Desítky milionů korun měli dostat ředitelé několika polských černouhelných dolů, aby koupili uhelné kombajny jedné konkrétní firmy. Prostředky na úplatky měla firma mít ve zvláštním fondu. Případ, o kterém minulý týden napsala varšavská Gazeta Wyborcza, je drobným příspěvkem do debaty o budoucnosti polského černouhelného hornictví. Zvláště pak v té debatě jde o budoucnost regionu Horního Slezska. To se totiž bude muset v řádu let připravit na útlum těžby. A mělo by proměnu struktury hospodářství a zaměstnanosti zvládnout lépe než regiony, které zavírání dolů postihlo během devadesátých let.

Zatím to vypadá, že cílem důlních společností je maximalizace vlastního zisku bez ohledu nejen na budoucnost, ale i na současnost zaměstnanců. Katovický uhelný holding (KHW) takto vypsal — píše opět Gazeta Wyborcza — výběrové řízení na víkendovou těžbu ve svých dolech. Horníci běžně pracují pět dní v týdnu. A aby těžba běžela i o víkendu, najímají si majitelé dolů na práce externí dodavatele. V katovických dolech soutěž o víkendovou práci vyhrála firma vedená odboráři uhelného holdingu.

„Možná je to morálně dvojznačné,“ cituje Gazeta Wyborcza šéfa odborové Solidarity na jednom z dolů, „ale rozhodli jsme se zvolit menší zlo. Holding by na naše místa stejně pustil nějakého externího dodavatele, tak jsme se rozhodli dát horníkům možnost výdělku za slušných podmínek, se zárukou výplaty slušné odměny.“ A přiznává, pokračuje Gazeta Wyborcza, „že společnost na práce o víkendu zaměstnává horníky, kteří v dolech KHW pracují běžně“.