Plujme proti proudu, dokud z něj není povodeň
Marek ŘezankaVznik Romské demokratické strany je sice sympatickým krokem, lepší by ale bylo, kdyby se Romové neorganizovali politicky na etnickém principu. Českou politiku by více občerstvili při zachování principu občanského.
V souvislosti s blížícími se parlamentními volbami se spekuluje, jaké nové subjekty do klání o Sněmovnu ČR zasáhnou a jaké mají šanci překročit pětiprocentní limit pro vstup do parlamentu. Mj. se mluví i o Romské demokratické straně. Nejedná se o první polistopadový romský politický projekt. Jde spíše o to, zda půjde o první životaschopnější projekt svého druhu a zda pomůže zlepšit stávající, poměrně tristní, politickou kulturu v naší zemi.
„Chceme ukázat majoritní společnosti, že chceme být plnohodnotnými partnery. Narodili jsme se tu, jsme tu doma," řekl k založení nové strany Miroslav Tancoš.
Ano, bohužel se stále dělíme na „my“ a „ti druzí“, na „majoritní“ a „minoritní“ společnost. Pravda ovšem je, že jsme jednou společností, která je tvořena občany České republiky. Budeme-li kterékoli občany vydělovat, dělat z nich nějakou druhou či třetí kategorii, zaséváme problematické semeno, jehož úrodu již částečně sklízíme. Je to úroda nenávisti, předsudků, rozdmýchávané zloby, je to úroda separace a uzavírání.
Dokud nepochopíme, že oprávněný odpor vůči násilí, napadání, agresivitě, podvodům, lichvě, krádežím, loupežím a vůči dalšímu nepřijatelnému jednání nelze směšovat s neoprávněným škatulkováním — „zla“ se dopouštějí hlavně „oni“, „ti druzí jsou výrazně horší než my“ - z pasti nenávisti se nedostaneme. Dokud se budeme selektivně zaměřovat na jakkoli hrubé chování „těch druhých“ — a budou nám unikat desítky podobných případů, kde se pachatelé rekrutují z „nás“, zůstáváme zaslepení.
Podobně na tom bude i „druhá strana“, pokud v „nás“ bude spatřovat pouze ty špatné, kteří nemají zájem o kontakt a se kterými se nedá vyjít. Kteří se dopouštějí křivd a manipulují s fakty. Které je zapotřebí nějak obejít.
Neexistuje „my“ a „oni“ — je zde jenom my. A je-li zde nějaký problém — jako že se jich zde nalézá celá řada — je to náš problém, jsou to naše problémy. Pojmenujme je a řešme je. Ne, že každý bude mít své pískoviště. Je tu jedno hřiště pro všechny.
Vstup Romů do politiky považuji za nezbytný. Jsou občany — a měli by se podílet na formulování politiky, která se týká nás všech. Otázkou je jak. Je možné, aby zde existovala jediná strana, která bude hájit zájmy všech Romů? A má zde být strana, která bude hájit pouze zájmy Romů? Jaké ty zájmy jsou? Existuje snad něco jako „české zájmy“? A jsou „romské“ zájmy v rozporu s těmi „českými“?
Otázkou ovšem zůstává, do jaké míry je tento projekt proveditelný...
Uvědomuji si samozřejmě, jak jsou stávající parlamentní strany zdiskreditované a v krizi, programové, morální. To nic ovšem nemění na tom, že by měly být přístupné pro kohokoli, zvláště, je-li tu řada potenciálních kvalitních kandidátů, kteří by mohli politickému klimatu v zemi prospět. Na mysli jsem měl ale něco jiného. Dle mého je důležité, aby nás všechny zajímalo politické dění, abychom se k němu vyjadřovali, aby bylo úplně jeno, zda někdo je Rom či ne - ale aby se formulovala sociální proekologická politika, aby zde byla podpora vzdělání, kultury a vědy a výzkumu. Aby se Romové nezaměřovali pouze na Romy, ale aby bok po boku s ostatními občany ČR formulovali řešení stávající krize. V tom vidím naši budoucnost, nás všech. A je již jedno, jestli se bavíme o nové straně, iniciativě či hnutí...