Soumrak trafikantů?

Aktuální politická aféra otevírá jednu velkou příležitost: Po dvaceti třech letech rozvíjení demokracie se rozloučit s tradicí rozdávání trafik.

Byl by to konec politiky! Tak zareagovali mnozí staří partajní mazáci na úmysl státních zástupců stíhat korupční kauzu, při níž se loni trojice poslanců vzdala svých mandátů, aby nemusela stát cestě schválení zákonů předložených Nečasovou vládou - a za to získala lukrativní a vlivné trafiky.

Z policejních odposlechů vyplývá, že vazba rezignace na získání „plnění“ je nezpochybnitelná. Při tomto „něco za něco“ byl zároveň bit volič, respektive poslanecký slib zakotvený v Ústavě ČR.

Ne každý politický obchod je korupcí. Ovšem tento, domnívám se, ano. A mrazí z pomyšlení, že nakupování duší bylo (či ještě je?) pilířem Nečasovy vlády, stejně jako předchozí vlády Mirka Topolánka. Do budoucna by i na přeběhlictví mohl být kladen metr nejen ústavní, ale trestněprávní.

Obzvlášť absurdní je argument, že podobné „dealy“ jsou u nás již třiadvacet let zaběhaným zvykem. Je-li něco zvyk, neznamená to, že je to správné a zákonné. Kdysi bylo také bez mrknutí oka možné, aby muži znásilňovali ženy. Jednoho dne začal být takový skutek kriminalizován a dnes jej právem máme za jeden z nejodpudivějších trestných činů. S politickou korupcí to může být časem obdobné.

Neveďme zde ale úzce právnický spor, ostatně názor soudu může být jiný než policistů a žalobců. Ptejme se místo toho, jak moc by bylo škoda takto pojímané politiky. Soudě podle reakcí poslanců odprava doleva by se jednalo o hotovou tragédii. Jen si to představte: žádná teplá místečka, na klíčové manažerské a kontrolní posty by nastupovali lidé odborně zdatní! Politické kompromisy by mohly mít jen programový obsah, nikoli hmotný. To už by pak klidně mohl být schválen a v život uveden odporně přísný zákon o státní službě!

Zatím za nový typ politiky bojují jen populisté z okraje politického spektra. Opěvují konec politikaření a nástup odpovědného vládnutí a manažerského řízení státu coby firmy.

Kde je konec demokratické levici, aby tyto pohádky vyvrátila a srozumitelně sdělila, že i ona chce reformovanou politiku, ovšem v rámci parlamentní, zastupitelské demokracie? Místo toho, aby jako první odsuzovala nejen přeběhlictví, ale i trafikantství, soustřeďuje se ČSSD na hledání pašaliků pro svoje vlivné členy. Už už to vypadalo, že se inspektorem Úřadu pro ochranu osobních údajů stane zemědělský inženýr a expředseda Sněmovny Miloslav Vlček. Opravdu musel Lidový dům čekat, až se spustí protesty neziskových organizací tepajících korupci a nevůli podepsat Vlčkův jmenovací dekret vyjádří i prezident Miloš Zeman, za jehož vlády se přitom v opozičněsmluvní atmosféře handlovalo s posty ostošest?

Vysvětlení, že „Vlček má podporu svého regionu“ (myšleno sociálních demokratů z Olomoucka) si nadlouho zapamatujme. Klíčem k funkcím je zázemí v konkrétních partajních regionálních strukturách. Tak trochu jako za Husáka, že… Stejně jako květnové žehrání oranžové poslankyně Vladimíry Lesenské na neziskové organizace čerpající finanční podporu ze zahraničí. Žoldáci, samozvanci a zaprodanci…

Nevím o tom, že by se někdo chystal stíhat prachem pokryté případy politické korupce. Ty současné by ale nasvíceny být měly. Hlavní však je nastavení nových mantinelů, způsobů, zvyklostí a metod do budoucna. Stále čekám na politika, který i přes skřípání zubů mechem obrostlých spolustraníků pronese: „Zasadím se o to, aby nastala změna a na zodpovědná místa dosedali lidé s odbornou kvalifikací a čistým štítem. Proto budu iniciovat inventuru v orgánech firem se státní účastí a všech institucích, kde provádí personální nominace parlament, vláda, potažmo ministerstva. A vyzývám všechny členy těchto grémií, nezávisle na stranické příslušnosti, aby sami zvážili svůj přínos dané instituci.“

Jsou politické nominace, které měly svoji expertní dimenzi a vyšly. Například obsazení šéfovské židle v Nejvyšším kontrolním úřadu Miloslavem Kalou. Obhájit jde třeba i zvolení Stanislava Křečka zástupcem veřejného ochránce práv, jakkoli šlo o akt, který právem vyvolal živou diskusi. Řada jiných by ale v kritickém zhodnocení neobstála. A už vůbec by neměli obstát ti, kteří získali nějakou výhodu (funkci, peníze) jako prachsprostou protislužbu.

Časy se mění. Ani nepřekvapuje, že se to nelíbí dinosaurům typu Marka Bendy, jehož věrnost kšeftařským tradicím vynesla až do pozice předsedy poslaneckého klubu ODS. Kdopak bude mít odvahu stanout mu po boku a hájit názor, že korupce v politice korupcí není a že bez trestné činnosti mezi ústavními činiteli by tato země přestala fungovat?

Hra na „coby kdyby“ patří k těm nejhloupějším. Přesto: požádají-li orgány činné v trestním řízení Sněmovnu o vydání poslance Petra Nečase (aktivně se podílejícího na uplácení někdejších modrých rebelů – mnohé o tom říkají odposlechy i vzpomínky účastníků kongresu ODS, kde se ale činil třeba i první místopředseda Martin Kuba), pozorně sledujme, kdo z poslanců napříč spektrem bude pro a kdo proti. Těm druhým by všemožní Okamurové a Babišové, těžící z prohnilosti poměrů, mohli poděkovat třeba formou tučné odměny.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.