Aféra kolem paní vrchní ředitelky a tří trafikantů vybudila ke zvýšené aktivitě dvě skupiny občanů, kteří pokládají sami sebe za zachránce demokracie. První z nich navzdory vedru demonstrovali v centru Prahy za skutečný konec této vlády a vypsání nových voleb. Ti druzí zásobují média obhajobami politického „dealu“, bez nějž jakákoli demokracie zahyne na úbytě.

Jak už to tak bývá, něco pravdy mají obě strany. Dohoda neboli politický obchod patří k samotné podstatě tohoto politického systému. Vlastně jakéhokoli funkčního politického systému. Směňování programových cílů za naplnění osobních ambicí není samo o sobě ničím negativním. Ovšem ani pozitivním. Snad by se dalo říci, že je to přirozené: odpovídá to ustrojení člověka.

Jedna věc je ale obecná rovina a druhá věc konkrétní situace. Pochopení pro kontext, pro dojem, jakým jednání politických elit působí, našim obhájcům dealu (Petr Nečas, Marek Benda) zdá se zcela chybí. Jakoby si vůbec neuvědomovali, že arogantní obhajobou politického obchodování dávají občanům najevo, že jim do toho opravdu nic není. Ti si ale politiky nezvolili jako obchodníky, kteří se budou za svěřený kapitál (mandát) starat o vlastní profit, ale jako své zástupce, zaměstnance.

Všichni političtí praktici, kteří deal obhajují, by si proto měli být dobře vědomi rizik s ním spojených. Tím nejvážnějším a nejhlubším je skutečnost, že jakýkoli programový cíl, ať už levicový či pravicový, ztrácí samotným faktem své „zobchodovatelnosti“ na hodnotě. Je to pozvolná, nenápadná devalvace, na jejímž konci je ztráta věrohodnosti programu.

„Deal“ je v politice pouhý prostředek. Nesmí se stát cílem, a nesmí ani budit takové zdání. Dobrý politik dohody umí používat, ale vždy se smyslem pro proporce. Ví, kdy je vhodné i „dobrý obchod“ obětovat, protože ohrožuje hodnoty větší než je zisk z něj plynoucí. Nyní to vypadá, že česká politika dosáhla stavu, kdy se obchod zdá být jejím smyslem a podstatou.

Je dobře, že se dnes díky vyšetřovatelům a státním zástupcům dostal symbolicky na lavici obžalovaných sám politický deal. V procesu by měly zaznít zásadní otázky: Co je ještě přijatelné (byť morálně sporné) jednání, co už je za hranou? Jaké podmínky uzavření „obchodu“ jsou korupční, jaké ještě poctivé? Jaké pozice by zásadně měly být z politických dohod vyňaty? Jak zajistit co nejúčinnější veřejnou kontrolu a transparentnost?

Doufejme, že se dočkáme odpovědí, které mohou být vodítkem pro budoucnost. Bude to třeba: s politickým dealem budeme totiž zcela jistě žít i nadále. Je v zájmu nás všech, aby to soužití bylo co nejharmoničtější.