Situace se nelepší, na řadě je občan

V pondělí představila česká část mezinárodní koalice Social Watch zprávu, která nesa název Politici selhali, na řadě je veřejnost. Předmluvu k ní zveřejňujeme.

V polovině roku 2012 jsme zveřejnili zprávu o situaci v České Republice – nazvali jsme ji: Česká republika se řítí do smrtící spirály. Další experimenty vládnoucího establishmentu mění spirálu ve vír. V této zprávě se zaměřujeme více na mezinárodní aspekty, na nezaměstnanost mladých v Evropské unii a České republice poukazuje ve svém článku Patrik Eichler, na problematickou situaci v oblasti bydlení u nás pak upozorňuje Adéla Zicháčková ve své studii Asociální bydlení? Systém a fungování českého sociálního bydlení ve vztahu k romským komunitám.

Říkáme-li, že situace ve světě se nelepší, máme na mysli většinu populace – pracující, nezaměstnané, děti i seniory. Podíváme-li se ovšem na nejbohatší skupiny populace, vidíme úplně jiný obrázek. Bohatství nejbohatších stále roste, příjmové rozdíly se zvětšují a dosahují starověkých rozměrů.

Podle studie USA TODAY z roku 2011 postavené na analýze dat Governance Metrics International vzrostly příjmy vedoucích řídících pracovníků (CEO) v USA mezi lety 1978 – 2011 o 725 %, ale příjmy zaměstnanců o pouhých 5,7 %. Zatímco průměrný plat zaměstnanců překračovali CEO v roce 1978 jen 26,5krát, v roce 2011 to již bylo průměrně dvěstě šestkrát, ale v některých firmách dokonce více než tisíckrát... Příjmová nerovnost je tak dle USA TODAY v USA větší, než byla v antickém Římě a vyšší, než v Pakistánu či na Pobřeží slonoviny.

Oxfam UK zveřejnil před jednáním globálního finančního establishmentu v Davosu zprávu, z které vyplývá obrovská nerovnost v příjmech. Podle Oxfamu činí příjem sta nejbohatších milionářů 240 miliard USD. To by bohatě pokrylo roční výdaje potřebné na definitivní eliminaci extrémní chudoby na této planetě. Britští experti se proto domnívají, že je třeba vrátit příjmy zpět na úroveň devadesátých let.

I zpráva o globálních rizicích, kterou vydávají zástupci ekonomického fóra v Davosu, uvádí rozdíly v příjmech jako jedno z největších nebezpečí. Je překvapivé, že i ti moudřejší z globálního establishmentu, ač se s normálním životem setkávají jen zřídka, si začínají uvědomovat nebezpečí, které z rostoucí nerovnosti plyne.

Je dobré si připomenout slova Franclina Delano Roosevelta, jehož úspěch v překonání krize spočíval také na vyrovnání ekonomických nerovností. Jeho slavné varování zní: „Politická rovnost, kterou jsme kdysi získali, je bezvýznamná tváří v tvář nerovnosti ekonomické.“

Ekonomická svoboda nemnoha tu tedy stojí proti občanským svobodám většiny.

V reflexi Zprávy o lidském rozvoji Jiří Silný ukazuje, že krizi navzdory právě ve státech globálního Jihu se situace zlepšuje nejvíce v těch zemích, které odmítly neoliberální postupy. To pro ekonomické experty Severu není dobrá vizitka.

V České republice jsme ovšem zatím nedospěli ani k poznání základních ekonomických a politických principů. Konzervativní ekolog Bedřich Moldan je schopen tvrdit, že: „Konzervativní přístup klade především důraz na svobodu a odpovědnost každého člověka.“ Ale zapomíná říci, že se jedná pouze o svobodu ekonomickou, tedy o svobodu bohatých, i když odpovědnost reálně zůstává ležet na bedrech všech. Konzervativec nemá zájem o svobodu prostých občanů, kteří by chtěli žít podle svého, mimo konformní společenské svazky a hledat nové cesty ke svému naplnění. To mohou pouze ti, kterým konzervativci (pravice) připraví půdu svými zákony k lepšímu prosazování jejich práv.

Jako nejvyšší soud v USA omezil práva obyčejných občanů ovlivňovat politiku, když podpořil financování politických stran korporacemi – často dotovanými ze státního rozpočtu či napojenými na státní zakázky.

Podobně jako Moldanova strana TOP 09 byla financována z peněz uhelného a tiskového magnáta Zdeňka Bakaly, který zisky ze svých firem daní mimo naše území. Jediné, co svým podnikáním přináší pro naši vlast, je tedy korupce naší vlády a mediální výplach mozků.

Jsou to právě čeští neokonzervativci, kteří neustále brání rovnému začleňování žen do společnosti. Na to poukazuje i mezinárodní Index genderové spravedlnosti, podle nějž Česká republika zaostává za mnoha méně vyspělejšími zeměmi. Proto je také index napadán z neobjektivnosti a indikátory jako úmrtnost rodiček jsou zpochybňovány s tím, že muži jsou diskriminováni, protože nemohou rodit. Dalším argumentem proti indexu je to, že nereflektuje, kolik žen vlastně ve veřejných funkcích či v podnikání působit chce. Konzervativci si pochopitelně představují, že ženy touží především po rodinném životě a výchově dětí a na angažovanost nemají chuť. Tyto argumenty nikoho nepřekvapí, uvědomíme-li si, že pochází z dílny Vysoké školy ekonomické v Praze. Ale je dobré, že i tady se začínají zabývat fakty, což je první krok k překonání ideologie.

