Hokejová nuda aneb Je to o tom užít si

František Kostlán

Výkony českých hokejistů na aktuálním mistrovství světa jsou chabé — to jim ovšem nebrání v tom, aby si svou hru „užívali“. Užívání je totiž současný celonárodní sport.

Je to o tom… Zase jsme si to užili… Dvě z hojně používaných frází, které dobře ilustrují naši neúctu k mateřskému jazyku, lenost přemýšlet a povrchní způsob života, jemuž s oblibou holdujeme. Jelikož autor tohoto pojednání patří k přizpůsobivým, ke všeobecnému třeštění z užívání si češtiny se připojuje s lehkým srdcem. Ba co hůř, je to o tom, že autor je zavilým fandou ledního hokeje a během právě probíhajícího mistrovství světa jej nikdo od obrazovky neodtrhne.

Varování: laskavému čtenáři se může zdát následující hokejový esej poněkud zmatený, zavádějící a protiřečící si. Autora to mrzí, protože se ze všech sil snažil, aby si to laskavý čtenář pořádně užil.

Sebeklam škodí i v hokeji

Ve sportu, a nejen tam, je asi jednou z nejhorších věcí sebeklam, protože ten může být jednou z příčin strmého pádu. Tím sebeklamem trpí někteří naši hokejisté.

Po prohraném utkání se Švýcarskem na mistrovství světa v ledním hokeji někteří z nich v rozhovorech před kamerou sami sebe i diváky přesvědčovali, že „neodehráli špatný zápas,“ zatímco Švýcaři nic moc nepředvedli. Inu, odehrát dobrý zápas se soupeřem, který hrál průměrně a přesto s ním prohrát 5 : 2, to je opravdu pozoruhodný a ojedinělý jev. To nedokáže hned tak někdo. Obecně vzato, je to o tom, že při výrobě takových jevů jsme my, Češi, skutečně na předních příčkách světového žebříčku.

Výkon našich hokejistů na mistrovství světa je — alespoň prozatím — mizerný. Proti Švýcarsku hráli katastrofálně — až na výjimky, kdy Švýcary zatlačili do obranného pásma, ale i tehdy chyběla střelba i její přesnost. Je to totiž o tom, že když budou naši chlapci nás i sebe neustále ujišťovat, že hráli skvěle, namísto toho, aby hráli skvěle, tak si to užijí jen oni, kdežto fanoušci nebudou mít čím zásobovat svá vnoučata při vzpomínání na největší životní zážitky v následující dekádě.

Užít si porážku

Upřímně řečeno, současný hokej v podání našich je prostě nuda. Devadesát procent zápasu sehrají v boji o puk u mantinelu… a pak se diví, že zase dali málo gólů. Od hrazení a beze střelby padá gólů málo, to ví i hokejový uživatel autorova typu. Když navíc našemu zlatému týmu chybí technika, kombinace, rychlost a výbušnost, když nejsou osobnosti, které by „něco vymyslely“, když naše hra postrádá pohledné akce, je to prostě nuda.

Po vítězném zápase s Běloruskem hlásili naši chlapci v rozhovorech, že si zápas skvěle užili. Užili si i tréninky před tím, užili si přípravu, v níž dostali nejednou nakládačku... užili a užívali si prakticky vše. Už už se zdálo, že všeobecné užívání se zvrhne v celonárodní rej sebeoslavných ód, v tom naštěstí přišla porážka od Švédů, která zchladila hlavy a osrdí hokejového národa středoevropského. I tu porážku si ovšem naši hokejisté dle svých slov užívali. A nebýt té drobné nejapnosti, že prohráli, mohli si to užít na sto deset procent a překročit tak pětiletý plán v užívání.

Jak vám řekne každý vzdělaný televizní sportovní komentátor, mnohem důležitější než nějaké vítězství či porážka je umění pobavit diváky. Jak zápas dopadne je druhotné, primární je, zda si to všichni dokázali užít. A to včetně komentátorů a všech těch všehoznalých hostů, kteří vždy pět hodin před začátkem zápasu tak dlouho melou prázdnou hokejovou (fotbalovou) slámu, až z toho divák usne a probere se se závěrečným hvizdem s neopakovatelnou kletbou na vyprahlých rtech. A o tom to je, protože jinak by si to ti komentátoři a hosté ve studiu vůbec neužili.

Neboť, jak se moudře praví na serveru Dreamlife.cz: „Přestaňte alespoň na chvíli myslet na ta největší a toužebná vítězství. Ne každý může zvítězit na olympiádě, ne každá firma může na trhu prorazit. Všichni si však můžeme užívat každodenní malá vítězství, která se mohou stát novým pohonem a odrazovým můstkem k novým a dalším vítězstvím větších rozměrů.“

Je to o dojetí

Autor se se svou nejspřízněnější duší na nedávné dovolené díval na jednu z pěveckých soutěží v jedné ze soukromých televizí (doma televizi nemají, což si naprosto užívají). Moderátorka během večera použila patnáctkrát výraz „užívat si“ v různých podobách. A všichni jí přitakávali, účinkující také sdělovali, jak si to krásně užívají, porotci si to, překvapivě, užívali permanentně, a diváci dávali jasně najevo, že si soutěžení přišli užít. A běda těm, kteří by jim to chtěli zkazit.

Asi nikoho nepřekvapí, že si všechno užívala i soutěžící, která ten večer vypadla. I tu lítost a pláč s ní spjatý si moc krásně užila. A její dojetí si diváci užívají s dojetím.

A touto cestou získal autor cennou životní zkušenost, že užívání je celonárodní sport pokrývající všechny odnože žití, bez něhož lidé mají pocit, že nežijí. A když jsme nazpět u sportu, autor se vrací zpět i k českým hokejistům. Chlapci, vaše dosavadní vystoupení na mistrovství světa jsme si zatím moc neužili. Nešlo by to změnit k lepšímu? Život je totiž o tom užít si.

    Diskuse
    PL
    May 9, 2013 v 8.15
    díky
    moc jsem si článek užil. Možná tím spíše, že se na tv a hokej nedívám A o tom to je. :)
    TT
    May 9, 2013 v 14.04
    No a pak
    že se na DR nepíše o sportu!
    ŠŠ
    …o tom to v tom mediálním světě je, že aby si všichni všeho užili, ve sportu, v politice, i jinde a nejlépe v každodenním životě. Neb kdo si užívá, ten se nebouří. A hlavně o tom to je.
    PM
    May 11, 2013 v 9.54
    K zneužití zákonů postmoderny neane nedojde
    Paragraf první - tady se nikdo nebude nebavit zůstává v platnosti.
    Zesnulý Stephane Hessel přihlížel a přihlíží tomu jak se mládež vzbouřila a bouří proti své prekérní situaci.
    Dodržovat sklerotizované klišé zůstává plošně in.
    Imperativ zákazu nudy tak sedí i přes svou děsivou nudnost ...řekl bych.