Ústavní soud zrušil nadstandardy ve zdravotnictví a poplatky za hospitalizaci

Ústavní soud zrušil právní úpravu zdravotnických standardů a nadstandardů, zvýšení poplatku za hospitalizaci a sankční pravomoci zdravotních pojišťoven vůči poskytovatelům zdravotnických služeb.

(vd)

02.07.2013 15:52

204207_mediafax_jaroslav_svanda

Ke všem výrokům nálezu uplatnili odlišné stanovisko soudci Stanislav Balík, Vladimír Kůrka a Michaela Židlická. Foto Jaroslav Švanda, Mediafax

Ústavní soud v úterý vyhlásil nález, kterým vyhověl návrhu skupiny poslanců sociálních demokratů a zrušil některá ustanovení zákona o veřejném zdravotním pojištění, kterými bylo upraveno rozlišení zdravotní péče na standardní a nadstandardní. Ústavní soud odmítl také zvýšení poplatku za lůžkovou péči na sto korun za každý den hospitalizace a úpravu pravomoci zdravotních pojišťoven ukládat a vybírat pokuty zdravotnickým zařízením.

Rozhodnutí Ústavního soudu přivítali sociální demokraté. Podle jejich předsedy Bohuslava Sobotky jde o zasloužený krach dalšího nespravedlivého experimentu Nečasovy vlády. „ČSSD od počátku kritizovala snahu pravicové koalice rozdělit ústavou garantovanou zdravotní péči na péči pro bohaté a ty ostatní, na základě tzv. nadstandardu,“ připomněl Sobotka.

„Poukazovali jsme na konflikt s Listinou základních práv a svobod a jsem rád, že naší kritice dal Ústavní soud za pravdu. Ministr Heger, který všechny tyto neústavní změny, prováděné na úkor pacientů prosazoval, by se za to měl veřejně omluvit, stejně jako jeho strana TOP 09,“ dodal předseda sociálních demokratů.

Podle stínového ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka z ČSSD je dobrou zprávou pro české pacienty, že o jejich léčbě bude i nadále rozhodovat zdravotní stav a nikoliv stav bankovního konta. „Pro ČSSD je nepřijatelné, aby se pacienti dělili na dvě kategorie – na ty bohatší, kterým finanční možnosti dovolí přístup k nejmodernější léčbě a na ty chudší, kteří si některé druhy kvalitní péče nebudou moci dovolit,“ dodal.

„Sociální demokraté rovněž vítají snížení regulačního poplatku za lůžkovou péči ze současných sto korun ba šedesát korun,“ uvedl Němeček s tím, že stokorunový poplatek představuje pro sociálně slabší občany a zejména pak pro seniory významnou peněžní zátěž. „Zdravotní péče se pro ně stalakvůli jeho zvýšení pravicovou vládou neúnosně drahou a tím i nedostupnou,“ vysvětlil.

Zatímco právní úpravu standardů a nadstandardů zrušil Ústavní soud okamžikem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů, v případě úpravy poplatku a ukládání pokut odložil vykonatelnost nálezu do konce letošního roku. Současně Ústavní soud konstatoval, že dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů pozbývají platnosti ty části prováděcí vyhlášky, které definují ekonomicky náročnější variantu zdravotní péče.

Pokud jde o problematiku standardů a nadstandardů, vyšel Ústavní soud ve svém hodnocení z přecházející judikatury, v níž se dané problematice již věnoval. Konstatoval přitom , že již v minulosti nevyloučil možnost rozdělení péče na standardní, tedy hrazenou z veřejného zdravotního pojištění, a nadstandardní, tj. částečně či zcela hrazenou pacientem.

„Pro toto rozdělení však platí určité limity plynoucí především z čl. 31 Listiny základních práv a svobod. Tím zcela základním je výhrada zákona obsažená v tomto ustanovení Listiny. Ústavní soud dospěl k závěru, že zákonodárce požadavku úpravy v zákoně nevyhověl,“ uvedl generální sekretář ústavního soudu Ivo Pospíšil.

Z pohledu Ústavního soudu je podle něj podstatné, zda úprava v zákoně sama o sobě, tedy i bez prováděcí vyhlášky, je adresátům dostatečně srozumitelná a zda by byla sama o sobě aplikovatelná. „Prováděcí předpis může totiž stanovit pouze detaily,“ vysvětlil Pospíšil.

Ústavní soud uzavřel, že těmto hlediskům současná právní úprava nevyhovuje, neboť teprve z vyhlášky samotné je zřejmé, co je základní variantou a za jaké zdravotní výkony, pomůcky, prostředky a materiál je nutno doplácet nad rámec úhrady. „Zákon o veřejném zdravotním pojištění tak učinil pouze první krok, druhý, ten podstatnější, spočívající ve vymezení ekonomicky náročnější varianty, je však obsažen v prováděcím právním předpise, ačkoliv ústavní pořádek vyžaduje formu zákona,“ uvedl Pospíšil.

Za neústavní označil Ústavní soud také pravomoc zdravotních pojišťoven ukládat poskytovatelům zdravotních služeb pokuty za nerespektování rozdělení péče na standardní a hrazenou a za nevybírání tzv. regulačních poplatků, pokud se týkají poplatku za lůžkovou péči.

Podle Ústavního soudu zakládá dominantní postavení pojišťoven v kombinaci se sankční pravomocí již ústavně neakceptovatelnou nerovnost a není na straně poskytovatelů zdravotních služeb ničím vyváženo, například povinností pojišťoven uzavřít smlouvu, jsou-li objektivně splněny stanovené podmínky.

Ke všem výrokům nálezu uplatnili odlišné stanovisko soudci Stanislav Balík, Vladimír Kůrka a Michaela Židlická. Dagmar Lastovecká uplatnila odlišné stanovisko do výroků týkajících se rozdělení zdravotních služeb na standardy a nadstandardy a sankční pravomoci pojišťoven a odlišné stanovisko do odůvodnění výroku týkajícího se poplatku za hospitalizaci. K odůvodnění nálezu uplatnila odlišné stanovisko Ivana Janů.


A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.