Postavení žen se ovšem zhoršuje v mnoha zemích Evropy, a to především kvůli krizi. Rozpočtové škrty, které tlačí ekonomiku dolů a místo úspor generují jen další náklady, dopadají kriticky i na postavení žen ve společnosti. O tom informujeme zveřejněním zprávy Evropské ženské lobby Cena úsporných opatření – dopad na práva žen a genderovou rovnost v Evropě.

Sledujeme-li situaci ve světě, nemůže nám ujít extremizace názorů napříč politickým spektrem. Konflikt, pokud zůstane v ideové rovině, samozřejmě není špatný a může pomoci při hledání efektivnějších řešení. Pokud ovšem zůstává neřešen, stane-li se blokem komunikace, místo aby ji povzbuzoval, pak následky mohou být tragické.

Je ovšem důležité zaznamenávat i ty pozitivní příklady, které nám ukazují, že je možné společně řešit společné záležitosti a společně zajišťovat správu obce. Jedním z takových příkladů je středočeská obec Kněžice. Po letech spolupráce tamních občanů a angažovanosti samosprávy se podařilo z této obce se 148 popisnými čísly vybudovat energeticky soběstačnou komunitu. Kromě energie ještě obec provozuje doplňkovou výrobu pelet a digestát z bioplynky využívají společně s popelem na hnojení pozemků.

Tak, jako se někde daří na vysoké profesní úrovni spolupracovat při správě obce, daří se i mnoha občanským iniciativám zajišťovat vlastní potřeby ve vyšším standardu a za nižších cen, než by si mohly pořídit komerčně. To dokazuje například brněnské společenství Autonapůl. Jeho smyslem je, aby lidé, kterým se nevyplatí vlastnit auto, ale občas by ho využili, měli dostupnou službu, která jim to zajistí. Přes sedmdesát lidí tak má dnes přístup k dvanácti vozům různých kategorií. Kromě úspory vlastních financí za současného zvýšení komfortu tak zároveň šetří životní prostředí.

Naše zpráva sice není pozitivní, ale jejím úkolem není vytvářet či podporovat skepsi a rezignaci. Naším záměrem je podívat se na společenské problémy jiným prizmatem, než je běžné v našich médiích hlavního proudu. Takový pohled pak nabízí zákonitě i jiná východiska. Naše zpráva ukazuje, že situace se nelepší. Poukazuje na to, že zaběhaná řešení, v nichž si hoví současná politika, nefungují.

Neklade nárok na univerzálnost a jedinou pravdu. Vychází z našich expertíz a dat, která jsme měli k dispozici. Vychází také ze zkušeností a společenského zázemí autorek a autorů. Třináct národních zpráv od partnerů koalice Social Watch umožňuje alespoň trochu nahlédnout do situací, následků a řešení, jak se s nimi potýkají v jiných zemích na různých kontinentech.

Je čím dál zřejmější, že paternalistická řešení politiků, zejména v jejich autoritářsko-elitářském pojetí, v jakém nám je předkládá současná česká i evropská politická scéna – demokratická levice jen o něco méně než demokratická pravice – nefungují. Politika odtržená od občanů a zaměřená jen na ekonomistická fantasmata a zájmy kapitálu přivedla tuto planetu už do mnoha násilných konfliktů a problémů. Buďto taková politika samotná, nebo divoká reakce na ni.

Ve studii Elektrifikace venkovských oblastí poukazujeme s Teo Sanchezem, že historická i současná zkušenost a dobrá praxe přesvědčivě ukazují, že jedině odpovědná státní politika ve spojení s občanskou kolektivní akcí dokážou efektivně zajistit přístup k veřejným službám a správu občin. Tato zkušenost spojuje takové země jako Spojené státy a Čínu, předválečné Československo a současnou Ghanu.

Je na čase, aby se politika vrátila do rukou občanů. Aby z obyvatel, zaměstnanců, politiků, úředníků, podnikatelů byli spolupracující občané, kterým společně jde o zajištění důstojného, tvůrčího a svobodomyslného společenství pro všechny. Kromě nás tu není nikdo, kdo by to vyřešil. Současné mocenské síly situaci nezlepšují, nezbývá, než aby ji řešili občané sami.

A co si myslíte vy? Diskuse (2 příspěvky)

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Čtvrtek, 23.Května 2013, 06:00:8

"Je na čase, aby se politika vrátila do rukou občanů".
To je sice pěkné, ale co dělat, když to občané evidentně většinou nechtějí? Jednou nám nějaká paní u petičního stolečku řekla, že jí připadá směšná myšlenka, že by obyčejný člověk mohl zasahovat do politiky. Od toho prý jsou odborníci...

Tomáš Tožička - Duchcov

To je pravda Čtvrtek, 23.Května 2013, 10:22:39

Proto se také název zprávy říká - na řadě je veřejnost. Pokud se ovšem veřejnost angažovat nebude, pak se nabízí další teze. Politici selhali, veřejnost selhala, na řadě je příroda.

No a pak lidstvo prostě dostane " globální Darwinovu cenu za chování, kterým se idioti sami vyřazují z další evoluce." jak napsal včera Jiří Silný.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.