, kdy byla prvním přímo zvoleným prezidentem jmenována úřednická vláda a rasové nepokoje se ze severu přesunuly na jih, je dobré myslet na to, že nastal čas dovolených a pomale tekoucího času, který svádí k letním úvahám.

Léto je obdobím pomale tekoucího času. Lidé jezdí na dovolené, povalují se u vody, chodí do cukráren, lelkují a pozorují oblohu, která je buď blankytně modrá, nebo jen tu a tam zakrytá nějaký tím obláčkem. A nebo nedělají nic z toho, a to je potom škoda. Možná právě zásluhou jisté pozvolnosti, se kterou jeden letní den polehounku přechází v druhý, je toto roční období jako stvořené pro úvahy, které se líně táhnou, o tom, že by měly nějaký spád, se vůbec nedá hovořit, dokonce i na nějaký jasný závěr, pointu či vyústění většinou marně čekáme.

Přesto takové úvahy mají hluboký smysl. Kdoví proč. Možná už v tom, jak zdlouhavě a beze všeho spěchu plynou, se skrývá jistá hodnota. Snad proto, že ve chvatu se toho mnoho ztratí, zapadne, a nebo ani nestihne vzniknout. Jedním z takových zamyšlení, které můžeme donekonečna natahovat a krátit si jimi dny trávené u rybníků (i když těžko říct, jestli se dnes ještě tráví letní dny u vodní plochy tohoto typu), je, co nás čeká, až léto odejde, co bude na podzim, za rok, za dva?

Máme se na tu dobu těšit nebo se jí bát? Člověk někdy v úvahách zabrousí k tomu, v jaké společnosti by si přál žít. Sní o tom, v čem by měla být jiná, než ta, ve které žije dnes. Jaká je asi ta, ke které směřujeme? Jsou její neznatelné pramínky, ze kterých se postupně zrodí dominantní proudy utvářející společnost, přítomné už nyní? Možná. Každý je může spatřovat v něčem jiném. Pro mne jsou to drobnosti.

Spolužák – oddaný studiu, od kterého si všichni odjakživa půjčovali poznámky a který všechnu svoji budoucnost sázel na doktorské studium a nakonec se nedostal. Kamarád, který se upíná k tomu, že v září ukončí školu a od svého dědy tak dostane sto tisíc, takže v ne zcela příjemné práci za barem si bude moct brát kratší šichty. A nebo bývalý spolužák, který končí pedagogickou fakultu, a cítí jistý tlak okolí na to, aby jako chlap odpovídajícím způsobem zajistil rodinu, obklopen známými s lukrativními povoláními to ne zcela dobře snáší.

To jen tři takové drobné střípky do mozaiky lidských osudů. Těžko říct z čeho se rodí duch doby, co je tím, co utváří podobu společnosti, ve které už brzy budeme žít. Možná jsou to podobné drobnosti. V něčem nedůležité. Vždycky najdeme mnoho osudů, které jsou o dost tragičtější, či naopak veselejší. Ať má člověk příhod podobného charakteru sebevíce, vždy je možné se utěšovat tím, že se jedná o souhru náhod a že ve skutečnosti žijeme v době, která je veskrze šťastná. Možná ano, snad jde jen o to, co si rozvaleni na břehu kačáku, odháněje komáry, představuje pod štěstím.

Kouzlo letních úvah spočívá v tom, že je buď vezme bouřka, která se z ničeho nic přižene, a my v záchvatu náhlého úprku sbíraje osušku a opalovací krém na všechno rázem zapomeneme a jediné, co nám ze třeba i neblahých myšlenek zůstane, je tak maximálně mokré šatstvo. Popř. se nám stane to, že zrovna uprostřed toho nejzásadnějšího přemítání, nám vlivem úmorného vedra či teplých paprsků dopadajících na tělo, začnou klesat víčka. Nit myšlenek se začne trhat, zlehka se ponoříme do blažených mrákot a vše znepokojivé přikryje příjemná letní dřímota.

Mám rád takové letní rozjímání. Člověk v něm může zachytit věci, o kterých se mu nesní. Možná všechny dějinné pohyby, jejichž výsledkem je taková nebo onaká společnost, se skládají, z mnoha takových podobných barevných sklíček. Jednomu výhybka na jeho životní cestě možná výrazně pozmění jeho směřování a těžko říct, zda se z toho ještě někdy vzpamatuje. Druhý po konci studia chce oddálit zvýšení počtu hodin strávených nepříjemnou prací, tím, že plánuje utratit peníze, které mu naspořili prarodiče. Jak velký odklad tím získá? A třetí žije pod tlakem lidí ze svého okolí, protože si vybral trochu jinou cestu než oni. Nebude si to vyčítat do konce života?

A vedle toho se volí prezidenti, politické strany, nastupují úřednické vlády a někde se schyluje k pogromům. Souvisí to nějak? A nebo jen vlivem horka se nám dělají mžitky pod očima a my srkaje studené nápoje na lehátku u vody vidíme fatu morgánu? Letní úvahy se strašně vlečou. Ale stejně jako léto samo jednoho dne skončí. A poté přijde podzim.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.